S tímhle docela souhlasím. Já chtěl jenom ukázat, že výbuchem jaderné nálože v bezprostřední blízkosti asteroidu si vůbec nijak nepomůžeme a muselo by se udělat to co se dělo v Armagedonu, tzn. dostat nálož několik desítek metrů pod povrch. Navíc ta nálož musí být opravdu hodně silná a nestačí běžné nálože, které má armáda k dispozici. Muselo by se pro tento účel zkonstruovat něco specielního.

Ten kráter 200 m v průměru mi také připadá docela střízlivý odhad, ale ta nálož by musela vybuchnout pod povrchem a ne na povrchu. Veškeré záření, které se při výbuchu uvolní, se pohltí v materiálu na vzdálenostech řádově desítek metrů a v této oblasti se veškerý materiál vypaří, zahřeje a použije na raketový efekt. Tak hluboko by musela být i nálož, aby se všechno záření využilo na teplo. To opravdu vychází pro 200m kráter a tu rychlost cca 1000 m/s. Jenže část tepla se opět vyzáří ve formě elektromagnetického záření. V reálném případě ani nedokážeme ten materiál odvrhnout stejným směrem, ale vyletí nám téměř rovnoměrně do sféry s úhlem o něco menším než 180 stupňů. Efektivní rychlost spalin tedy bude menší. Dá se i předpokládat, že nebudeme znát přesné rozložení hmoty v asteroidu a tak nedokážeme odpálit nálož v optimálním místě a asteroid se po výbuchu trochu roztočí a na to se spotřebuje také nějaká energie. Byl bych tedy střízlivější a tu rychlost odvržení materiálu bych vydělil deseti na nějakých cca 100 m/s.

Ten výbuch příliš hluboko v nitru asteroidu by nejenom že nemusel asteroid roztrhnout, ale mohlo by se stát něco mnohem horšího. Vnitřek asteroidu by se mohl přetavit a tak by vzniklo těleso mnohem kompaktnější a soudržnější než bylo původně, takže případná srážka se Zemí by byla ještě o něco horší než kdybychom ho nechali na pokoji. Nálož tedy musí být jenom pár desítek metrů pod povrchem.

Sestrojit termonukleární nálož, která by se sam zavrtala několik desítek metrů pod povrch asteroidu by byl asi také problém. Armáda sice takové nálože má. Než vybuchnou dokážou prorazit několik metrů kvalitního betonu a asteroidy takovou pevnost nemají, jenže takové nálože jsou poměrně malé. Naše nálož by byla v rozměru metru, aby dosáhla síly výbuchu 20 MT a měla by i hmotnost v řádu tun a tady by už asi byl problém, aby se zavrtala desítky metrů hluboko. Bylo by i obtížné tak těžké zařízení k asteridu vůbec dopravit.
 

Jenom ještě pro zajímavost, abychom měli představu, jak těžký náklad by bylo potřeba k asteroidu dopravit. Největší vodíková puma, která kdy byla odpálená, byla zkonstruována v Rusku a byla i vyzkoušená. Měla ekvivalent 50 megatun TNT. Vážila 27 tun, byla osm metrů dlouhá a v průměru měla dva metry. I přes všechny technické vymoženosti by nešla v dnešní době udělat lehčí, protože nejvíce hmotnosti tvořilo deuterium, jehož množství určuje sílu výbuchu.
 

V té souvislosti možná hloupá otázka. Co je větší riziko pro lidstvo, letící kus skály nebo vývoj bomb schopných ho zničit a risk, že se dříve těmito malými, přesto výkonnými pumami lidstvo zničí samo?
 

V časopise Letectví + kosmonautika právě nyní v číslech 20, 21 a 22 vychází velmi zajímavý článek "Asteroidy - hrozba z kosmu" od Ing. Bedřicha Růžičky, CSc. Jsou zde spočítány a v tabulkách a grafech uváděny příklady změn dráhy asteroidu působením různých prostředků lidské civilizace. Pro asteroidy okolo průměru 1 km vycházejí změny jejich drah řádově 1 000 km za rok letu po provedení zásahu do jejich dráhy. Platí to pro explozi jaderné hlavice o sile 100 Mt TNT v blízkosti asteroidu. Pro střetnutí velkou rychlostí s hmotnou antiraketou (45 t)je účinek asi o 1 až 2 řády menší. Rozebírána je i hypotetická možnost použití raketových motorů připojených na asteroid, ale i zde je účinek minimální. Dostatečně lze stávajícími prostředky odklonit jen tělesa do řádově 200 m v průměru. Doporučuji k přečtení.
 

Vím, že ten článek v L+K vychází, ale pokusil jsem se odhadnout účinky ještě předtím, než si ho přečtu, abych jím nebyl ovlivněn.

Uznávám, že můj prvotní odhad byl asi dost optimistický. 20 Mt bomba asi energeticky nedokáže odvrhnout milión tun hmoty rychlostí 1000 m/s, ale realističtější je počítat o řád méně (tedy cca 100 m/s rychlost odvržené hmoty a 0.1 m/s změna rychlosti asteroidu, což je cca 3000 km odklon za rok).

Souhlasím tedy se všemi závěry Honzy Vacka, samozřejmě včetně toho, že výbuch blízko pod povrchem (jednotky až desítky metrů) by byl optimální (snažil jsem se jen ukázat, že ani na povrchu to není úplně k zahození).

V L+K si teď ještě přečtu, proč jim vychází ještě menší efekt i pro 100 Mt bombu.

Připomínám nakonec, že efekt můžeme o jeden až tři řády zvýšit tím, že na asteroidu necháme krátce po sobě vybuchnout 10, 100 nebo třeba i 1000 takových bomb. Když by bylo zle, tak by se prostě muselo zmobilizovat všechno do krajnosti. Tak bychom snad mohli zvládnout i asteroid o dost větší než 1 km v průměru.

Konstatuji tedy závěrem, že už dnes jsme teoreticky schopni zabránit srážce i s velmi velkým asteroidem. Musíme se však o nebezpečí dozvědět s předstihem mnoha let (raději desítek let). Vyhledávání a sledování nebezpečných asteroidů je tedy hlavní úkol pro nejbližší dobu. Osobně bych do toho dával tak 10% kosmonautického rozpočtu, případně by se to mělo financovat z vojenských rozpočtů.
 

Huf, nevím nevím, ale počítáte to nějak divně. Kdesi jsem četl, že mohutnost jednoho kg TNT má adekvátní energii 4MJ tj. 1 Kilotuna má energii cirka 4TJ a megatuna tisíckrát více. Jenže při hustotě dejme tomu 4kg/dm^3 a rychlosti 20km/s má kulový asteroid energii 4000TJ již při průměru 21m!!!! Na odstrčení asteroidu o průměru několika KM by zřejmě bylo potřeba veškerého jaderného arsenálu země. Což je lepší tam dojet a narvat to 250 metrů pod povrch.
 

V tom prvním se shodneme, 1 kg TNT má ekvivalent 4,184 MJ. Já jsem počítal s chybnou hodnotou 4,6 MJ, tak mi to vyšlo o něco více. Místo 9,2E+16 J mělo být 8,4E+16 J. To je ale chyba naprosto nepodstatná, protože jsme se tady pokoušeli udělat pouze řádový odhad a jestli je něco takového vůbec možné.

S tou kinetickou energií asteroidu máte sice pravdu, že je tak velká. Ta je ale zajímavá pouze tehdy, pokud bychom uvažovali, co by se stalo, kdyby asteroid na Zemi dopadl. V tomto případě je ale podstatná hmotnost asteroidu a jeho rychlost vzhledem k Zemi.

Nás ale nezajímá jeho celková kinetická energie, nýbrž její změny s rychlostí tělesa. Pokud jsou změny kinetické energie malé oproti jeho celkové kinetické energii, dají se vyjádřit vztahem:

dE = m.v.dv

kde dE je změna kinetické energie, m je hmotnost tělesa, v jeho rychlost a dv změna rychlosti.

Jestliže se tedy budeme snažit odklonit asteroid s mnohaletým předstihem a pokud možno, když se bude nacházet v apocentru, stačí nám změnit jeho rychlost v řádech centimetrů až desítek centimetrů za sekundu. Pro vámi uvedené těleso a změnu rychlosti o 0,1 m/s vychází změna kinetické energie 4E+10 J, pro ten, který jsme uvažovali je to 3E+15, což je energie stále o řád nižší než se uvolní při výbuchu uvedené nálože a s asteroidem se tedy pohnout dá, i když velice málo. Využitelná energie pro změnu hybnosti tělesa, která se při výbuchu uvolní je velice malá a asi se pohybuje v řádu procent nebo možná ještě méně.