| 22.5.2006 - 13:36 - J2930 | |
|
Pro lepsi moznosti propagace kosmonautiky tema o pocatcich...
Jak jste se seznámili s kosmonautikou? Jak se kosmonautika stala vasim konickem, vasni, profesi? |
| 23.5.2006 - 18:09 - Anna Bonemína Hájková | |
|
Náhodou a omylem :-)
Ale já nejsem reprezentativní vzorek... |
| 23.5.2006 - 18:28 - Vítězslav Novák | |
|
Dle oblíbené rodinné historky mě babička v 61. roce nosila na zádech po verandě a vyprávěla mi o Gagarinovi a Titovovi... Nemůžu sloužit, já si z té doby pamatuju akorát oblíbenou slepici Kropku, kterou jsem tahal z místa na místo.
Ale někde se ten zájem vzít musel... |
|
no nevím jak a kdo toto téma vyprovokoval., ale já bych řekl ,že to bylo přistáním prvních lidí na Měsíci. Měli jsme v baráku jako jediní televizi. Z toho dění kolem vím, že jsem seděl skoro u ní a zprý jsem stále narušoval otázkani co je to a proš je to.....a kolem dokola mnoho sousedů..... 4 roky mi sice byly,ale na to se pamatuji. To mne kosmonautika škrtla asi poprvé. A snad od nepaměti jsem sbíral kde jaký obrázek a výstřižek kolem kosmonautiky . Tahal jsem si kosmonautiku do školy ve formě knížek a povinná četba těch let mne nezajímala. Všechno kapasné padalo na knížky o kosmonautice a později i učnovské. Jak roky šly tak nějak kolem chtěl jsem více a začal sbírat podpisy kosmonautů světa,ale i vedoucí pracovníky. Začal jsem si dopisovat s ruským kolegou ,který bohužél již nežije. Díky kosmonautice se znám s báječnými lidmi kolem kosmonautiky u nás.......a vcelku mne kosmonautika naplnuje něčím co nejde popsat. Kosmonautika je pro mne něco jako droba-ale neško dí mi .
Takže to je asi tak vše
Omlouvám za za jakékoliv chyby v pravopise dost spěchám do práce
|
|
| Ke kosmonautice jsem se asi dostal přes sci-fi. Jako kluk jsem měl rád dobrodružné sci-fi příběhy a snad jsem chtěl víc vědět o tom nakolik je reálné to v nich často popisované "poletování vesmírem". Konkrétním zlomem pro mne nakonec zřejmě bylo sledování přenosů z programu Sojuz-Apollo (o prázdninách v roce 1975 normálně v ČST) a pak už přípravy raketoplánu (v L+K). Naopak samotné Apollo jsem vůbec nezaznamenal (nic si nepamatuju), přestože mi v roce 1969 bylo už 8 let. |
|
| To u mě to asi byla katastrofa Challengeru (to mi bylo 8). Otec odebíral L+K, takže sem si pak zpětně našel moc informací. No a předtím i potom asi ještě sledování Star Treku na rakouské televizi. |
|
| U mně to byly přenosy z Apolla. Kupoval jsem Letectví a Kosmonautiku a VTM. Dostal se mi do ruky také Radar, který byl našimi soudruhy poté odnormalizován. |
|
Taky se přidám.
Můj zájem začal v roce 1955-56? kdy jsem četl knihu (na pokračování ve Vědě a technice mládeži) od V. Babuly: "Planeta tří sluncí" Sci-fi o letu k Proximě Centauri. Potom jsem si půjčil knihu A. Šternfelda o kosmických letech a různé knihy z astronomie a už mi to zůstalo. Při letu první UDZ-Sputniku 1 a hlavně u těch dalších jsem působil jako "znalec" u svých kamarádů a sousedů.
Pak přišel Gagarin, Apollo a další kosmonautické události. Byly vydány mnohé knihy a v roce 1961 jsem začal chodit do astronomického kroužku ( pozor, byl pro středoškoláky! na hvězdárně Hradec Králové) a to mě posunulo i do dalších a mnohých studií. Na základce jsem učení moc nedal.
Drží mne to dosud, studování, kosmonautika a astronomie! |
|
Můj zájem o přírodní vědy, zejména o fyziku, astronomii a chemii vzbudila trilogie J. M. Trosky "Zápas s nebem" (jiank strašná fyzikální pornografie), kterou jsem mezi stovkami jiných knížek přečetl během svého tříměsíčního pobytu v nemocnici, když mi bylo 11 let - tedy v roce 1951 - a když jsem byl v 6. třídě devítiletky.
Po návratu domů jsem začal sám studovat tyto předměty. Chodil jsem "na kopec", jak se říkalo nynější Štefánikově hvězdárně na Petříně v Praze, nejdřív na různé přednášky - pamatuji si dodnes třídílnou přednášku o teorii relativity -, později i na schůzky demonstrátorů, i když jsem nikdy sám demonstrátorem na Petříně nebyl (byl jsem tehdy moc mladý).
Když odstartoval 1. sputnik, tak jsem si začal vést soukromý katalog všech vypuštěných družic. Na přelomu let 1960/1961 běžel v tehdy novém Planetáriu ve Stromovce kurs základů kosmonautiky, první dvě přednášky měl Codr, který vůbec nic konkrétního neřekl (znal vůbec houby) a díky tomu vlastně vznikl klub S.P.A.C.E., který si někteří ze starších budou pamatovat ze stránek L+K.
Od té doby mě kosmonautika (i astronomie) drží dodnes...
____________________
Antonín Vítek |
|
Pro me byla asi osudova detska encyklopedicka kniha "Chemie, Fyzika, Astronomie".
Pak uz to slo logicky dal krok za krokem ... protoze kosmonautika je spicka soucasne technologie. |
|
| Já si vzpomínám jak mi asi 4letému klukovi ukazoval táta mapu Země a Měsíce. Hodně mne to zaujalo. Asi o dva roky později přišlo Apollo 8, pak Apollo 11, Lunochody, Veněry, a pak už to šlo samo. |
|
První co si pamatuji, jsou černobílé stíny pložící se na staré televizi u babičky - byla hluboká noc a já, tehdy osmiletý, nemusel jít spát. Co znamenalo Apollo11 jsem ale pochopil až mnohem později.
Ve skutečnosti mě ke kosmonautice přivedla mnohem prozajičtější věc. Sbíral jsem (a sbírám dodnes) autogramy slavných a zajímavých osobností - před 20 lety byli ve středu mého zájmu herci, zpěváci, politici. A na jednom našem setkání sběratelů jsem uviděl u kolegy sběratele (dnes již zemřelého Honzy Wolfa z Plzně) krásné barevné velké podepsané fotografie amerických astronautů. Nadchl jsem se pro jejich fotografie - a když jsem je začal po čase dostávat z NASA podepsané, tak jsem chtěl vědět o těch pánech na nich co nejvíc. A tak jsem hledal, pátral, četl.
Takhle to začalo...
Milan
|
|
... povídání v rodině o tv záběrech přenosu jak kucí lozili po Měsíci, které jsem však tehdá neviděl, ale až mnohem později.
Ale vždycky když to vidím tak se dostaví ten naprosto stejný pocit fascinace jako z dětství  |
|
V 10 letech jsem se dostala do zákulisí hvězdárny a observatoře na Skalnatém plese k panu Mrkosovi. Všechno se mi tam líbilo, i když jsem vůbec ničemu nerozuměla,( ne že bych tomu rozuměla dnes).
Postupně jsem četla články v novinách a časopisech o vesmíru, začali létat lidé do kosmu a od r.1962 jsem si lepila vše co bylo v novinách o pilotovaných letech. Začala jsem si kupovat L+K a knihy o létání do vesmíru, chodila do kursu kosmonautiky na brněnské hvězdárně, setkal jsem se v Brně kosmonautem Leonovem, podepsal se mi do knihy výstřižků o jeho letu, přišlo Apollo, napsala jsem si do NASA o obrázky. Vdala jsem se, přišli děti ( času ubylo ), ale zájem úplně neopadl. Koupila jsem si první knihu Tomáše Přibyla „Smrt měla jméno Challenger“ a seznámila jsem se s Milanem a přijela do Bohdanče a do ValMezu a......
|
| 25.5.2006 - 10:59 - Tlama | |
|
Úplně normálně, od narození do nedávné doby jsem bydlel přímo na hvězdárně. Takže zájem o astronomii a kosmonautiku mi přišel něco jako samozřejmost. Proč by to ty ostatní nemělo zajímat, že?  |
| 10.6.2006 - 22:03 - Adolf | |
|
Zajímavá rubrika, takové jsou i na všech nudistických stránkách. Na nudapláži jsem ale častěji než mezi kosmickými fandy.
Byl jsem dítko pozdně předškolního věku a spatřil jsem v televizi jakýsi krajně podivný film – nikdy před tím ani potom jsem jej neviděl, takže už nevím co to bylo a jak se to jmenovalo, ale odehrávalo se to na Venuši. Rostly tam stromy jejichž květy měly průměr jako deštníky, pod nimiž tam seděli a stínili si jimi myslím jako slunečníky. Byl to pro mě nějaký pohádkový svět, ale na rozdíl od normální pohádky mi dospělí vyrazili dech, že tohle se odehrává na té Venuši, kterou mi občas ukazují mezi ostatními hvězdičkami na obloze, je vlastně stejně velká jako Země, prostě je to jen jiný sousední svět a my tam jednou doletíme raketami. Prostě pohádková říše na dosah! Měl jsem z toho neuvěřitelnou radost a těšil jsme se, že si do té pohádkové říše s květy na stromech jak slunečníky jednou doletím raketou, po které jsem začal toužit skoro jako po koštěti ježibaby.
Trochu jsem s příspěvkem do této rubriky váhal, protože můj příspěvek narušuje trošičku image mé osoby coby staříka, protože tím prozrazuji, že mé dětství probíhalo až po vynálezu katodové trubice.
Fakt je ovšem ten, že můj zájem o kosmonautiku byl hlavně záležitostí mých dětských snů přiživovaných sci-fi a příběhy Johna Cartera na Marsu atp. Musím se přiznat, že jsem se zklamáním dost ochladl v pozdních nácti a začátkem dospělosti, kdy jsem už všechno uměl nějak spočítat a realisticky odhadnout a dosažitelnost pohádkových světů nebo aspoň zaprasení Marsu mi začala připadat děsivě vzdálená. Dokonce i v případě průlomových invencí ve fyzice a na nových objevech případně posazené technice mi připadala děsivá.
Psychologicky tak trochu patřím k těm šílencům, pro které je vesmír pohádkovou říší, ve které by rádi měli marťanské breberky, UFOny, kteří o etologii těch divných hominidů z modré planety u toho žlutého trpaslíka z pohraničí galaxie píší školní práce, a tak. Patřím ale do té méně šťastné sorty těchto šílenců, kteří tomu ale nepropadají natolik, že ztrácí kritický rozum a smysl pro realitu. Jelikož nahlížím na fyzikální teorie trochu neortodoxně tak jsem původně začal upírat naději právě k nim, že ony mi ukáží cestu k vysněnému pohádkovému vesmíru. Vypadalo to nejdřív slibně, protože jsem nikdy nevěřil na konečnost rychlosti světla. Ale zase mě zpražil fyzikální determinismus i při netradiční fyzice.
Netradičnost mého fyzikálního pohledu na svět, který však nepřestal být fyzikálním, vycházela z následujících výkladů fyziky, z nichž jsem očekával rozšíření současných teorií:
V kvantových efektech se neustále setkáváme s nadsvětelnými jevy – např. u vázaných stavů, které jen intepretačně oblbujeme tezemi o nelokálnosti a neinteraktivnosti těchto fenoménů. Vytvoření lokálního, interaktivního procesního modelu, který by interpretoval kvantové fenomény stejně jako částicová termodynamika interpretuje a mechanickými procesy vysvětluje klasickou termodynamiku, musí nutně vést k nadsvětelným rychlostem ve vysvětlujících procesech.
Rychlost světla je projevem potenciálu gravitační vazby s vesmírem – je tedy závislá na gravitačním potenciálu. Dokonce i když spočítáme potenciál tělesa, kdyby bylo roztraháno a rozptýlenou metagalaxií, tak nám vyjde jeho m krát c na druhou – tedy přesně jeho celková energie. V gravitačním poli poblíž hmotného tělesa je časoprostor zakřivený. Čas tam probíhá pomaleji a metr je tam kratší než ve volném prostoru. Když na to koukáme z toho volného prostoru, tak se nám to jeví, jako že rychlost světla je tam nižší. Úplně stejně jako tvrdit, že je tam časoprostor zakřivený, lze říkat, že rychlost světla je v silném gravitačním poli nižší a prostor a čas jsou podle toho zkráceny včetně všech ostatních zákonitostí na to navázaných. Rychlost světla v nějakém bodě je odmocnina z mínus dvojnásobku místního gravitačního potenciálu. I ve volném prostoru je těleso vystaveno gravitačnímu potenciálu celé metagalaxie či snad vesmíru a tento potenciál určuje rychlost světla. Pokud bychom snížili tuto vzájemnou vazbu mezi metagalaxií a tělesem, tak by se jeho rychlost světla zvýšila. Procesy hmot slaběji vázaných gravitační vazbou s vesmírem by tedy mohly probíhat rychleji než je naše rychlost světla, protože jejich rychlost světla by byla vyšší a naší teorii relativnosti bychom vůbec nemuseli opouštět, jen pro ni zavést poněkud rozšiřující interpretaci.
Takhle nějak jsem si upatlal fyzikální názor a člověk by si mohl myslet, že mě to ukojilo naději, že jednou budeme létat po galaxii jako Enterprise ve Star Treku. Průšvih je, že v takto volnomyšlenkářsky interpretovaném fyzikálním světě by cesta ke hvězdám byla fyzikálně a technicky děsivá. Kdybychom chtěli převést těleso do stavu s tak nízkou vazbou s metagalaxií, že by jeho vlastní rychlost světla byla 20 krát vyšší než je v galaxii ta standardní ve volném prostoru daleko do těžkých hmot, tak bychom na to spotřebovali minimálně tolik energie kolik je 20 x 20 = 400 krát jeho hmotnost krát naše c na druhou. Úměrně této rychlosti by pak v něm běžel rychleji i čas. Když bychom ho zase brzdili, chtělo by to minimálně zase tolik energie.
Fyzikální hmotné vakuum jako určitou interpretaci Diracova moře si představuji jako hmoty takto potenciálově poněkud odpoutané od metagalaxie a látko vakuovou rovnováhu považuji za procesní podstatu kvantových efektů. Ovšem tedy převést hmotu do potenciálového stavu silně odpoutaného od metagalaxie by tedy mělo znamenat rozpustit ji v divokém zběsile fluktuujícím vakuu. Co by to pak bylo nebo šlo-li by to nějak ustabilizovat, aby to byl pořád strukturálně obdobný objekt jen ve vakuové vazbě se světem to by asi byl jen vhodný námět pro spisovatele sci-fi.
Tak mě ani fyzikální volnomyšlenkářství neuchránilo od zklamání ze ztráty vlastních snů. Ty vylepšené hořáky, na kterých původně homo pekl bůček a nyní s nimi létáme za vesmírná humna, mě moc neuspokojují. Zatím nám neumožnily ani podívat se na zoubek marťanským bakteriím, v něž doufám. Spíš mě naplňují podobnou nostalgií snů zašlých časů jako parní lokomotiva. Konec konců se moc od doby, kdy ještě běžně jezdily párovky, nezměnily.
No, jsem vlastně takový IT s méně vyvinutou symptomatikou, konec konců pracuji v IT a živím se počítáním peněz. Zklamání z výpočtů možnosti kosmických cest mě natolik zocelila, že výpočet, že při tehdy platném kursu vývoje mi musí zaměstnavatel do dvou let zkrachovat, mě ani moc nevzrušil.
|
|
| No mě je 14 let a a kosmonautika mě začala zajímat (asi před rokem) nejdřív díky tomu, že jsem viděl film Apollo 11 a 13. Potom mě kosmonautika začala hrozně zajímat. Po několika dnech jsem objevil tuto stránku a začal jsem se učit- přesněji řečeno jsem ani nevěděl o tom že se něco učím- prostě jsem si přečetl texty které mě zajímaly (a že jich nebylo málo ) A potom sem vlastně zjistil, že si to pamatuji. Asi před měsícem jsem si založil stránku ( http://space-kosmo.blog.cz ) , do které píšu články (nepřeberte si to prosím špatně- nechci se tím vychlubovat). Kosmonautika je zkrátka něco co mě chytlo, zajímá a baví- a určitě ještě bavit bude. ____________________
Tomáš Kovařík |
|
| Me to chytlo asi v 8. Sestrenice cetla SCI-FI a ja u nich obcas byl na navsteve a cetl sem tam povidky. No a otec kupoval L+K a taxem se zajimal o vse co leta. Postupem casu sem se nejvic soustredil na kosmonautiku a raketoplan byl pro mne vrchol. V soucasne dobe mam pocit, ze by to ale chtelo nejaky novy radikalni skok v pohonech. Zkratka plamen u zadku neni ono. Chtelo by to neco vic. |
|
citace:
....Ty vylepšené hořáky, na kterých původně homo pekl bůček a nyní s nimi létáme za vesmírná humna, mě moc neuspokojují......
Koukam ze tady je podobny nazor. |
| 27.9.2006 - 00:09 - Adolf | |
|
citace:
citace:
....Ty vylepšené hořáky, na kterých původně homo pekl bůček a nyní s nimi létáme za vesmírná humna, mě moc neuspokojují......
Koukam ze tady je podobny nazor.
No jo! Mám takový názor. Líbí se mi parní lokomotivy a rakety. Z obojího sálá krása a nostalgie zašlých technických epoch. Jsou tak pěkný jak někdejší patentní uzávěry na flaškách sodovky. Jen marně čekám, kdy přijde nějaké kosmické TGV, co nahradí ty plamenné současníky párovek. ____________________
Áda |
| 27.9.2006 - 08:13 - Jarda | |
|
citace:
citace:
citace:
....Ty vylepšené hořáky, na kterých původně homo pekl bůček a nyní s nimi létáme za vesmírná humna, mě moc neuspokojují......
Koukam ze tady je podobny nazor.
No jo! Mám takový názor. Líbí se mi parní lokomotivy a rakety. Z obojího sálá krása a nostalgie zašlých technických epoch. Jsou tak pěkný jak někdejší patentní uzávěry na flaškách sodovky. Jen marně čekám, kdy přijde nějaké kosmické TGV, co nahradí ty plamenné současníky párovek.
Nebojte, podle historie StarTreku už se blíží pomalu rok (tuším nějakých 2086 nebo tak něco), kdy lidi vyzkouší Warp pohon a Vulkánci zrovna poletí kolem. Bude mi sice 120 let, ale na to si počkám. |
| 27.9.2006 - 09:29 - Adolf | |
|
citace:
Nebojte, podle historie StarTreku už se blíží pomalu rok (tuším nějakých 2086 nebo tak něco), kdy lidi vyzkouší Warp pohon a Vulkánci zrovna poletí kolem. Bude mi sice 120 let, ale na to si počkám.
Sakra, ale cestování v čase už asi zvládnuto je, když tato reakce přišla z před 40 lety (pro toho, pro nějž je rok 2086 za 120 let).
Flákaj se s tím ale. I fotonovou raketu sice už vyzkoušeli a potenciálně asi efektivnější než iontový pohon, ale jen při malých zrychleních:
http://www.osel.cz/index.php?clanek=2101
Takže ani omrknout zblízka, je-li Pluto a Eris planeta či obří kometa, se nám asi tak honem nepodaří.
 ____________________
Áda |
| 27.9.2006 - 10:23 - Jarda | |
|
citace:
citace:
Nebojte, podle historie StarTreku už se blíží pomalu rok (tuším nějakých 2086 nebo tak něco), kdy lidi vyzkouší Warp pohon a Vulkánci zrovna poletí kolem. Bude mi sice 120 let, ale na to si počkám.
Sakra, ale cestování v čase už asi zvládnuto je, když tato reakce přišla z před 40 lety (pro toho, pro nějž je rok 2086 za 120 let).
Flákaj se s tím ale. I fotonovou raketu sice už vyzkoušeli a potenciálně asi efektivnější než iontový pohon, ale jen při malých zrychleních:
http://www.osel.cz/index.php?clanek=2101
Takže ani omrknout zblízka, je-li Pluto a Eris planeta či obří kometa, se nám asi tak honem nepodaří.
Já psal ale, že mě bude 120 let ne že to je za 120 let |
|
citace:
Nebojte, podle historie StarTreku už se blíží pomalu rok (tuším nějakých 2086 nebo tak něco), kdy lidi vyzkouší Warp pohon a Vulkánci zrovna poletí kolem.
Tak to by me docela nastvalo. Jen nase slunecni soustava se podoba cele galaxii jak si ji predstavoval Asimov v minulem stoleti.
Myslim ze je pred nami nekolik senzacnich stoleti, mozna cele tisicileti, kdy lidstvo bude prozkoumavat nasi slunecni soustavu a ucit se zit ve vesmiru. To bude rozhodne zajimavejsi nez chaoticke poletovani sem a tam jako ve StarTreku.
A nejlepsi na tom je ze nam budou stacit pohony uz nyni pouzivane ci testovane. Maximalne nejaky ten vytah u Mesice ci tak neco.
Opravdu je legracni jak primitivni predstavu maji spisovatele sci-fi. Relaita je mnohem barvivejsi. To je asi ten duvod proc jsem sci-fi prestal nekdy ve dvaceti cist.
|
| 27.9.2006 - 20:40 - Adolf | |
|
citace:
Já psal ale, že mě bude 120 let ne že to je za 120 let
Aha, zřejmě jsi vyznavač zde probírané transhumanity, takže pokud ti to Zelení zpomalovači pokroku nezkazí, tak jako transhumanoid GMO a kyborg tou dobou budeš povídat svým triPraVnoučatům skazky o tom, jaké to bylo v tvém larválním stadiu, když jsi býval archeoHumanoid. |
| 27.9.2006 - 20:42 - Adolf | |
|
citace:
Myslim ze je pred nami nekolik senzacnich stoleti, mozna cele tisicileti, kdy lidstvo bude prozkoumavat nasi slunecni soustavu a ucit se zit ve vesmiru.
Takovou dobu se rochnit v jedné Sluneční soustavě! To ji tedy zatím předěláme na Dysonovu sféru, ne? |
| 15.11.2006 - 15:57 - pavel | |
|
seš úplně blbej. já budu první člověk co opustí sluneční soustavu ale několik tisíciletí, to ne . než se vůbec lidi uráčí opustit sluneční soustavu tak se udusí vlastními plyny které vypouštějí do obvzduší a vlivem globálního oteplování je zaplaví moře.
jo a globální oteplování je na všech planetách va sluneční soustavě které mají atmosféru... pošli to dál s mým e-mailem a ať mi lidi co o tom oteplování chcou vědět více napíšou (já odpovím) |
|
citace:
seš úplně blbej. já budu první člověk co opustí sluneční soustavu ale několik tisíciletí, to ne . než se vůbec lidi uráčí opustit sluneční soustavu tak se udusí vlastními plyny které vypouštějí do obvzduší a vlivem globálního oteplování je zaplaví moře.
jo a globální oteplování je na všech planetách va sluneční soustavě které mají atmosféru... pošli to dál s mým e-mailem a ať mi lidi co o tom oteplování chcou vědět více napíšou (já odpovím)
Nooooooo- váš příspěvek je více méně pravdivý. Ale lidstvo není tak hloupé a myslím, že si s nějakým rozvodňujícím se mořem poradí- třeba už bude nějaká technologie, která rychle, snadno a levně například: rozloží vodu na Kyslík a vodík- a to by pomohlo ( je to jen takový můj výmysl a vím, že je to blbost )-- ale způsobů bude hodně ( myslím v té době, ve které bude lidstvo, až bude voda dělat potíže- dokud bude "v klidu", tak to bude lidem jedno). Třeba na odstranění přebytečného oxidu uhličitého z atmosféry už je řešení- obrovským tlakem se vžene se pod mořské dno- tam se má zkapalnit, voda ho obalí a navždy zůstane u dna--- psali to na (myslím) www.osel.cz . Lidstvo si najde řešení na cokoli, ale jen když mu teče do bot :-) . ____________________
Tomáš Kovařík |
|
citace:
Třeba na odstranění přebytečného oxidu uhličitého z atmosféry už je řešení- obrovským tlakem se vžene se pod mořské dno- tam se má zkapalnit, voda ho obalí a navždy zůstane u dna--- psali to na (myslím) www.osel.cz . Lidstvo si najde řešení na cokoli, ale jen když mu teče do bot :-) .
CO2 lze opravdu zkapalnit i pri teplotach nad 100C ktere typicky panuji v ropnych rezervoarech. Ropni giganti to planuji pro posileni svych pozic a k vyuziti zeleneho silenstvi ktere kolem zavladlo. Zemni plyn se castecne spali, prevede na vodik, vodu a CO2. Vodik se vyuzije jako ciste palivo, voda je neskodna a CO2 se ulozi do vycerpanych rezervoaru.
Samozrejme ze je to dost drahe, ale zaplati to bud dotace nebo spotrebitel. Pristup k temto technologiim maji samozrejme pouze ropni giganti, takze na tom nemuzou prodelat.
Neni to ovsem zachytavani CO2 ze vzduchu, kde je ho obrovske mnozstvi a uspesne si s nim poradi jakakoliv fotosyntetizujici rostlinka ale extrakce uhliku ze zemniho plynu. |
|
Neni to ovsem zachytavani CO2 ze vzduchu, kde je ho obrovske mnozstvi a uspesne si s nim poradi jakakoliv fotosyntetizujici rostlinka ale extrakce uhliku ze zemniho plynu.
A není to s rostlinami tak, že ve dne spotřebovávají CO2 a v noci ho uvolňují a spořebovávají zase ksylík? ____________________
Tomáš Kovařík |
