Wikina udává 10 000 eur za kilo, takže cca 10 mega eur za start. Není to málo, ale není to ani moc. Před pár lety byl odhad 10 000 USD za kilo, takže jen mírné zhoršení. Cubesaty ale budou dražší, protože vypouštěč. Pořád by to chtělo zlevnit.
Ale zaujímalo by ma ako sú na tom cenovo. Aj ak by bola jednotková cena dvojnásobná voči Rideshare od SpaceX, tak by ma zaujímala reálna cena.
Lebo zbytočne SpX machruje z cenou za kg za 7.000 Eur, ak to team od cubesatu stojí 120.000 Eur.
Ako je na tom Spectrum?
Výběr pro výcvik. Vybíralo se z vojenských pilotů podle sovětských požadavků. V poslední čtyřce adeptů byl i pozdější velitel Českého letectva.
Ladislav Klíma (velitel letectva 1997-2001), Oldřich Pelčák, Vladimír Remek a Michal Vondroušek. [upraveno 13.9.2026 19:07]
citace 27.8.2025 - 08:11 - Martin Jediny:On to zvladol s neregulovatelnym a nevypnutelnym motorom!
Neskusal to niekto s dyzovymi lopatkami? asi by to bol znacny ubytok tahu, ale ziskali by "riaditelnost" tahu aspon par percent...
On se dá i motor na TPH svým způsobem také regulovat, pomocí vektorizace tahu, naklápěním celého motorku do stran - svislá složka tahu je úměrná kosinu úhlu naklonění, takže při naklonění všech motorků symetricky ven se svislý tah zmenší, zatímco boční složky se navzájem vyruší. Efektivně tím získává regulaci tahu u motoru, který regulovat nejde. Jen to vyžaduje motorky na TPH s hodně dlouhým chodem, protože motorek jede naustále naplno a naklopená část tahu se úplně vyplýtvá — čím víc škrtí, tím méně z paliva využije. Toto je například použito u tohoto zajímavého projektu návratového raketového modelu Space X:
[upraveno 13.9.2026 09:11]
Před 50 lety, na podzim 1976 vrcholil výběr kandidátů na prvního československého kosmonauta. Jak to probíhalo? Mají zde přítomní pánové pamětníci či populátoři podrobné informace? Mám poznamenáno, že Remek s Pelčákem se stali členy oddílu kosmonautů 25.11.2976, co to vlastně znamenalo?
Ruský Rassvet (Bjuro 1440), často označovaný za obdobu Starlinku, má zatím na orbitě jen 32 sériových družic ze dvou letošních startů, přičemž část z nich se chová nestandardně a pracovní výška zřejmě neodpovídá původnímu plánu. Program je výrazně ve skluzu – letos mělo být podle plánu už 156 družic. Pro praktické vojenské využití je současný systém příliš řídká a chybí i sériová výroba terminálů. Reálné souvislé pokrytí se podle expertů čeká spíš kolem 2028–2030.
Radio Svoboda vydalo poměrně podrobný rozbor systému Rassvet společnosti Bjuro 1440, tedy ruský LEO systém pro širokopásmovou komunikaci. Zajímavá je hlavně konfrontace oficiálních plánů s tím, co je skutečně na oběžné dráze.
Po demonstračních trojicích Rassvet-1 z roku 2023 a Rassvet-2 z roku 2024 začaly letos starty sériových Rassvet-3. První várka 16 družic letěla v březnu 2026, druhá šestnáctka v červenci. Celkem tedy zatím 32 sériových družic. Jeden satelit z březnového startu už zanikl v atmosféře. Z první várky se 13 družic ustálilo kolem 510 km, dvě zůstávají kolem 360 km. Z červencové várky jich počátkem září 13 stoupalo mezi 350–430 km, zatímco tři naopak klesaly k 300 km a níže.
To je zajímavé proto, že původně se počítalo s pracovní dráhou zhruba 800 km. Ani jedna ze sériových družic se tam zatím nedostala. Jednou možností jsou problémy s elektrickými motory, druhou je, že Bjuro 1440 koncepci změnilo a pracovní výšku snížilo někam k 500–520 km. Oficiálně ale taková změna oznámena nebyla. Pomalé zvyšování dráhy samo o sobě nemusí být závada — použitý elektrický pohon má malý tah a manévry mohou trvat měsíce — podezřelé je spíš rozdílné chování jednotlivých družic a několik kusů, které místo stoupání klesají. Anatolij Zak nevylučuje ani problémy pozemního řízení většího počtu družic.
Architekturou Rassvet podle Zaka připomíná spíš OneWeb než Starlink: menší počet družic, původně vyšší dráhy a relativně dražší aparáty. Bjuro 1440 nicméně používá ve značné míře běžnou průmyslovou elektroniku a počítá s průběžným nahrazováním poruchových kusů podobně jako SpaceX. Pro Rusko je problém, že nemá ani zdaleka srovnatelnou startovní kadenci, takže každý výpadek družice bolí podstatně víc.
A právě harmonogram zatím ujíždí dost výrazně. Federální plán počítal v roce 2026 kumulativně s 156 družicemi při devíti startech. K 11. září proběhly pouze dva sériové starty po 16 kusech. Do konce roku 2027 mělo být po 17 startech na orbitě 292 aktivních družic, do roku 2030 pak 383 kusů včetně 91 rezervních. Existuje také údaj o až 924 vypuštěných družicích do roku 2035, není ale jasné, zda má jít o současný stav systému, nebo kumulativní počet včetně náhrad. Zak považuje 292 družic za přibližné minimum pro použitelný systém, ale termín konec roku 2027 za prakticky nereálný.
Zajímavé jsou i dvě ruské registrace u ITU: jedna varianta počítá s 252 družicemi ve 12 rovinách po 21 kusech na 800 km, druhá dokonce s 1350 družicemi ve 30 rovinách po 45 kusech na 600 km. Pokud skutečně přešli někam k 500 km, bude pro srovnatelné pokrytí potřeba družic víc než podle původního návrhu.
Pro válku na Ukrajině má současný Rassvet zatím jen omezený význam. Radio Svoboda spočítalo například pro 2. září pouze 26minutové souvislé okno pokrytí. Nejsou zatím doloženy případy použití terminálů Rassvet na ruských UAV nebo raketách. Řídký systém je navíc podstatně snáze rušitelná než Starlink — nad daným místem je typicky k dispozici jediný Rassvet, zatímco Starlink nabízí současně množství alternativních družic. Ani u plánovaného několikastovkového systému nemají být nad Ukrajinou současně více než asi čtyři Rassvety.
Možná ještě větší problém než samotné družice představují uživatelské terminály. O jejich sériové výrobě zatím prakticky nic známo není. Aktivní fázované antény jsou drahé a Rusko pro ně nemá kompletní domácí součástkovou základnu; počítá se zřejmě s čínskými komponenty. Při malé hustotě družic jsou navíc potřeba výkonnější a těžší terminály než u Starlinku, což je nevýhoda například při instalaci na UAV.
Závislost na zahraničních dodávkách je obecně značná. Podle citovaných ukrajinských analýz připadalo v roce 2025 přes 90 % importu Bjuro 1440 na Čínu. Přes Čínu a Turecko se mají dostávat i komponenty západního původu. Samotná dodavatelská síť zahrnuje asi 1300 firem. Úzkým hrdlem mohou být také elektrické motory družic a především nosiče: zatím je jediným potvrzeným prostředkem pro sériové vypouštění Rassvetu Sojuz, jehož výroba je soustředěna v Progressu v Samaře.
Celkově: projekt rozhodně není mrtvý ani pouhá powerpointový systém — hardware létá, byly ověřeny mezidružicové laserové spoje a Rusko do projektu sype značné peníze. Současně je ale oproti deklarovanému harmonogramu hluboko ve skluzu a zatím není vyřešena startovní kadence, spolehlivost družic ani masová výroba terminálů. Odhad citovaných expertů je, že skutečně souvislé pokrytí Ukrajiny lze čekat optimisticky kolem 2028, klidně ale až kolem 2030. Takže "ruský Starlink" ano, ale rozhodně ne letos ani příští rok.
30. srpna Curiosity oslavila 5000 solů na povrchu Marsu, tedy něco přes 14 pozemských roků. Za tu dobu od místa přistání ujela vzdálenost zhruba 38 km a po úpatí hory Aeolis Mons v kráteru Gale zdolala převýšení 1000 m.
A tohle je aktuální mozaika ze solu 5010 z pravé kamery MastCam. Je to pohled jihovýchodním směrem, kam Curiosity míří. Její cesta by měla vést k tomu osamělému kopci u pravé strany obrázku, před ním by měla uhnout doleva.
ESA to rychleji neumí, nejdřív musí zjistit, kdo a kolik dá peněz a pak se začnou rozdělovat zakázky na vývoj a stavbu. Taky by to chtělo Ariane Next jako nosič. Uvidíme.
= Nejsou nové příspěvky od poslední návštěvy