Problém je logicky rozdělen na na 2 časové údobí - okamžité řešení obsluhy ISS (a HST) a v delším horizontu náhrada Space Shuttle. Momentálně neexistuje jiná alternativa než Sojuz. Je to dnes jediná pilotovaná loď v provozu. Logické by bylo okamžitě zvýšit výrobu Sojuzů (a Progresů) a nahradit tak výpadek raketoplánu. Problém je spíše politický, než finanční - kvůli ruské podpoře jaderné energetiky v Íránu (USA podezřívá Írán z vývoje jaderných zbraní) je nemožné, aby tuto výrobu zaplatili Američané. Rusové sami mají problém s financováním své části výstavby a provozu ISS, natož aby měli ještě finance navíc. Šéf NASA se vyjádřil v tom smyslu, že raketoplán by mohl odstartovat poprvé od havárie Columbie na konci tohoto roku. Zdá se tedy, že problém bude vyřešen s novým startem raketoplánu s tím, že se drasticky sníží využitelnost ISS (sedmá expedice sestává jen ze dvou kosmonautů) a spomalí výstavba.

O náhradě raketoplánu je možná již rozhodnuto. Program OSP (Orbital Space Plane) by měl vyústit v (pravděpodobně) malý raketoplán schopný nejen přepravovat astronauty, ale taky plnit úlohu záchranné lodi. To ovšem až za zhruba 10 let. Navíc je více než pravděpodobné, že nějakou dobu se bude provoz SS (Space Shuttle) a výsledek programu OSP krýt.

V tomto okamžiku přichází firma Boeing (jejíž součástí je pohlcená firma Rockwell, výrobce SS) a deklaruje, že její technici zjišťují možnosti výroby náhrady za raketoplán Columbia. Michael Kostelnik z NASA tvrdí, že to není dobrý nápad stavět za 2 miliardy dolarů stroj koncepčně a technologicky 30 let starý. Přesto Mike Lounge, manažer z firmy Boeing, tuto náhradu prosazuje a navrhuje 2 způsoby jak k ní dojít.

První způsob je postavit raketoplán podle staré technické dokumentace, ale s použitím moderních technologií. V takovém případě by se nový raketoplán daleko více blížil strojům Endeavour, Atlantis nebo Discovery, které jsou modernější než byla Columbia nebo Challenger. Takový stroj Lounge očísloval "OV-106" čímž navazuje na předešlé stroje.

Druhý navržený způsob je postavit stroj číslo "OV-201", což by byla výrazně modernizovaná verze, která by navenek vypadal stejně jako ostatní raketoplány, ale uvnitř by to byl stroj vybavený nejnovějšími systémy a přistroji, které jsou dnes dostupné a umožňovaly by provoz SS i po roce 2020. Tyto změny by mohly zahrnovat novou avioniku, monitorovací systém raketoplánu, orientační motorky, které by nepoužívaly toxické palivo, náhradu hydraulického systému elektrickým systémem ovládání (fire by wire), a podobně.

Zatím ale ani Lounge nemá představu o ceně a časové náročnosti takového řešení. Endeavour, náhrada za Challenger, stál přibližně 1,8 miliardy dolarů, ale velká část byla postavena z již vyrobených součástek, které se nespotřebovali při stavbě předešlých raketoplánů.

Domnívám se, že cena by se vyšplhala hodně vysoko v obou případech. Ovšem použití poměrně osvědčené konstrukce ve spojení s velmi důkladnou "vnitřní" modernizací a samozřejmě dalších bezpečnostních úprav (zvlášť s ohledem na Columbii) by mohlo vyústit ve velmi výkonný systém, který by tu mohl fungovat velmi dlouho. Rozhodně se mi to zdá lepší řešení než některé uvažované studie v rámci projektu OSP.

Vůbec nejlepší, ale nevím jestli nejlevnější, řešení by bylo dotáhnout do konce vývoj X-38 a vytvořit tak moderní záchranný systém a buďto tento systém později upravit pro dopravu astronautů a nákladu (v automatické verzi) na orbitu, nebo využít co nejvíce části tohoto systému a postavit nový, který by výcházel koncepčně ze studie MAKS. V tomto případě by ale vývoj byl delší a hlavně dražší, protože nepředpokládám, že by Američané použili např. AN-225 Mrija, ale chtěli by zcela určitě vyvinout vlastní nosič.