|
Vynález kolesa... Tentoraz vylepšeného osemhranného.
Astronavigacia pomocou polôh hviezd je umenie staré niekoľko tisícročí, a treba k nemu tri základné veci - katalóg polôh hviezd, časový normál/časovú základňu a zameriavacie zariadenie.
O navigácii pomocou pulzarov sa hovorilo už pred polstoročím. V roku 1972 štartoval Pioneer 10 a niesol takúto plaketu:
Tá "hviezda" vľavo sú zakódované opakovacie frekvencie niektorých známych pulsarov a ich pozície vzhľadom k slnečnému systému.
[upraveno 23.3.2021 10:37] |
|
Wind Rider: A High Performance Magsail
https://www.centauri-dreams.org/2021/11/19/wind-rider-a-high-performance-magsail/
The performance of the Wind Rider is very impressive. Calculations show that it will accelerate very rapidly and reach the velocity of the solar wind, about 400 km/s. This has implications for the flight trajectory of the vehicle and the mission time.
Tohle není vaše stará magnetická plachta, vyžadující vláčet s sebou pochybně těžké cívky magnetů s nereálně velkým příkonem.
Tahle inovativní magnetická plachta si prý zformuje svoje vlastní "virtuální cívky" přímo z nabitých částic slunečního větru. Velikost těchto cívek se tedy s rostoucí vzdáleností bude zvětšovat a tah zůstane konstantní teoreticky v podstatě skoro až do mommentu dosažení heliopausy; v praxi jim zřejmě akcelerace vychází výrazně rychlejší, když uvažují i o letech k vnějším planetám (6 měsíců doba lety k Plutu, apod.)
Můj komentář: Co se mi líbí a nejsem si jistý, že jsem to v článku zahlédl, je to, že prinicp by zřejmě dobře fungoval i při brždění, kde by zřejmě díky dosahu dokázal zbrzdit i z výrazně větších rychlostí, než kterých dosáhne při odletu od Slunce - takže pořád je ve hře kombinace počátečního rozjezdu na působivých 400 km/s s nějakým dalším následným zdrojem akcelerace - stačila by zřejmě i výrazně pomalejší.
To, co na obrázku vypadá jako konvenční solární plachta, je ve skutečnosti "stínítko" - paralela stínítka dalekohledu JWST. Zaručuje odstínění supravodivých velecívek od slunečního záření, díky čemuž je supravodivosti zřejmě dosaženo jen pasivním radiačním chlazením. Jako výztuhy "stínítka" slouží konvenční solární panely a plocha stínítka zároveň funguje jako anténa, kvůli snížení celkové hmotnosti.
A pokud by byl coolness faktor celého konceptu pro vás pořád ještě nízký, tak si přečtěte ještě tohle:
The second proposed mission is called Pathfinder, proposed to ultimately reach the solar gravity focal line around 550 AU from the sun. Flight time is less than 7 years, making this a viable project for a science and engineering team and not a multi-generation one based on existing rocket propulsion technology. As the flight trajectory is a straight line, this makes the craft well suited to follow the focal line while imaging a target star or exoplanet using the sun’s diameter as a large aperture telescope to increase the resolving power.
Dosahované rychlosti by tedy mohly umožnit dosažení ohniska Slunce coby gravitační čočky v průběhu práce původního týmu, nikoliv na bázi vícegenerační mise - což je sám o sobě velmi problematický úkol, ale let v relativně přímé linii od Země ho usnadňuje (jinými slovy, musíme předem dost přesně vědět, jakým směrem se nachází exoplaneta, kterou chceme pozorovat a tímto směrem dost přesně zamířit, protože pozdější manévrování v ohnisku gravitační čočky už nebude možné).
Můj komentář: Velmi výkonný teleskop, který předpokládám při misi do ohniska gravitační čočky, by ovšem bylo zajímavé do těch končin poslat i tak - už kvůli měření paralax galaxií, což by snad významně mohlo pomoct vyřešit krizi v kosmologii, kdy dvě odlišné metody měření velkých vzdáleností v kosmu poskytují odlišné výsledky natolik konzistentně, že to nemůže být způsobeno chybou měření a jde tedy o chybu jedné (nebo obou?) použitých metodik, případně nějaký jiný druh zásadního nepochopení struktury či zákonů chování časoprostoru v kosmologických vzdálenostech. Tedy i v případě, že to pozorování v ohnisku gravitační čočky z nějakého důvodu nezafunguje, může mise poskytnout zajímavá data (BTW samotné měření paralaxy Galaxií je xChaos(TM) mise - zatím jsem zmínku o tomto nečetl, i když samotné měření paralaxy je běžné a provádí se už i teleskopem na palubě New Horizons, i když spíš jen jako demonstrační mise - nemám představu, jak daleko by New Horizons musely být, aby ten relativně malý dalekohled na palubě v kombinaci s větší základnou měření předčil přesnost pozemských měření - tohle je spíš výzva pro někoho sběhlého v matematice a hlavně statistických metodách, kdo umí pracovat s čísly jako odstup signál-šum pro různé parametry zrcadel v atmosféře a ve vakuu...).
Závěr: realističnost tohohle konceptu se mi jeví asi tak milionkrát větší, než u mise Breakthrough Starshot, protože se zdá, že je to celé poskládané pouze z existujících technologií (hlavně pokud jde o tu testovací misi k Jupiteru). Všechno ale záleží na tom, jestli opravdu dokážeme z části slunečního větru vytvořit "plasmovou virtuální cívku", která pak vytvoří tu obří umělou magnetosféru (opět můj komentář: nabízí se otázka, zda by pak stejný princip nešlo použít i při hypotetické teraformaci Marsu pro odstínění kosmické radiace, kde doposud pro umělou magnetosféru vycházela dost nereálná čísla...)
|
|
A co pohon od https://twitter.com/memcculloch?t=xE-bnxMFps1pIyEZEveDlA&s=09
Magnetismus je základ.
|
|
Fyzika Mike McCullocha se mi moc líbí (méně už některé jeho politické názory, aspoň poslední dobou, ale zase oceňuju, že ty komentáře ještě relativně omezuje a sem to nepatří).
Nicméně, jeho "kvantizovaná setrvačnost" (QI) vůbec nesouvisí s magnetismem - naopak Mike zdůrazňuje, že jeho koncept "kvantovaných vln" se týká jakýchkoliv, nejen elektromagnetických vln - jsou to spíš pravděpodobností vlny výskytu párů částice-antičástice ve vakuovém virtuálném plazmatu. Elektromagnetismus, natož čirý magnetismus, nehraje zásadní roli, i když QI popisuje i jeho chování, protože v podstatě popisuje chování jakýkoliv druhů vln (jde o v zásadě informační teorii, což Mike taky zdůrazňuje)
ám jsem s ním některé jeho koncepty diskutoval, zejména se hlásím k výměně DM na Twitteru krátce před tím, než začal mluvit o "odvození QI z principu neurčitosti", kdy on to ale nakonec myslím naformuloval trochu jinak - jeho odvození úplně nechápu, zatímco to moje vycházelo z předpokladu, že pokud nám při dodržení principu neurčitosti u původní a buducí lokace vyplývá, že přesun mezi těmito dvěma lokacemi by musel proběhnout nadsvětelnou rychlostí, takže některé polohy jsou při relativistických rychlostech zakázány - a tudíž ta kvantová neurčitost při relativistických rychlostech zase nemůže být až tak neurčitá. Akorát z toho podle mě vyplývá síla s trochu opačným znamínkem, než předpovídá on, takže on ten princip neuričtost s QI míchá dohromady úplně jinak
Mikeovi se ale můj vyklad myslím moc nelíbí, protože pořád myslím skrytě doufá, že z jeho teorie vyplyne, že rychlost světla vlastně není absolutní limit, nebo že rychost světla není konstanta, ale vlastně odvozená hodnota pro danou hodnotu "kosmického zrychlení", apod. :-) On se vždy zamotá do toho, z čeho odvozuje co - líbí se mi, že úplně zlikvidoval gravitační konstantu, v jeho mechanice neexistuje, pracuje jen s rychlostí světla a vzdáleností kosmického horizontu a zrychlením (ve smyslu jeho absolutní hodnoty - skalární - ne s vektorem zrychlení), tedy v podstatě počítá s rotujícímim kosmologickými strukturami (nejlíp mu to vychází na galaxie, ostatní predikce podle mě už méně, ale asi to neumím posoudit).
Obecně mi baví, že mi jeden čas odpovídal na zprávy a maily, sem tam i veřejně (teda spíš lajkoval moje komentáře pod twíty). Pokládá třeba sonoluminiscenci za příklad jevu, souvisejícího s QI, tak jsem mu navrhoval, jestli by QI nemohla vysvětlit i tribolumiscenci - ta je ale méně záhadná a má všeobecně uznávané vysvětlení. Má svůj oblíbený seznam anomálií, ale triboluminiscenci jsem mezi ně nepropašoval :-) No a dále jsem mu navrhoval, když QI staví na teorii informačních horizontů jestli by nešlo nějak skloubit QI s Bell-Nyquystovým teorémem, který říká, kolik informací lze přenést při jakém odstupu signál-šum a v podstatě svazuje dostupnou bandwith komunikačního kanálu s frekvencí a šířkou pásma (přeci jen, nejsem matematik ani fyzik, ale podnikám v telekomunikacích a pracuju s mikrovlnnýnmi broadband spoji, tak jsem tím ovlivněný :-). Galaxie by se mi pak jevili jako svého druhu ultra-dlouhovlnné antény, schopné přijímat nejdelší kosmologické vlnové délky, což je podle mě velmi blízké jeho konceptu vln, vyplňujících prostor mezi hmotou (např. hmotu galaxie, rotující kolem středu galaxie) a nejbližším kosmickým horizontem. Myslím mi na to odpověděl, že jsou to "hluboké vhledy", ale dál to nerozvíjí (na rozdíl od té neurčitosti, kterou ale nechápu, jak myslí).
Prostě Mike se drží svého magického vzorečku a snaží se ho aplikovat na kdeco, i když nejlíp mu podle mě funguje hlavně na ty galaxie :-)
Každopádně jsem to dosud diskutoval spíš ve vlákně Mikrovlnný pohon a do "seriozních plánů" na mezihvězdný let bych to radši nezahrnoval :-) QI je nová fyzika, a při všech sympatích je to někde mezi fringe a prostou alternativní teorií. Je to v podstatě speciální případ MoND (modifikované Newtonovské dynamiky), kdy Mike říká, že jeho teorie jediná ze všech MoND teorií nedosahuje ad-hoc naměřenou naměřenou konstantu, ale pracuje pouze s existujícími konstantami (rychlost světla a Hubbleova vzdálenost), což je samozřejmě prudce elegantní - ale zkrátka příliš daleko všem ostatním uznávaným jazykům, kterými fyzika mluví. Podle mě se ukáže, že má z určité části pravdu a že strašně mooc předběhl dobu - ale pochybuju, že to bude tak strašně jednoduché, jak to prezentuje, a hlavně řada fenoménů, které se na to snaží napasovat, bude pravděpodob ně v reálu mega-složitější. A některé jeho předpovědi, i kdyby byly fyzikálně správně, se ukáží inženýrsky nerealizovatelné (prostě podle mě předpokládá existenci materiálů, které ze samotné podstaty vlastností hmoty existovat nemohou) [upraveno 27.11.2021 22:33] |
|
Myslel jsem toto:
https://iopscience.iop.org/article/10.1209/0295-5075/118/34003
Mike cile komunikuje. Jsem zastancem magnetizmu jako jediné síly ve vesmíru, tj. I gravitace je dusleeek magnetismu částic.
Mike to patrně přes QI popisuje. Je to model. |
|
No, zčásti ano, Mike si myslí, že existuje přímá možnost aplikovat jeho teorii QI (kvantizovaná setrvačnost) na princip eMdrive, který díky jeho pochopení dokáže hodně překopat a optimalizovat (do té míry, že rezonanční dutiny do kterých se pouští mikrovlny nahradí smyčkama optických vláken nebo kondenzátory a takovými triky). Je velkým fanouškem mezihvězdných letů, resp. pragmaticky pokládá zájem o ne za způsob, jak ke své teorii přilákat pozornost. Být ním, držím se spíš těch galaxií... ale ono je to velmi abstraktní a on patří mezi velké fyziky v tom smyslu, že chápe celou filosofii přírodních věd a chápe potřebu předvést kromě pozorování nějaký jednoznačný experiment, který nejde v případě falsifikace jeho teorie vysvětlit (stejně jako celý Einstein to měl postavené jak na silném pozorování, tak na silném experimentu).
Nicméně, QI, jakkoliv je to třeba fringe, sleduju léta a uznávám, že má nějakou vnitřní konzistenci a rozhodně netvrdí, že "gravitace je důsledek magnetismu částic". Samotná QI se zabývá setrvačnou hmotností, ne vysvětlením gravitační síly - ale jakási "rozšířená QI" (dejme tomu obdobná paralala jako mezi speciální a obecnou relativitou - Mike bude muset přijít taky se speciální a obecnou QI, podle mě) tvrdí, že gravitace v podstatě vzniká v případě, že mezi částici a kosmický horizont postavíme nějaký jiný horizont. Hmotnost částic a tím v podstatě i shluků částic, jako jsou třeba planety a hvězdy, je daná tím, jak velkou část kosmického horizontu z pohledu částice, na kterou gravitace působí, dokáží zakrýt. (tohle pojetí gravitace se zkoumá už od 19.století, akorát z toho tehdy nikdy rozumného nevzešlo)
Mike v zásadě nepopírá speciální relativitu, problém má jen s obecnou relativitou, a magnetismus je z hlediska elektromagnetismu jako takového v podstatě relativistický jev, projevující se v běžném lidském měřítku (tedy nikoliv jen v měřítcích kosmologických či mikroskopických, jako některé jiné fyzikální principy). Přiznám se že přesné vysvětlení, proč máme magnentismus (coby speciální případ elekotromagnetické interakce) chápat jako relativistický jev, neumím teď z hlavy jen tak podat a sepsat - ale je to strašně zajímavé a "oči otevírající" zjištění (v podstatě první rozumná odpověď na dětskou otázku "jak funguje magnet" - a taky dobré vysvětlení, proč se na to dětem tak blbě odpovídá). Abych to nějak uzavřel - myslím, že Mikeova QI nepřepisuje teorii elektromagnetismu, která je dobře zavedená, v praxi dává vynikající výsledky, apod. QI skutečně nabízí náhradu teorie gravitace dle GR, ale nemá to nic společného s magnetismem. [upraveno 28.11.2021 11:37] |
|
BTW podle mě geniální schéma, nad kterým je podle mě nutné meditovat, než se pustíme do spekulací o různých teoriích všeho (a způsobech, jak je okamžitě použít k mezihvězdným letům :-). Objevil jsem náhodou dnes, patří to spíš do vlákna Fyzika, kam to asi dám taky.
 |
|
Čínský nanocraft urychlovaný laserem. Docela pěkně rozebrané.
https://www.cell.com/iscience/fulltext/S2589-0042(25)01403-8 |
| 05.6.2026 - 17:08 - Vilík | |
|
Mezihvězdný prostor je v obecném astrofyzikálním povědomí obvykle definován jako prostředí blížící se dokonalému vakuu. Z hlediska lokální meziplanetární dopravy, která operuje s rychlostmi v řádech desítek kilometrů za sekundu, představuje toto médium z hlediska mechanického odporu zanedbatelnou překážku. Situace se však fundamentálně mění v okamžiku, kdy se teoretický výzkum zaměří na mezihvězdné cestování rychlostmi dosahujícími signifikantního zlomku rychlosti světla. Projektové koncepty, jako je Breakthrough Starshot, uvažují o urychlení subgramových sond na rychlost 0.2c0.2c pomocí fázovaných polí výkonných pozemních laserů. Při takových rychlostech podléhá perspektiva vztažné soustavy plavidla hluboké transformaci. Z řídkého plynu a stopového množství prachu se stává kontinuální tok vysoce energetických částic, s nimiž musí čelní průřez sondy nepřetržitě interagovat.
Tato studie předkládá analýzu fyzikálních mantinelů spojených s průletem mezihvězdným prostředím (Interstellar Medium, ISM). Zabývá se procesy mechanické eroze, termodynamikou fázových přechodů, fyzikou vzniku iontových stop a radiačními riziky, přičemž teoretické modely pevných látek konfrontuje s experimentálními daty z urychlovačů částic, fúzních reaktorů a orbitálních misí. K ucelenému pochopení současné snahy o dosažení jiných hvězdných systémů je však nutné opustit výhradně materiálový pohled. Závěrečná část textu proto analyzuje sociologické a memetické aspekty kosmické expanze, která ve formě hnutí „NewSpace“ vykazuje prokazatelné znaky sekulárního náboženství a strukturálně navazuje na starší vzorce psychologické obrany, jež jsou dokumentovány z transformačních období lidské společnosti.
https://runarov.cz/teletnik/2026/06/05/fyzika-mezihvezdneho-prostoru-erozni-mechanismy-relativisticka-kinematika-a-sociologie-kosmicke-expanze/ [upraveno 5.6.2026 17:09] |
|
citace 5.6.2026 - 17:08 - Vilík:
Mezihvězdný prostor... jako je Breakthrough Starshot, uvažují o urychlení subgramových sond na rychlost 0.2c0.2c ...
Len dve poznamky...
...subgramove sondy sa asi tazko budu branit masivnym magnetickym polom, pripadne vyuzivat Bussardov náporový motor
...az 80% hmotnosti by mohol tvorit balastny materialovy stit, co zvysi ochranu, bude mat velku zotrvacnu hybnost,...
|
|
