|
http://translate.google.com/translate?hl=cs&sl=en&tl=cs&u=http%3A%2F%2Fen.wikipedia.org%2Fwiki%2FFire_proximity_suit&anno=2
jen pro zajimavost, co snese ohnivzdorny oblek pro hasice. |
|
Dávnejšie som niekde na webe videl fotky sedačky K-36RB a figuríny v obleku Striž po testovacom odpale počas štartu Progressu - mal to byť let, pri ktorom bola sedačka odpálená pri najvyššej rýchlosti, malo to byť, pokiaľ si pamätám, pri rýchlosti približne Mach 4.
Priehľadný štít prilby bol v prednej časti nepriehľadný a viditeľne zdeformovaný, oblek ako celok sa zdal neporušený.
Čo bolo príčinou deformácie štítu prilby - či čiste aerodynamický ohrev, alebo či bola sedačka s figurínou zasiahnutá aj spalinami pracujúcich raketových motorov, nebolo uvedené, text hovoril len toľko, že napriek správnej funkcii sedačky a padákového systému bol test vyhodnotený ako "neúspešný" (neudačnyj).
V niektorých článkoch o Burane a jeho záchrannom systéme sa píše, že možnosti kresla boli väčšie, na to však bolo potrebné dopracovať skafander Striž i samotnú sedačku a k tomu už kvôli ukončeniu celého programu nedošlo.
martalien - to je známe...
Obleky firmy Newtex (výrobca materiálu Zetex) poskytujú krátkodobo ochranu až do teploty prostredia cez 800°C, ochranu proti plameňu s teplotou 1100°C a sálavému teplu do 1650°C (3000°F). Takýto oblek bez ďalšej výstroje váži 25kg a pre použitie vyžaduje ešte dýchací prístroj. V plne hermetickom prevedení by zrejme hmotnosť dosiahla 40-50kg, čo je zhruba hmotnosť skafandrov pre výstup do otvoreného vesmíru (bez dýchacích prístrojov - "mesačný" A7L vážil okolo 35 kg).
Čiže ano, dá sa dnes vytvoriť aj veľmi odolný skafander, ktorý by za istých podmienok zniesol aj podmienky pri extrémnych rýchlostiach nad Mach 10, ale jeho hmotnosť by bola veľmi vysoká, čo zasa vyžaduje ďalšie zvýšenie výkonu katapultážneho kresla. Vzniká tým tak trochu začarovaný kruh - rastie hmotnosť a objem (a cena) záchranného systému a ochranného obleku a pritom stále nie je zabezpečená záchrana kozmonautov v celom rozsahu režimov, rýchlostí a výšok letu. |
| 01.9.2015 - 06:43 - dodge | |
|
Nové světy budeme dobývat v hvězdoplánech poháněných černou dírou!
http://nevsedni-svet.cz/nove-svety-budeme-dobyvat-v-hvezdoplanech-pohanenych-cernou-dirou/ |
|
| Spousta chybných údajů. Největší supertankery mají 500 000 t. Přeměna hmoty na energii (v černé díře) taky nemá 100%, ale někde mezi 25-50% (pokud si to teda nepamatuju blbě). Záření černé díry je hlavně gama a rentgenové záření, které se extrémně špatně směruje. Rozhýbat 2 miliony tun těžkou černou díru plus loď těžkou několik set tisíc tun (pokud ne taky milión tun)? Lidstvo nechce dát peníze na let na Mars vyžadující zrychlit 200 tun o 15 km/s. Problémy se stabilitou atd. Hezký, ale divoký a nereálný sen. [Edited on 01.9.2015 Ervé] |
|
Premena hmoty na energiu pri anihilácii síce prebieha podľa E=mc2, ale to, čo následne vzniká, sa nedá dosť dobre rozumne usmerniť a teda využiť na vytvorenie ťahu. Navyše, pokiaľ pri reakcii vznikajú neutrína, je treba ich energiu považovať za "stratenú".
Anihilácia elektron - pozitron tvorí gamafotony - a tiež neutrina.
Anihilácia proton - antiproton je zložitejšia a má oveľa viac ciest, pričom premena na gamafotony je "menej pravdepodobná", väčšina ďalších ciest tvorí mezony (piony, kaony a následne aj miony), neutrína a gamafotony.
IMHO, pokiaľ nevymyslíme nejaký iný princíp pohonu, než reaktívny pohon, na medzihviezdne cesty rozumnými rýchlosťami môžeme rovno zabudnúť. Jednoducho preto, že bez reakčnej hmoty to nepôjde...
|
|
Ako ti alamo rad vysvetli, iny nez reaktivny pohon je fyzikalne kacirstvo a kazdu takuto myslienku treba zakazat a najlepsie aj potrestat  |
|
| V tom prípade je jasné, prečo žiadna civilizácia vo vesmíre nedokázala uniknúť zo svojho hviezdneho systému: reaktívny pohon na to nestačí, nie je dosť výkonný na prekonanie medzihviezdnych vzdialeností v "rozumnom čase" - a iný pohon proste nie je. |
|
K predošlej úvahe:
- Iný ako reaktívny pohon nie je k dispozícii/neexistuje.
- Reaktívny pohon má množstvo obmedzení, predovšetkým v dosiahnuteľných rýchlostiach.
- S technológiami, koré "poznáme" (= boli overené aspoň v experimentálnom zariadení), alebo ktoré by sme boli schopný vyvinúť na základe súčasných znalostí fyziky je horný limit dosiahnuteľnej rýchlosti medzihviezdnej lode 500-1500km/s, teda asi len 0,001-0,005c.
- z toho vyplíva, že na cestu k najbližšej hviezde by naša sonda potrebovala najmenej 900 rokov, skôr ale až takmer 3000 rokov.
- technický problém č. 1 - energetické zdroje, ktoré by vydržali napájať hoci len relatívne jednoduchý "kontrolný systém" po dobu niekoľko tisíc rokov
- technický problém č. 2 - je vôbec možné postaviť technické zariadenie typu "počítač na báze polovodičov", alebo iné podobné zariadenie ktorého životnosť by dosiahla niekoľko tisíc rokov prevádzky?
|
|
Vážený Alchymisto,
dovolil bych si doplnit problém s mezihvězdnou cestou o jeden bod:
- je možno uletět několiv světelných let rychlostí byť i jen 1000km/s bez ztráty lodě kolizemi s mezihvězdným materiálem?
Fantazie: na mezihvězdné vzdálenosti dosáhne jen ten, kdo trasu z bodu A do bodu B překoná bez nutnosti projít spojitě celou úsečku AB.
Není -li principielně možné - nikdo neopustí svůj hvězdný systém. ____________________
Pavel Nedbal |
|
Ano, to je ďalší významný bod, hovorme mu technický problém č.3.
Ale mám za to, že toto sa tu už rozoberalo (síce v iných témach) a predbežný záver bol, že to je "riešiteľný problém", vyžaduje ale hlavne - celkom masívny štít, prípadne aj zdroje energie, aktívny prieskumný systém, a systéme "aktívnych protiopatrení".
Pokiaľ je hustota medihviezdneho prostredia v prachoplynových oblakoch 10E−25 g.cm−3 - 10E−23 g.cm−3 (najhustejšie vnútorné časti oblakov až 10E−20 g.cm−3), tak to znamená, že štít s priemerom 100 metrov musí v takomto prostredí zachytiť zhruba 0,1-10 kg (v centrálnych oblastiach oblakov potom až niekoľko ton) medzihviezdnej hmoty (prachových častíc a plynu) na každý svetelný rok letovej trasy.
Takže je možné, že by sa za určitých okolností dalo vystačiť len so samotným štítom, pokiaľ by tento bol dostatočne odolný a masívny. Pri rýchlosti 1000km/s je dopad telesa o hmotnosti 1 gram ekvivalentný výbuch nálože ~125kg TNT.
Záleží aj na distribúcii veľkostí prachových zrniek v medzihviezdnom prostredí, teda ako časté sú takto veľké telieska, aký podiel im náleží v odhadovanom množstve medzihviezdnej hmoty.
Jedným z možných riešení konštrukcie štítu by mohol byť napríklad niekoľkovrstvý štít tvorený vrstvami s bunkovou štruktúrou typu "3D medový plást" z magnetického kovu, vyplnený práškovým magnetickým kovom a toto celé v magnetickom poli, striedaný s vrstvami aerogelu a vrstvami vodného ľadu uzavretého v bunkovej štruktúre. Magnetický kovový prach by mohol výrazne znížiť straty hmoty štítu pri zrážkach s drobnými časticami - nárazom vymrštený materiál by bol po čase pritiahnutý magnetickým poľom späť a aj "rozhodenie" materiálu z impaktného kráteru by malo byť nižšie.
Nepraktické je, že akýkoľvek štít potrebnej odolnosti s priemerom ~100 metrov bude mať hrúbku odhadom minimálne 10 metrov a teda predstavuje v konštrukcii sondy gigantickú "mŕtvu hmotu", ktorú je potrebné urýchliť na "preletovú rýchlosť" - a zrejme aj ubrzdiť v cieľovej oblasti (dal by sa síce v cielovej oblasti odhodiť, ale to až po čiastočnom znížení rýchlosti sondy)
[Upraveno 07.9.2015 Alchymista] |
| 07.9.2015 - 23:41 - tycka | |
|
Stále je tu otevřena ještě tato možnost.
A dokud není vypracována a dostatečně ověřena teorie kvantové gravitace - kterou to má využívat - tak si myslím, že by se to nemělo hned brát jako nereálná věc.
http://technet.idnes.cz/warpovemu-pohonu-ze-sci-fi-star-trek-teorie-podle-fyziku-nebrani-php-/tec_vesmir.aspx?c=A090626_141058_tec_vesmir_vse
|
|
Pokiaľ by boli vyriešné technické probémy č.1 a č.2, kolonizácia iných hviezdnych systémov by bola realizovateľná.
Viem si predstaviť stavbu "dostatočne veľkej" medzihviezdnej kolonizačnej lode, ktorá by fungovala nasledujúcim spôsobom (nie je to môj nápad, ale páči sa mi):
Väčšinu cesty trvajúcej niekoľko desattisíc rokov je ľoď "mŕtva", funguje len kontrolný systém. Niekoľko desaťročí až storočí pred priblížením k cieľovej hviezde je loď postupne oživená, spúšťajú sa energetické zdroje, z materiálových zdrojov lode je vybudovaná armáda servisných robotov, ktorí zabezpečia nevyhnutnú údržbu a opravy lode, vrátane vybudovania ďalšieho potrebného vybavenia lode. Z genetických zdrojov lode je vytvorený fungujúci uzatvorený biologický ekosystém lode. Následne sú v umelých materniciach z genetického materiálu zrodený budúci členovia posádky, o výchovu a výcvik ktorých sa postarajú roboty a androidi. Loď začína brzdiť, a v čase, keď vytvorený členovia posádky dosahujú dospelosť, dosahuje oblasť vnútorných planét v cieľovom hviezdnom systéme a je pripravená prejsť na obežnú dráhu planéty vhodnej na kolonizáciu alebo na teraforming.
Po dosiahnutí cieľa začína samostatná činnosť posádky, ale zároveň aj výstavba duplikátov medzihviezdnej lode, ktoré sa o niekoľko storočí vydajú na cestu k ďalším hviezdnym systémom... |
|
| Osobně bych to viděl na co nejmenší automatickou loď (roboti plus mrazáky se semeny a embryi), kde vybudování civilizace proběhne až na planetě s využitím místních zdrojů a materiálů samotné lodě. Je to riskantnější, ale reálnější. Životnost zmrazených embryí a semen není neomezená, takže pokud do 100 let nepřistanete, máte smůlu - tím pádem musí být loď rychlejší (a tedy i menší při stejné potřebné energii). |
|
citace:
Ano, to je ďalší významný bod, .... vyžaduje ale hlavne - celkom masívny štít, prípadne aj zdroje energie, aktívny prieskumný systém, a systéme "aktívnych protiopatrení".
.......
[Upraveno 07.9.2015 Alchymista]
Vubec neni potreba masivni stit. Tedy proti prachu. Lze to resit i fyzikalne. Predstavte si silny zdroj magnetickeho pole - stejnosmernou supravodivou civku na predku lodi a kolmo k silocaram zdroj silneho elektrickeho pole. Vlivem dopplerova jevu se bude pri zvysovani rychlosti pole pred lodi jeste stlacovat a tim jeho intenzita poroste. Jakakoliv castice ktera vleti do tohoto pole bude pri blizeni se k lodi elektrickym napetim ionizovana - polarizovana jako by v ni tekl proud a magnetickym polem odstrkovana stranou od lodi. Jeste lepsi vysledek by se dal dosahnout pokud by se jednalo o stridave magneticke a elektricke pole - to by vznikl stit jak ze star treku.....
To jestli bude pole odpuzovat nebo pritahovat je dano vzajemnou polohou silocar magnetickeho a elektrickeho pole - to jen kdyby nekoho napadlo proc by to melo odpuzovat. [Upraveno 08.9.2015 martalien] |
|
Ervé - Lenže "prelet za jedno storočie" znamená o jeden až dva rády vyššiu preletovú rýchlosť a tým aj vyššie ohrozenie lode eroziou od medzihviezdnej hmoty...
Skôr by som predpokladal, že genetické zásoby lode nebudú mať formu genetickej banky, ale len formu "záznamov", na základe ktorých bude zárodok syntetizovaný z "chemikálií" v špecializovanej aparatúre. |
| 08.9.2015 - 18:16 - David | |
|
Život je zřejmě vzácná a křehká záležitost. Proto by mělo lidstvo cítit povinnost pokusit se poslat život mimo naši Sluneční soustavu .
Představoval bych si to takto : Vzít ledovou kouli průměr cca 30 cm. Do středu vložit biologický materiál / spory, bakterie/. Povrch koule pokrýt tepelnou izolací,ablační vrstvou a poté lesklým povrchem.
Superraketa dokáže udělit 3. k.r. tak 30 tunám. Mohla by tedy vynést sondu, která by měla na palubě min. 500 takových koulí a někde za drahou Jupitera je vějířovitě vyslat do prostoru.
Uvnitř ledu by biologický materiál mohl vydržet statisíce , možná i miliony let.
Jednou za rok poslat takovou vizitku života by OSN ekonomicky uneslo. |
|
| Vesmírná radiace by vzorky uvnitř zničila za pár let, tloušťka stěny ledu by musela být v metrech, ne-li desítkách metrů. |
| 08.9.2015 - 23:50 - tycka | |
|
citace:
Vesmírná radiace by vzorky uvnitř zničila za pár let, tloušťka stěny ledu by musela být v metrech, ne-li desítkách metrů.
Tak s tímto tvrzením nemohu souhlasit - je zjištěno co vím, že existují bakterie, kterým nevadí ani vysoké dávky radiace - podle jejich pozorování nebylo patrné, že by jim ta radiace nějak vadila.
Prostě existují bakterie, které by uvnitř přežily vesmírnou radiaci. |
|
citace:
Život je zřejmě vzácná a křehká záležitost. Proto by mělo lidstvo cítit povinnost pokusit se poslat život mimo naši Sluneční soustavu .
A kčemu by to bylo?
Představa 500 koulí ledu s "životem" uvnitř letící prázdným prostorem galaxie po miliony let mi nedává smysl. Možná, že by jedna koule byla zachycena gravitací nějaké hvězdy a nakonec by do ní spadla. Ale co z toho? Přirovnal bych to, jako kdybych rozsypal z letadla své vizitky nad pustou plání východní Antarktidy. Třeba by někdo někdy jednu našel.
A navíc, pokud budoucí generace budou hledat život mimo sluneční soustavu, jak pak při nálezu poznají, že to co našli, není zrovna ten život, který byl kdysi vyslán ze Země? To je i důvod, proč se sondy na Mars sterilizují. Nechceme přeci na Marsu najít život ze Země.
K těm odolným bakteriím je zajímavý článek.
http://www.osel.cz/5265-bakterie-poskytla-recept-na-preziti-ve-vysoke-radiaci.html |
| 09.9.2015 - 07:14 - David | |
|
Nikoli 500 koulí, ale 50.OOO koulí. Předpokládám , že by se tak dělo 100 let. Do té doby těžko někdo objeví způsob jak zvýšit rychlost našich sond na zlomky c.
Bylo by to k tomuto : Jestliže jsme přístupni věřit tomu, že život roznášejí komety či meteority, proč podobné těleso nevytvořit uměle a " cestovatelům " navíc o několik řádů zvýšit pravděpodobnost přežití a to ještě podtrhnout jejich výběrem. |
| 09.9.2015 - 12:00 - David | |
|
Že naše civilizace ve Sluneční soustavě zanikne je jistá věc. Stejně jistá věc je že zanikne i veškerý život ve Sluneční soustavě. Lidstvo zatím nijak nepřipouští, neb se ony dny zdají být ve vzdálené budoucnosti, tak vzdálené, že je zbytečné se s tím zabývat, nehledě na skutečnost existenci jen pranepatrné naděje to nějak změnit.
Ačkoli člověk není středem Vesmíru 1000 let, stále se tak chová a přemýšlí.
Lidskou civilizaci je třeba vidět jen jako jeden z výhonků stromu života, jehož počátek byl v první živé buňce. Tento výhonek je velice křehký, zahubit jej může příroda sama / asteroid, supernova, nestabilita Slunce, průlet nějaké hvězdy, atd., nebo i lidstvo samo/ jaderná válka /.
Expanze lidstva k jinému Slunci je sci-fi, s ohledem na nepředstavitelné vzdálenosti a potřebné rychlosti / ty rychlosti hned dvakrát, jednou při startu a podruhé při příletu / prakticky nerealizovatelná.
Co tedy zbývá :
a/ postavit nějaké " skleníky" na vnějších tělesech.
b/ najít někde vhodnou planetu, postavit mnoha generační, ale pomalou kosmickou loď a cestovat tam desítky tisíc let, NEBO
c/ dát šanci jen samotnému Životu a na mezihvězdnou cestu poslat mikro astronauty ?
Viděl bych tu třetí možnost a to co nejdříve, aby nebylo pozdě.
|
|
citace:
Bylo by to k tomuto : Jestliže jsme přístupni věřit tomu, že život roznášejí komety či meteority, proč podobné těleso nevytvořit uměle a " cestovatelům " navíc o několik řádů zvýšit pravděpodobnost přežití a to ještě podtrhnout jejich výběrem.
Pokud vím, tak v kometách či meteoritech žádný život nalezen nebyl. Pouze organické molekuly, které umožňují vznik makromolekul které život tvoří.
To všechno co si napsal, nejvíc vystihuje to, co si také napsal:
citace:
Ačkoli člověk není středem Vesmíru 1000 let, stále se tak chová a přemýšlí.
Mentální schopnosti člověka mnohonásobně převyšují schopnosti jiných druhů života na Zemi. Když se to spojí se základním instinktem života, tedy pud sebezáchovy, dají vzniknout takovýmto nápadům.
Ale šance, že nějaká taková koule trefí planetu s tekutou vodou, a že se při dopadu na povrch celá nevypaří je titěrná. Když budem uvažovat, že ta koule bude od Slunce odlétat rychlostí 20km/s, tak vychází, že za milion let uletí vzdálenost asi 66 světelných let. A kolik hvězd na této vzdálenosti libovolným směrem je?
I když nechápu, proč by to měla platit OSN, tak prostředků na lety do vesmíru nikdy nelituji. Ale takováto mise evidentně nemá žádný smysl. Snad jen vytvořit dobrý pocit. |
|
no z pohledu případné jiné civilizace nevím jestli by byli nadšeni když by jim na planetě přistáli cizí bakterie ..
aby z toho nebyl takový "kmen Andromeda"
život ze sluneční soustavy by se takto možná podařilo někam rozšířit, ale za cenu rizika škod na jiném životě ?
|
| 10.9.2015 - 10:11 - David | |
|
Vycházím z premise, že vznik života z neživé hmoty je ojedinělá událost vyžadující obrovské množství specifických podmínek, přičemž absence kterékoliv z nich vzniku života zamezí.
Další podmínkou je stabilita podmínek pro udržení a rozvoj života v trvání miliard let.
Samotné umístění planety v " zelené " zóně své hvězdy zdaleka nestačí.
Lidstvo již padesát let hledá známky mimozemského života na tělesech naší hvězdy, výsledky jsou zatím jednoznačně negativní, zejména " žhaví " kandidáti v zelené zóně, Venuše a Mars totálně zklamali.
Do vzdálenosti 60 sv. let budou stovky hvězd. Pravděpodobnost, že by na jejich planetách byl život je nulová, ovšem pravděpodobnost, že by kolem nich obíhala tělesa vhodná pro udržení života nulová není.
V řádu desetiletí bude lidstvo schopno taková tělesa identifikovat a identifikovat i složení atmosféry se zaměřením nejen na vhodná prostředí pro život, ale i na produkty života.
Pravděpodobnost pozitivního nálezu života v nejbližším okolí Slunce je pranepatrná a obavy z infekce pozemským živote, který by ohrozil život E.T je přehnaná.
Přirozeným znakem života je snaha o rozšíření do dalších distancí, bez ohledu na jejich vhodnost, jednou vzniklý život má obrovskou schopnost přizpůsobit se.
Stejně jako flora se šíří semeny, fauna migrací, měl by člověk po vstupu do kosmu šířit život i v tomto prostředí. |
|
Elon hovorí o teraformácii marsu
http://www.usatoday.com/story/money/cars/2015/09/10/elon-musk-mars-nuke-bombs/71990446/
takpovediac "ľavou zadnou"
nie sú tie jeho predstavy "trošku" naivné?
a čo magnetické pole?
a "pufrovací plyn"?
mars nemá zemskú gravitáciu, iba "tretinovú ", preto akosi tie obrázky na ktorých "na modrom" marse existujú ľudia bez skafandrov, sú nezmyselné
tlak..
ako dosiahnuť na povrchu marsu, tlak atmosféry, zhodný s tlakom na povrchu zeme?
a načo vlastne dávať marsu nevypočitateľné počasie?
každé zahustenie znamená nárast intenzity prachových búrok..
"teraformácia" podľa mňa skôr znamená riziko, že premeníme mars na fakt hnusné miesto |
|
citace:
Elon hovorí o teraformácii marsu
http://www.usatoday.com/story/money/cars/2015/09/10/elon-musk-mars-nuke-bombs/71990446/
takpovediac "ľavou zadnou"
no, maloktory vizionar odpalil karieru s nazorom ze "to nejde"
citace:
mars nemá zemskú gravitáciu, iba "tretinovú ", preto akosi tie obrázky na ktorých "na modrom" marse existujú ľudia bez skafandrov, sú nezmyselné
preco?
citace:
ako dosiahnuť na povrchu marsu, tlak atmosféry, zhodný s tlakom na povrchu zeme?
titan je mensi ako mars, tlak na povrchu ma 1,5x vacsi ako pozemsky. Takze nejako by to ist mohlo
citace:
a načo vlastne dávať marsu nevypočitateľné počasie?
každé zahustenie znamená nárast intenzity prachových búrok..
a to uz preco? |
|
dajme tomu že by sa všetky technické problémy podarilo vyriešiť..
zostáva ešte otázka, ako za to zaplatiť?
bez odpovede na ňu to nie je ani len sci fi, ale doslova fantasy
 |
|
a čo magnetické pole?
mars nemá zemskú gravitáciu, iba "tretinovú ", preto akosi tie obrázky na ktorých "na modrom" marse existujú ľudia bez skafandrov, sú nezmyselné
Chybějící magnetické pole jako štít proti kosmickému záření je fakt problém. Naproti tomu intenzivní ultrafialové záření ze Slunce nemá s magnetosférou nic společného, na jeho zeslabení je zapotřebí ozón, a ten se dá časem vytvořit.
Že má Mars slabší gravitaci než Země (ne třetinovou, ale 38 %, což jsou skoro dvě pětiny), nemusí nic znamenat. Jak uvedl Yamato, i menší a daleko lehčí těleso, než Mars, může mít atmosféru hustou, ale domnívám se, že to ani není nezbytné. I kdyby tlak u povrchu byl jen 50 % pozemského, odpovídalo by to pozemským horám okolo pěti kilometrů. Což nejen nevyžaduje skafandry, ale dá se v tom i celkem bez problémů dýchat. Při povrchovém tlaku 300 milibarů by to odpovídalo Everestu. To už se sice dýchat nedá, ale žádný skafandr není potřeba, stačí jen dýchací maska a bomba se stlačeným vzduchem na zádech. Takže Mars bez skafandrů žádný nesmysl není. |
|
| Jen tak mimochodem, na Titanu je daleko slabší povrchové tíhové zrychlení (1,35), než na Měsíci (1,62). U Země je to 9,8. Pokud jde o únikové rychlosti, na Měsíci je to 2,38 km/s, zatímco na Titanu 2,64 km/s. Z čehož vyplývá, že teoreticky by bylo možné vybavit dostatečně hustou atmosférou a terraformovat i Měsíc. |
|
nie je titán náhodou nechutná mraznička?
|
|
|
