Úrad pre vedu a techniku (The White House Office of Science and Technology Policy) uviedol 20. júna novú správu nazvanú "Národná stratégia a akčný plán pre pripravenosť na objekt blízkej zemi". 18-stranový dokument načrtáva kroky, ktoré NASA a Federálna agentúra pre núdzové riadenie (FEMA) prevezme v priebehu nasledujúcich 10 rokov tak, aby zabránili nebezpečným asteroidom zasiahnuť Zem a pripravili krajinu na možné následky takejto udalosti.
Päť hlavných cieľov, ako sa pripraviť na asteroidy:
1. zlepšenie detekcie a sledovania zvyšovaním objemu a kvality súčasných dátových tokov v existujúcich a plánovaných teleskopických programoch.
2. zlepšenie "modelovania, predpovedania a integrácie informácií" v amerických agentúrach, aby pomohol predpovedať pravdepodobnosť, že asteroid zasiahne Zem a určí presne, kedy a kde by mohol zasiahnuť prichádzajúci asteroid. 3. nové spôsoby, ako odkloniť asteroid smerujúci k Zemi.
4. zvýšiť medzinárodnú spoluprácu s cieľom lepšie pripraviť zvyšok sveta na možnosť nárazu asteroidu - pod vedením Spojených štátov.
5. predložila plán, ktorý by nadobudol účinok, ak by sa našiel veľký asteroid, ktorý smeruje k Zemi - alebo ak by na našu planétu narazil s malým až žiadnym varovaním.
Dobrý projekt je DART - zatím bez financí. https://en.wikipedia.org/wiki/Double_Asteroid_Redirection_Test
Detekce těles o průměru kolem 100 m je prvním krokem. Udržení schopnosti výroby masivních jaderných pum druhým - opravdu silné a velké atomovky už moc nejsou, Satan s 20 Mt hlavicí byl vyřazen už před lety, Rusové už jen plánují. Amíci mají jen 1,2 Mt B83. Mít připravené rakety pro rychlý let splňuje jak Rusko (Satany - Dněpry), tak USA (Falcon, možná i Minotaur). [Edited on 27.6.2018 Ervé]
Niet pochýb, že asteroidy predstavujú hrozbu pre našu planétu, tvrdí. Ale dramatizácia nepomôže: "S rizikom ignorovania musí veda veľmi tvrdo pracovať na tom, aby vykreslila presný obraz o rizikách, ktorým čelí ľudstvo."
Tento obrázok známych blízko zemských asteroidov (zobrazený červenou farbou) vyzerá hrozivo. Ale vesmír je veľké miesto a u žiadneho z nich sa nepredpokladá, že v priebehu nasledujúcich dvoch storočí zasiahne Zem
Minor Planet Center
článok je z 26. júna 2015 [Editoval 02.7.2018 lamid]
Jde o to , co si představuješ jako šou.Začátkem srpna zmizí z naší oblohy (z našich zeměpisných šířek) a je možná, že bude na hranici viditelnosti pouhým okem. ( to za neoptimističtějších odhadů). A to na ranní soumrakové obloze poblíž Slunce
Protinožci mají snad šanci, ale jen v případě, že se kometa přežije průchod perihelem.
Na naší obloze se ukáže až koncem října(pokud přežije) a bude mít jasnost už cca 16 mag.
Nejlepší zprávou je, že už téměř neroste počet objevených objektů nad 1 km - to znamená, že na poslední chvíli objevený *planetary killer* a la Armageddon je čím dál méně pravděpodobný. U objektů 140 m - 1 km pořád rychle roste počet objevených, jsou velmi nebezpečné, při včasném odhalení ale atomovkou sestřelitelné (rozbitelné na menší, méně nebezpečné kusy).
Nejlepší zprávou je, že už téměř neroste počet objevených objektů nad 1 km - to znamená, že na poslední chvíli objevený *planetary killer* a la Armageddon je čím dál méně pravděpodobný. U objektů 140 m - 1 km pořád rychle roste počet objevených, jsou velmi nebezpečné, při včasném odhalení ale atomovkou sestřelitelné (rozbitelné na menší, méně nebezpečné kusy).
Zajímalo by mne, zda jsme schopni jako civilizace postavit například na Měsíci elektromagnetický katapult, který by dokázal dodat vystřelit projektily v rozsahu hmotností od jednotek do desítek kg při rychlostech v řádu desítek až stovek km/s. Náraz takového projektilu by měl podstatně účinnější výstup než atomovka.
Bohužel, jediné místo kde by takový urychlovač mohl být postaven je tak maximálně L2. Obávám se, že by se vždy našel nějaký šikula, který by uvedené použil nejenom pro ochranu Země před odpadem z vesmíru.
citace:
Zajímalo by mne, zda jsme schopni jako civilizace postavit například na Měsíci elektromagnetický katapult, který by dokázal dodat vystřelit projektily v rozsahu hmotností od jednotek do desítek kg při rychlostech v řádu desítek až stovek km/s. Náraz takového projektilu by měl podstatně účinnější výstup než atomovka.
Bohužel, jediné místo kde by takový urychlovač mohl být postaven je tak maximálně L2. Obávám se, že by se vždy našel nějaký šikula, který by uvedené použil nejenom pro ochranu Země před odpadem z vesmíru.
Jediné politicky průchodné místo pro takové dělo je odvrácená strana Měsíce. Množství materiálu potřebného k vynesení na orbitu, přistání na odvrácené straně a stavbu a provoz takového děla je mimo naše možnosti.
Vypustit Falcon s megatunovou hlavicí a balastem pro vytvoření silnější rázové vlny je v současnosti otázka dnů nebo týdnů.
citace:
Zajímalo by mne, zda jsme schopni jako civilizace postavit například na Měsíci elektromagnetický katapult, který by dokázal dodat vystřelit projektily v rozsahu hmotností od jednotek do desítek kg při rychlostech v řádu desítek až stovek km/s. Náraz takového projektilu by měl podstatně účinnější výstup než atomovka.
Pro ty uvedené rozměry asteroidů 140 m až 1 km, co tu bylo zmíněno, se bavíme o hmotnostech 4 mil. tun až 1,5 mld. tun při velmi nízké hustotě, jakou měl například Apophis. Tj. nějakýchz 2700 km/m^3. Tady kinetický náboj nepomůže a i pro tu atomovku je to trochu problém. Jediná šance je zjistit asteroid včas a mít možnost se ho snažit odklonit co nejdále od Země. Ta atomovka poslouží pouze k tomu, že se nechá vybuchnout těsně na povrchem, na povrchu nebo pod povrchem a odpařený materiál asteroidu způsobí raketový efekt.
Mám obavu, že v současné době jsme bez šance, i pokud bychom asteroid objevili pár měsíců před kolizí.
citace: Pro ty uvedené rozměry asteroidů 140 m až 1 km, co tu bylo zmíněno, se bavíme o hmotnostech 4 mil. tun až 1,5 mld. tun při velmi nízké hustotě, jakou měl například Apophis. Tj. nějakýchz 2700 km/m^3. Tady kinetický náboj nepomůže a i pro tu atomovku je to trochu problém. Jediná šance je zjistit asteroid včas a mít možnost se ho snažit odklonit co nejdále od Země. Ta atomovka poslouží pouze k tomu, že se nechá vybuchnout těsně nad povrchem, na povrchu nebo pod povrchem a odpařený materiál asteroidu způsobí raketový efekt.
Mám obavu, že v současné době jsme bez šance, i pokud bychom asteroid objevili pár měsíců před kolizí.
Otázkou je chování asteroidu v případě výbuchu v jeho blízkosti - pokud dojde rázovou vlnou k rozpadu, je účinek na Zemi mnohem menší (malé kousky scela shoří v atmosféře, větší kusy alespoň víc odhoří a zbrzdí v atmosféře, je větší šance rozpadu a menší škody). Zbrzdění reaktivním účinkem vyvržené hmoty a plynu je dobré při dlouhé době do dopadu. Jak dlouho trvá uvolnění energie z fůzního materiálu? U štěpení je to tak tisícina sekundy? Předpokládám, že při včasném odhalení by se plánovala a chystala sonda pro setkání, při málo času pak střet. Chtělo by to otestovat na malém bezpečném asteroidu a malé jaderné hlavici daleko od Země....
Ve vakuu se rázová vlna nevytvoří, pokud bomba vybuchne v jeho blízkosti - tam nemá z čeho. Nějaká pak vznikne na povrchu asteroidu v důsledku prudkého zahřátí jeho materiálu a je otázka co pak způsobí, protože tady je ve hře hodně neznámých vstupních parametrů. Výsledkem může být rozpad nebo naopak ještě kompaktnější slepenec.
A pak je ještě potřeba vždycky zvážit ještě jeden aspekt. Pokud by hrozilo, že by se větší část těch fragmentů tělesa dostalo do atmosféry, tak se musí vzít v úvahu i to, že po výbuchu budou hodně radioaktivní. Možná ve výsledku nakonec bude lepší nedělat nic a nechat zlikvidovat dopadem část území než zamořit radioaktivitou velkou část atmosféry a asi na hodně dlouhou dobu, což může být z dlouhodobého hlediska horší než samotný dopad.
Rozhodně souhlasím s tím, že by to chtělo otestovat naostro.
citace:Ve vakuu se rázová vlna nevytvoří...větší část těch fragmentů tělesa dostalo do atmosféry, tak se musí vzít v úvahu i to, že po výbuchu budou hodně radioaktivní.
Rozhodně souhlasím s tím, že by to chtělo otestovat naostro.
Rázová vlna vznikne i ve vakuu, protože máte těleso pumy plus stupeň a vybavení (proto jsem psal i o balastu - čím váíc materiálu, tím silnější vlna). Pokud dojde k výbuchu těsně nad povrchem, rentgenové záření okamžitě odpaří povrch v okolí - vznikne dodatečná rázová vlna. Množství radiace je naprosto zanedbatelné ve srovná s destrukcí způsobenou tsunami i při nárazu do vody. U pevniny není o čem mluvit.
Z toho materiálu nevznikne rázová vlna v pravém smyslu. Jde spíš o to, že materiál bomby + další materiál okolo se odpaří a rozletí do okolí, ale účinek bude zanedbatelný z hlediska toho asteroidu. Ve vakuu se účinky exploze jaderné bomby smrsknou pouze na intenzivní záření gama, neutronů, elektronů, pozitronů a excitovaná jádra produktů reakce. Všechno tohle dopadne na povrch asteroidu (ale ne ve stejném okamžiku), protože ve vakuu není nic, co by záření zabrzdilo. Jeho intenzita ale bude klesat s druhou mocninou vzdálenosti. Asi by se dalo zařídit konstrukcí bomby, aby to mělo směrový účinek, ale tipnul bych si, že nic moc to nebude.
Na samotném asteroidu bude ale situace jiná. Skokovým zahřátím té povrchové vrstvy radiací vznikne rázová a tepelná vlna, ale ty se budou šířit pouze uvnitř asteroidu a je otázka co to s ním udělá. Kromě samotného zahřátí radiace však způsobí i excitaci jader materiálu asteroidu a může tam ještě dojít k sekundárním jaderným reakcím, které vyprodukují radioaktivní izotopy. Tady záleží v jaké vzdálenosti ta puma exploduje a na jaké teploty se zahřeje materiál asteroidu.
Výbuch nad povrchem nebo těsně pod povrchem spíše způsobí raketový efekt, než destrukci asteroidu (tady bude hodně záležet na jeho velikosti a struktuře).
Podobný případ jsme tady kdysi řešili v tématu Film a kosmonatika hned na začátku.
Možností co lze udělat je mnoho, otázkou je bezpečnost a jednoduchost. Z uvedených důvodů mne zaujal ten akcelerator, protože toto řešení má spoustu výhod. Pokusím se porovnat limity:
Jaderná bomba (přesněji termonukleární bomba) je vcelku složitá konstrukce. Jak po mechanické, tak po chemické stránce, vyžaduje přesnost nejenom u elektroniky. Problémy?
- čisté materiály (časem probíhá jejich degradace a je nutné je pravidelně měnit)
- teoretický limit zhruba 6MT/1T bomby (energie v atmosféře !!!)
- stabilní výbušniny, odolné proti degradaci
- kvalitní a přesná elektronika
Tato zbraň by měla na asteorid působit co možná největší tepelnou šokovou vlnou, samozřejmě pak urychlením trosek (tedy spíše plazmatu, na druhou stranu je právě plazma nosičem radioaktivních látek), dále např. gama zářením a proudem neutronů. Takový výbuch je potřeba dostatečně přesně načasovat a tady začínají problémy. Pokud vlastní reakce bude trvat v řádu milisekund, je potřeba započítat pohyb obou těles. Raketa musí mít minimálně únikovou rychlost (tj. 11,2km/s) a asteorid bude mít rychlost patrně v rozmezí 11-72km/s. To nám dává rozsah 22km/s - 83km/s. Za dobu zhruba 0,02sec (odhaduji dobu od iniciace po spuštění reakce, vlastní reakce trvá cca 1 mikrosekundu, vznik koule plazmy cca dalších stovky mikrosekund) při nejniží vzájemné rychlosti uletí 440m, při nejvyšší pak 1660m. Při ideálním spuštění dojde nejenom k ozáření dostatečné plochy s odpovídající intenzitou, ale mělo by dojít i k nárazu do "koule plazmy". Ta může mít průměr v řádu stovek metrů, cilem je přenést maximální množství energie do povrchu asteoridu. Z uvedeného mi vychází začátek výbuchu ne dále než 1km před nárazem a ne blíže než 0,5 km ... i tak je to dost na knop.
Pokud bych ale bral použití pevného projektilu, odpadá mi problém s přesným časováním. Dokonce je možné projektil uvést do mírné rotace, pokud by obsahoval malé kuličky z těžkého materiálu, došlo by k rozprostřední sil na povrch a víceméně k "zabrždění" (odečtení dané energie + energie uvolněné zářením a zplyňováním povrchu+materiálu zbraně). Na rozdíl od jaderné bomby nedojde k riziku zanesení spadu na zemský povrch, žádné radiační znečištění.
Vzhledem k limitu cca 6MT TNT/1T bomby pak docházím k následujícímu porovnání:
Jaderná zbraň dle konstrukce uvolní:
40%-60% energie formou tlakové vlny (tlak v epicentru je zhruba 10^15 N/m^2, ale ve vakuu se tlaková vlna může přenést pouze pomocí vlny trosek po výbuchu)
30%-50% energie formou tepelného záření
5% formou inonizujícího záření (ve vakuu není toto záření omezováno atmosférou)
5%-10% ve formě radioaktivních látek (nevyužitých produktů štěpení, spad)
Elektromagnetický impuls (vyžaduje atmosféru pro Comptonův jev)
Tedy výtěžnost klesá na přibližně 35%-55%, tj. 2-3MT TNT/T bomby, což i tak je hodně. Pro srovnatelný výkon je tedy potřeba urychlit 1T náboj na rychlost okolo 160Km/s, přičemž současné technologie umožňují pouze 8km/s. Pro urychlení by při přímé úměře měl být potřeba přibližně 100x vyšší příkon na jednotku hmotnosti, než je potřeba v současnosti. Tedy okamžitý příkon odpovídající cca 500GW (cca 500 Temelínů), případně potřeba úplně odlišných zdrojů energie. Alternativou je použití superkondenzátorů a dalších technologických pomůcek, které poté mohou stáhnout potřebu příkonu na přibližně 4GW (cca 4 Temelíny) s tím, že je potřeba jistá doba k nabití (1-2 hodiny). Ale tu infrastrukturu bych nechtěl vidět.
Tedy - v současnosti je nejvýkonnější alternativou termonukleární bomba, ale také nejproblematičtější. Možná bude v budoucnosti tento problém vyřešen pomocí nějakého mohutného urychlovače....
citace:...Ve vakuu se účinky exploze jaderné bomby smrsknou pouze na intenzivní záření gama, neutronů, elektronů, pozitronů a excitovaná jádra produktů reakce. Všechno tohle dopadne na povrch asteroidu (ale ne ve stejném okamžiku), protože ve vakuu není nic, co by záření zabrzdilo. Jeho intenzita ale bude klesat s druhou mocninou vzdálenosti. Asi by se dalo zařídit konstrukcí bomby, aby to mělo směrový účinek, ale tipnul bych si, že nic moc to nebude.
...
Někde jsem četl o snahách vytvořit jaderný kumulativní paprsek, tedy jadernou bombu s tímto účinkem. Když se podíváte na konstrukci kumulativních a supekumulativních složí u zbraní s "běžnými" chemickými výbušninami, nebude to nic jednoduchého a míra přesnosti (vzhledem k rychlosti hoření) je dle mého mimo naše současné technologické schopnosti.
Na druhou stranu něco takového by pro likvidaci asteoridů mohlo být úžasné. Jen mi jaksi vrtá hlavou ten Newton - princip akce a reakce .... ;o)
citace:Jaderná zbraň dle konstrukce uvolní:
40%-60% energie formou tlakové vlny (tlak v epicentru je zhruba 10^15 N/m^2, ale ve vakuu se tlaková vlna může přenést pouze pomocí vlny trosek po výbuchu)
30%-50% energie formou tepelného záření
5% formou inonizujícího záření (ve vakuu není toto záření omezováno atmosférou)
5%-10% ve formě radioaktivních látek (nevyužitých produktů štěpení, spad)
Elektromagnetický impuls (vyžaduje atmosféru pro Comptonův jev)
Tahle čísla ovšem platí pro výbuch v atmosféře do výšky nějakých 11 km. Kdy po výbuchu vznikne velice žhavá plazmatická koule o průměru cca 200 m. Ta ale obsahuje kolem 5000 tun materiálu (vzduchu). Ta dále prudce ohřeje další okolní vzduch a vznikne postupující tlaková vlna. Tady máme ale k dispozici jenom pár tun materiálu z konstrukce bomby atd. Ta plazmatická koule vznikne interakcí záření se vzduchem, čím se vzduch prudce ohřeje. Tohle ve vakuu chybí a záření nemá s čím interagovat, takže na asteroid dopadá jenom to gama záření + neutrony atd. a vlastně ta plazmatická koule vznikne až na povrchu asteroidu.
A co se týká toho balastu, tak přepokládejme, že je převážně z hliníku a bude ho 20 tun. Dále předpokládejme asteroid typu Apophis, čili hmotnost 5e10 kg a ještě pro jednoduchost přepokládejme, že ten balast je přímo v epicentru, zahřeje se tedy na nějakých 10 000 000 K. Střední tepelná rychlost jader hliníku pak vyjde jenom na nějakých 96 km/s, což není moc. Ten balast se vypaří do celého prostorového úhlu a bude mít celkovou hybnost 2e9 kg m/s. Kdyby se tahle všechna hybnost přenesla na asteroid, tak získá změnu rychlosti nějakých 38 mm/s. Skutečnost bude taková, že to bude jenom pár procent téhle hodnoty, protože celou hybnost získat nemůže a ta teplota je také nadsazená, protože ten balast nebude přímo v epicentru. Teda pokud jsem to v tom vedru spočítal dobře, krk bych za to nedal
Na wikině ve shodě píšou, že většina energie se uvolní ve formě gama záření v intervalu mikrosekund - změna na tlakovou atd. je reakce okolní hmoty na intenzivní záření - va vakuu vznikne cca 5 tun plazmy ze sondy a hlavice (pokud počítám Falcon IX jako nosič), zbytek záření zasáhne povrch asteroidu a tam vytvoří druhou rázovou vlnu. Rozsah rychlostí a vzdáleností je sice velký, je ale v možnostech techniky odpal načasovat na tisícinu sekundy (1 milisekunda), takže při střetu při 40 km/s je to oblast 40 m - to stačí. Výbuch nastane před dopadem tak, aby maximum energie z termojaderného výbuchu uniklo řekněme ve výšce 100-60 m nad povrchem, aby oblast zasažená zářením byla dost velká (pro 500 m těleso, pro menší stačí menší vzdálenost - 60-20 m). Rázová vlna plazmy zasáhne asteroid těsně po zásahu gama zářením a změně povrchové vrstvy na plazmu, mohlo by tím dojít k usměrnění výbuchu směrem do asteroidu.
Chce to test (1-10 kt) - NASA to nenavrhne, Trump by mohl prosadit test ve Space Commandu, ale nestojí mu to za další vlnu nenávisti od levičáků. Mohlo by to udělat Rusko nebo Čína. [Edited on 02.8.2018 Ervé]
Produkcia energie v jadrovej bombe, okrem geometricky najväčších trojstupňových náloží (RDS-220 Cár Bomba, B41/Mk-41) skončí skôr, než sa rozruší jej obal. Potom je teda úplne jedno, ako je vyprodukovaná energia rozložená medzi tlakovú vlnu a žiarenie, celková energia je rovnaká.
Takže efekty výbuchu a jeho vplyv na povrch zasiahnutého telesa možno posudzovať z časového priebehu a intenzity toku rôznych foriem žiarenia a častíc, ktoré postupne zasahujú povrch telesa.
Existuje (v patentoch ) niečo ako jadrová kumulatívna nálož. Je to "guľovitá" jadrová nálož, obložená na väčšine povrchu "radiačným zrkadlom" ("neštiepiteľný" urán, wolfram, karbid wolframu, iridium...). V radiačnom zrkadle je "otvor" o priemere asi polovice priemeru nálože (alebo "široký" asi 45-60°), na otvor nadväzuje "kuželovitý" kanál podobný lavalovej tryske, vyplnený berýliom alebo kysličníkmi berýlia a na konci uzavretý wolframovou doskou (alebo "doskou" so zložitejším tvarom/profilom).
Pri výbuchu nálože "radiačné zrkadlo" nasmeruje významnú časť uvoľnenej energie do radiačného kanálu a cez jeho berýliovú výplň na niekoľkokilogramovú wolframovú dosku, ktorá je tiež zmenená na plazmu a jej centrálna časť je kombinovaným tlakom žiarenia z výbuchu a berýliovej a "zadnej" wolframovej plazmy urýchlená na rýchlosť až "niekoľko tisíc" kilometrov za sekundu. Vznikne tak veľmi rýchla "plazmová strela" o hmotnosti niekoľko kilogramov, ktoré môže existovať v "dostatočne hustej" forme až niekoľko milisekúnd.
citace:Mohlo by to udělat Rusko nebo Čína.
S ohľadom na známe podrazáctvo západných demokracií by bolo aj Rusko aj Čína mimoriadne hlúpe, keby sa na niečo také dali nahovoriť a práve ony prelomili existujúce moratorium jadrových veľmocí na reálne jadrové skúšky či už na zemi, alebo vo vesmíre. Do týždňa by sa na nejakú "dohodu" zabudlo, a boli by obvinený z porušenia moratoria na jadrové testy.
Navyše 1-10kt test neukáže skoro nič o efektoch 1-10Mt nálože. Toto patrí do kategorie pokusov, kde sa musí testovať "Full Scale".
Alebo ešte inak - čo myslíš, má zmysel pracovať nad jadrovou náložou o výkone 5-50kg? Čo také by dokázala?
[Upraveno 02.8.2018 Alchymista]
Ešte k uvoľneniu energie - fyzikálny proces horenia vodíku v náloži RDS-220 (Cár Bomba) trval údajne 40 nanosekúnd. Ak by vonkajší obal nálože - plášť bomby začal expandovať hneď aj rýchlosťou 1000km/s, tak sa za dobu uvoľnenia energie posunie o 4 centimetre - pri priemere tela bomby okolo 2 metre.
[Upraveno 02.8.2018 Alchymista]
citace:Produkcia energie v jadrovej bombe, okrem geometricky najväčších trojstupňových náloží (RDS-220 Cár Bomba, B41/Mk-41) skončí skôr, než sa rozruší jej obal. Potom je teda úplne jedno, ako je vyprodukovaná energia rozložená medzi tlakovú vlnu a žiarenie, celková energia je rovnaká.
Takže efekty výbuchu a jeho vplyv na povrch zasiahnutého telesa možno posudzovať z časového priebehu a intenzity toku rôznych foriem žiarenia a častíc, ktoré postupne zasahujú povrch telesa.
...
Přesněji řečeno, energie výbuchu je uvolněná, minimální část se jí spotřebuje na rozrušení obalu. Dle uvedeného by bylo možná lepší, pokud by byla bomba nestíněná, nebo pokud by zrcadlo umožnilo směrovat/odrazit gama záření na povrch asteroidu. Naopak by mělo být žádoucí, aby zplodiny výbuchu (rozuměj látky zodpovědné za spad) mely čas tomuto tělesu uhnout při jeho pohybu z místa. Tím by se minimalizovala možnost kontaminace zemského povrchu. Zároveň z toho vychází doporučení vyhnout se pozemnímu či podzemnímu (na povrchu asteroidu nebo pod jeho povrchem) výbuchu. Pokud by to takové těleso neodklonilo nebo nezničilo, dostali bychom zpět něco, z čeho by jsme extra velkou radost neměli.
) niečo ako jadrová kumulatívna nálož. Je to "guľovitá" jadrová nálož, obložená na väčšine povrchu "radiačným zrkadlom" ("neštiepiteľný" urán, wolfram, karbid wolframu, iridium...). V radiačnom zrkadle je "otvor" o priemere asi polovice priemeru nálože (alebo "široký" asi 45-60°), na otvor nadväzuje "kuželovitý" kanál podobný lavalovej tryske, vyplnený berýliom alebo kysličníkmi berýlia a na konci uzavretý wolframovou doskou (alebo "doskou" so zložitejším tvarom/profilom).