| 09.11.2006 - 18:33 - Anonym | |
|
| http://astro.pef.zcu.cz/slunecni_soustava/slsoust/vznik.html |
|
A retrogradni rotace Venuse se vzala odkud kdyz ne z nejake srazky? Predokladam ze slapove jevy nedokazi objekt roztocit ale jen zpomalit. Existuje i jina moznost jak ovlivnit rotaci vesmirneho objektu?
Napadaji me snad jen nejake vytrysky hmoty, primontovane motory ci sikovne odpalene naloze. |
| 09.11.2006 - 18:44 - Anonym | |
|
citace:
A retrogradni rotace Venuse se vzala odkud kdyz ne z nejake srazky? Predokladam ze slapove jevy nedokazi objekt roztocit ale jen zpomalit. Existuje i jina moznost jak ovlivnit rotaci vesmirneho objektu?
Napadaji me snad jen nejake vytrysky hmoty, primontovane motory ci sikovne odpalene naloze.
Mám pocit, že maj vědci podezření na její hustou atmosferu, ale nevím, poptejte se astronomů profíků a ne amatérů Jen si myslím, že srážková teorie není ok, jak tu všichni tvrdí. |
|
citace:
Mám pocit, že maj vědci podezření na její hustou atmosferu, ale nevím, poptejte se astronomů profíků a ne amatérů Jen si myslím, že srážková teorie není ok, jak tu všichni tvrdí.
A co ze je presne duvodem teto domenky? |
| 09.11.2006 - 20:01 - Anonym | |
|
citace:
A co ze je presne duvodem teto domenky?
Nepamatuju si, kde sem to četl, nemám hlavu jako průzkumnej balón  |
|
citace:
citace:
fotony pořád s něčím interagovaly. Neexistovalo nic tak studeného a stabilního jako atom.
Me spis slo o to, v cem je ta hmota povazovana za neco neznameho. Chapal bych kdyby se elementarni castice nebyly usporadany tak jak je to typicke pro soucasny vesmir. Nebo ze energie castic byla vyrazne vyssi nez nyni. To je ale jiz vpodstate zahrnuto v pojmu hustota energie.
Ano, omlouvám se za svou temnou narážku na tmavou/temnou hmotu.
Tím "hmota, jak ji dnes známe" jsem narážel na to, že kvalifikovaně můžeme zatím mluvit jen o hmotě "normální", mnohem více je té tmavé, o které nevíme zatím skoro nic a které je několika- [zhruba pěti-] násobně více. Neměli bychom na ni zapomínat.
citace:
Ja myslim ze problem s chapanim vzniku vesmiru je ciste problem naseho nedokonaleho chapani struktury a vlastnosti vesmiru.
Nic zahadneho se tam zrejme nedelo, jen prostor byl ponekud vice zmackan nez je dnes a tudiz mel i jine vlastnosti, ktere jsou pro nas zahadne prave tim ze o nich mnoho nevime.
Ano, neměli bychom zapomínat i na to, že inflačně expandovaly pouze tři prostorové rozměry.
citace:
Jeste bych se ale vratil k tem odhadum ze rozpinani vesmiru se zruchluje. To je zrejme dusledek nejakych pozorovani.
Zrejme se Hubblova kostanta zmensuje s pozorovanou vzdalenosti.
Nebo lepe receno rudy posuv se zmensuje se vzdalenosti.
Nebo jinak receno vzdalene hvezdy se od nas vzdaluji pomaleji nez by mely pri casove konstantni Hubblove konstante.
Je toto spravna uvaha?
Ukazuje se, že více vzdálené objekty vykazují svým rudým posuvem nižší rychlost vzdalování, než objekty bližší. Čím vzdálenější objekt ale pozorujeme, tím ho vidíme ve vzdálenější minulosti. Ve starší minulosti vesmíru [hodně vzdálené objekty] tedy pozorujeme nižší rychlost rozpínání, než v minulosti vzdálené méně [bližší objekty].
Je to docela převratný objev.
Existuje i hypotéza, že rozpínání vesmíru se bude nadále zrychlovat... a dále to zatím raději nebudu rozvádět. Převládajícím [ne však jediným] vysvětlením pro to je dnes tzv. tmavá / "temná" energie a její působení. Tmavá energie by měla tvořit asi 3/4 celkové energie/hmoty [což je totéž] vesmíru. ____________________
--
MIZ |
|
Ja myslim ze soucasna fyzika stoji pred nejakym velkym prelomem. Ty zavinute rozmery, neprijemne singularity, casove nekonstantni konstanty, 3/4 chybejici hmoty.
Neco je tam shnileho.
Tim ovsem nechci rict ze soucasne ucebnice fyziky jsou bezcenne. Newton je v nekterych aplikacich dost dobry uz po staleti a tak to asi zustane. |
|
citace:
Ja myslim ze soucasna fyzika stoji pred nejakym velkym prelomem. Ty zavinute rozmery, neprijemne singularity, casove nekonstantni konstanty, 3/4 chybejici hmoty.
Neco je tam shnileho.
Já bych to neformuloval zrovna takhle. Osobně si myslím, že jen pokročila technika a tím se stále snadněji a častěji dostáváme blízko k horizontům dobře zmapovaného světa, nebo až za ně.
citace:
Tim ovsem nechci rict ze soucasne ucebnice fyziky jsou bezcenne. Newton je v nekterych aplikacich dost dobry uz po staleti a tak to asi zustane.
Newtonova fyzika je také zcela postačující pro popis běžné reality a i nadále zůstane - rychlosti sčítáme jednoduše v=v1+v2 a není co řešit.
Rozšíření našich obzorů za hranice Newtonovy fyziky ji nijak neshazuje a nic shnilého v ní já nevidím.
Chceme-li se vydat za hranice běžné životní reality, záleží na směru. Směrem k velkým vzdálenostem, velkým hmotnostem a velkým rychlostem musíme vzít k popisu Einsteinovu relativitu, směrem do mikrosvěta subatomárních částic nám svítí na cestu pochopení teorie kvantová. To jsou dvě teorie, na nichž naše současné poznání stojí. Další rozvíjené teorie s nimi nejsou zatím nijak v rozporu [sjednocování sil, struny] a zatím ani poslední převratné objevy, za něž já laický amatér považuji práve zrychlující expanzi vesmíru a tmavou hmotu.
Nejsem už OT? ____________________
--
MIZ |
|
citace:
citace:
Nic take, ako je tzv. sucasna akceleracia vesmiru neexistuje. Tento zdanlivy fyzikalny fenomen je len dosledkom hysterezie, podla ktorej sa nasledok oneskoruje za pricinou.
Nemali by sme zabudat, ze sucasna kozmologia pripusta model inflacneho -extremne rychlo sa rozpinajuceho vesmiru.
Vsetci to vieme, a preto bude velmi jednoduche vysvetlit "demagogiu" v sucasnosti prijimanu a zaroen pozorovanu vo vesmire- aj vedeckou komunitou tak, ze nas vesmir sa "rozhodol" pri sucasnom posobeni gravitacnej pritazlivej sily a bez dodania energie "akcelerovat".
Drahi priatelia. Vsetko bude s najvacsou pravdepodobnostou asi inak.
Preco?
Jedine preto, ze treba najst kauzalnu pricinu extremne rychleho a kratkodobeho inflacneho rozopnutia vesmiru.
Mozete trikrat hadat, v com bola fyzikalna podstata extremne rychleho inflacneho rozopnutia vesmiru.
Aby sme sa nezdrziavali, "nalejme si cisteho vina".
Jedinou kauzalnou pricinou extremne rychleho rozopnutia vesmiru, bola docasna- kratkodoba nabojova asymetria vesmiru.
Vtedy vladu nad vesmirom prebrala elektricka odpudiva sila, ktora je o viac ako styridsat radov (10^42)silnejsia ako gravitacna sila.
Po kratkodobom posobeni elektrickej odpudivej interacie- ked nabojova asymetria vesmiru zanikla (nas vesmir je nabojova nula)- nadobudla vladu nad vesmirom opat gravitacna a Coriolisova sila, ktora jedina dokaze dat galaxiam tvar "spiral", ktore vo vesmire pozorujeme.
____________________
xyz |
|
citace:
Coriolisova sila
Je Coriolisova sila interakci? Ma nejakou zprostredkujici castici? Nebo je to vlastnost prostoru jako je gravitace? |
|
citace:
citace:
Coriolisova sila
Je Coriolisova sila interakci? Ma nejakou zprostredkujici castici? Nebo je to vlastnost prostoru jako je gravitace?
Coriolisova sila je interakcia, ktora prirodzenym sposobom posobi v neinercialnych a sucasne rotujucich fyzikalnych systemoch vesmirnych objektov.
Treba zdoraznit, ze tato sila je integralnou sucastou gravitacnej sily, ktora by nikdy-absolutne nikdy -osamotene bez Coriolisovej sily- nedokazala "roztocit" rozptylenu latkovu formu hmoty vesmiru tak, aby sme vo vesmire pozorovali spiralove ramena galaxii.
Vytvorit take makrostruktury vesmiru, ako su galaxie, hviezdy, slnecne sustavy, planetarne sustavy so svojimi satelitmi, slapove javy, posobenie tejto sily na vertikalne prudy plazmy vo hviezdach, morske prudy, ale aj pohyb vzdusnych mas, ktore dennodenne vidime na meterologickych mapach pri predpovedi pocasia, nedokaze radialna gravitacna sila, bez posobenia Coriolisovej sily.
Cely problem nasich predstav o gravitacnej interakcii spociva v tom, ze len velmi malo ludi na tejto zemi akceptuje Newtonovu modifikovanu dynamiku v tom, ze gravitacne pole centralnych telies je sucasne radialne, ale aj rotujuce.
Podstatou zakrivenia priestoru je gravitacna a Coriolisova sila.
Nie je mozne akceptovat vyrok Einsteina, ktory obrazne tvrdil:
"Gravitacna sila neexistuje, existuje len take zakrivenie priestoru okolo hmotnych telies, ze sa satelity okolo tychto centralnych telies nemozu inak pohybovat, nez sa pohybuju".
Preco sa satelity pohybuju okolo centralnych telies tak, ako sa pohybuju, o tom pojednava len Newtonova modifikovana dynamika, ktora na rozdiel od VTR jasne tvrdi, ze na polarnu a kruhovu drahu okolo centralneho a rotujuceho telesa nemozno umiestnit ziaden satelit. ____________________
xyz |
|
citace:
Vytvorit take makrostruktury vesmiru, ako su galaxie, hviezdy, slnecne sustavy, planetarne sustavy so svojimi satelitmi, slapove javy, posobenie tejto sily na vertikalne prudy plazmy vo hviezdach, morske prudy, ale aj pohyb vzdusnych mas, ktore dennodenne vidime na meterologickych mapach pri predpovedi pocasia, nedokaze radialna gravitacna sila, bez posobenia Coriolisovej sily.
I kdybychom pominuli marginalni efekt unaseni souradne soustavy v gravitacnim poli rotujiciho telesa, ktery vyplyva z obecne teorie relativity (a ktery rozhodne neni totozny se zde prezentovanou predstavou), tak i samotne radialni pole (ani nemusi byt gravitacni!) + zakon zachovani hybnosti + nenulovy pocatecni moment hybnosti nam to krasne roztoci... |
|
citace:
citace:
Nie takto drahi priatelia!!!
Vsetko je inak!
Nieto rozumoveho dovodu, aby sme pri vyklade podstaty gravitacnej interakcie odmietli Newtonovu modifikovanu dynamiku- s pomerne jednoduchym matematickym aparatom- a nahradili ju Einsteinovym matematickym modelom s vyssou matematikou, ktora "popiera" platnost Newtonovej modifikovanej dynamiky.
ps. matematika je dokonala metoda, ako sameho seba a inych vodit za nos.
____________________
xyz |
|
A co kdyz vznikajici planetarni soustavu roztocilo magneticke pole hvezdy a ne Coriolisova sila nebo rotujici gravitacni pole. Proste zareni hvezdy ionizuje plyn a prach a pri jeho pohybe v magnetickem poli hvezdy se staci a vznika rotace. Dalsim smrstovanim prachoplynn0ho oblaku se rotace zrychluje......  |
|
citace:
A co kdyz vznikajici planetarni soustavu roztocilo magneticke pole hvezdy a ne Coriolisova sila nebo rotujici gravitacni pole. Proste zareni hvezdy ionizuje plyn a prach a pri jeho pohybe v magnetickem poli hvezdy se staci a vznika rotace. Dalsim smrstovanim prachoplynn0ho oblaku se rotace zrychluje......
Do istej miery mozno s Tebou suhlasit len preto, ze kazdy z nas moze pochopit cez rotujuce magneticke pole trojfazoveho asynchronneho motora pricinu, preco sa rotor motora roztoci iba vtedy, ak sa otacky rotora oneskoruju za otackami rotujuceho magnetickeho pola statora. ____________________
xyz |
|
citace:
citace:
Coriolisova sila
Je Coriolisova sila interakci? Ma nejakou zprostredkujici castici? Nebo je to vlastnost prostoru jako je gravitace?
S dovolením sem dám i své verze odpovědí. 
1/ není
2/ nemá
3/ už tu zaznělo, že to je síla virtuální, stejného typu jako odstředivá; je to projev čehosi dalšího, důsledek jiných interakcí, není to primární jev
Vůbec nechápu, proč se s ní tady pořád pk ohání. Jeho argumenty stojí nejen proto dost na vodě. ____________________
--
MIZ |
|
citace:
Coriolisova sila je interakcia, ktora prirodzenym sposobom posobi v neinercialnych a sucasne rotujucich fyzikalnych systemoch vesmirnych objektov.
Treba zdoraznit, ze tato sila je integralnou sucastou gravitacnej sily, ktora by nikdy-absolutne nikdy -osamotene bez Coriolisovej sily- nedokazala "roztocit" rozptylenu latkovu formu hmoty vesmiru tak, aby sme vo vesmire pozorovali spiralove ramena galaxii.
Žádná síla nemusí nikde nic roztáčet. Tělesa vzájemně na sebe gravitačně působící se v důsledku tohoto působení budou vzájemně pohybovat. Z počátečního chaosu neuspořádaného mračna prachu postupmě zbydou jen tělesa na nekolizních drahách. Což jsou dráhy paralelní. Proto po dostatečném počtu kolizí zbyde rotující disk - těles kolem centrální hvězdy, prstence kolem planet apod. Není třeba k tomu vymýšlet nějaké další tajemnosti.
Vyvracet Einsteina samozřejmě můžete zkoušet, vidina přinejmenším Nobelovky za to rozhodně stojí. Jen to chce asi lepší čas a lepší místo. ____________________
--
MIZ |
|
citace:
citace:
citace:
Coriolisova sila
Je Coriolisova sila interakci? Ma nejakou zprostredkujici castici? Nebo je to vlastnost prostoru jako je gravitace?
S dovolením sem dám i své verze odpovědí.
1/ není
2/ nemá
3/ už tu zaznělo, že to je síla virtuální, stejného typu jako odstředivá; je to projev čehosi dalšího, důsledek jiných interakcí, není to primární jev
Vůbec nechápu, proč se s ní tady pořád pk ohání. Jeho argumenty stojí nejen proto dost na vodě.
Netrap sa nad tym drahy priatelu, ved voda je zaklad zivota. ____________________
xyz |
|
citace:
citace:
Coriolisova sila je interakcia, ktora prirodzenym sposobom posobi v neinercialnych a sucasne rotujucich fyzikalnych systemoch vesmirnych objektov.
Vyvracet Einsteina samozřejmě můžete zkoušet, vidina přinejmenším Nobelovky za to rozhodně stojí. Jen to chce asi lepší čas a lepší místo.
Tu vobec nejde o Nobelovky.
Tie uz boli rozdelene pre tych, ktori si to zasluzili.
Nikto na tomto diskusnom fore nechce vyvracat Einsteina.
Ide len o to, ze je nevyhnutne sklbit Newtonovu modifikovanu dynamiku s VTR. ____________________
xyz |
| 11.11.2006 - 18:45 - Adolf | |
|
Když je hmoty dostatečný chuchvalec, tak je to vlastně vždy tekutina. I když jde o tuhé těleso, jsou při velké hmotnosti síly plynoucí z jeho kinetiky natolik mohutné vůči jeho soudržnosti, že jeho pevnost je vlastně jen viskozitou. Taková planeta je vlastně tedy jen chuchvalec viskózní kaše.
Co jiného lze v našem šplouchavém světě čekat od dynamického dloubance do viskózního chuchvalce takové tekutiny než víry? Vyplývá z fundamentálních zákonů viskózní tekutiny, že musí vířit. Tak víří a planeta se nám otáčí, co jí také jiného zbývá, když je to vír viskózní kaše. |
| 11.11.2006 - 19:23 - Adolf | |
|
citace:
Nikto na tomto diskusnom fore nechce vyvracat Einsteina.
Ide len o to, ze je nevyhnutne sklbit Newtonovu modifikovanu dynamiku s VTR.
Nějak nerozumím. 
Je normální dělat modely s korekcí. Prostě, když se nám zdá přesný model příliš složitý, na to jaká přesnost je relevantní k problémům a jaký rozpočet máme na uplatnění výpočtů, tak je pitomost se s přesným modelem trápit. Použijeme výstižnou aproximaci. Tedy použijeme nerealistický apraximační model - jako je dokonale tuhé těleso, ideální plyn nebo třeba Newtonova mechanika, který vystihuje naši problematiku skoro úplně ale přeci jen se trochu odchyluje od skutečnsoti. To malé reziduum modelu pak doplníme nějakým korekčním členem s co nejjednodušší matematikou. Nevyžadujeme při tom fyzikální výstižnost, nýbrž jen vysoký "poměr cena výkon" k použití pro daný účel.
U řady oborů - např. ve statistice, ekonometrii aj. - se razí zásada: modely jsou od toho, aby se používaly, ne aby se jim věřilo. Na touhu fyziků po věrohodných modelech nahlíží jako na zanícení teologů pro toho jediného pravého Boha (nejzažší forma víry ve správný model). Prostě propadnout modelovému vyznání jim připadá tak trochu jako deviace.
Fyzikové, ač je jejich populace touto deviací promořena asi z 99,999999%, si ale ve svém středu také nejvíce považují těch teoreticků, co umí vytvářet levně výstižné aproximace místo, které jsou relevantní za babku a lze o ně občas opřít trochu představivost.
Při čtení těchto příspěvků mi ale není jasné, zda je píše nějaký einsteinofob nebo kdosi s ambicí najít levný korekční člen k newtonovské aproximaci pro specifický problém, kde výsledkem by měl být levně relevantní model bez ambicí na fyzikální věrohodnost, který by uživatelům umožnil řešitě některé problémy nebeské mechaniky bez zátěže matematikou přesného, fyzikálně výstižného modelu.  |
|
citace:
Problem spociva v tom, ze gravitacne pole centralneho a rotujuceho telesa je skutocne radialne a sucasne rotujuce.
Souhlasím.
citace:
Chces snad opisovat neustale a konvencne pohyb satelitov okolo centralneho telesa tak, ze sa satelit aj centralne teleso pohybuju okolo spolocneho taziska?
Ano. Protože rotace gravitačního pole (svázana z nebodovým hmotným tělesem) se projevuje tak zanedbatelným způsobem, že to můžu úplně zanedbat a mohu se při popisu pohybu družic nebo sond v gravitačním poli planet, resp. SLuneční soustavy v celku spokojit s NEMODIFIKOVANOU NEWTONOVSKOU FYZIKOU a nepotřebuji na to ani VTR, ani Newtona nějak modifikovat. Efekty negravitačních vlivů (u družic Země na nízkých drahách zejména odpor atmosféry) jsou tak velké, že vliv efektů VTR plynoucích z rotace gravitačního pole prostě překryjí. Podívej se na stránky Gravity Probe B, tam uvidíš, jaký vliv má dragging efekt na pohyb družice.
citace:
Kazdy rotujuci fyzikalny system je neinercialna sustava, v ktorej nutne vystupuju nie "dodatkove sily", ale zotrvacne sily.
V ramci vesmiru- jeho makro a mikrostruktur- neexistuje priklad inercialnej sustavy.
Inercialna sustava je dobra len v laboratornych rozmeroch experimentalnej a teoretickej fyziky.
citace:
citace:
...
Vsetci by sme mali suhlasit s fyzikalnou realitou, podla ktorej je gravitacna interakcia posobiaca na hmotne body (kopy galaxii, galaxie, hviezdy, planeta, mesiace,kvarky,antikvarky,zakladne kamene latkovej formy hmoty-neutrony,protony a elektrony)je nielen radialna, ale sucasne aj rotujuca, pricom rozhodujucu ulohu pri zakriveni trajektorie hmotnych bodov v rotujucom gravitacnom poli zohrava Coriolisova sila. ...
Najdi si definici, co to je Coriolisova síla, nebo to co si myslíš, nazvi jinak, třeba pk-síla a definuj ji. Jinak se nedomluvíme.
Dále nezaměňuj pojem inerciální souřadná soustava s pojmem prostor bez gravitačního pole.
Tady si zase někdo plete pojmy "rotující gravitační pole" s "rotující souřadnou soustavou". Coriolisova síla je síla zdánlivá (stejně jako odstředivá), kterou musíme uměle zavádět, když popisujeme pohyb hmotného tělesa (nebo v abstraktním případě hmnotného bodu) v neinerciální rotující soustavě souřadnic.
To platí i o tom, co bylo v niti "Téma: Je možné skĺbiť VTR s Newtonovou modifikovanou dynamikou?"
http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=XForum&file=viewthread&page=1&tid=1014#pid22713
Tam jde také o stejnou záměnu.
____________________
Antonín Vítek |
|
citace:
citace:
Problem spociva v tom, ze gravitacne pole centralneho a rotujuceho telesa je skutocne radialne a sucasne rotujuce.
Souhlasím.
citace:
Chces snad opisovat neustale a konvencne pohyb satelitov okolo centralneho telesa tak, ze sa satelit aj centralne teleso pohybuju okolo spolocneho taziska?
Ano. Protože rotace gravitačního pole (svázana z nebodovým hmotným tělesem) se projevuje tak zanedbatelným způsobem, že to můžu úplně zanedbat a mohu se při popisu pohybu družic nebo sond v gravitačním poli planet, resp. SLuneční soustavy v celku spokojit s NEMODIFIKOVANOU NEWTONOVSKOU FYZIKOU a nepotřebuji na to ani VTR, ani Newtona nějak modifikovat. Efekty negravitačních vlivů (u družic Země na nízkých drahách zejména odpor atmosféry) jsou tak velké, že vliv efektů VTR plynoucích z rotace gravitačního pole prostě překryjí. Podívej se na stránky Gravity Probe B, tam uvidíš, jaký vliv má dragging efekt na pohyb družice.
citace:
Kazdy rotujuci fyzikalny system je neinercialna sustava, v ktorej nutne vystupuju nie "dodatkove sily", ale zotrvacne sily.
V ramci vesmiru- jeho makro a mikrostruktur- neexistuje priklad inercialnej sustavy.
Inercialna sustava je dobra len v laboratornych rozmeroch experimentalnej a teoretickej fyziky.
citace:
citace:
...
Vsetci by sme mali suhlasit s fyzikalnou realitou, podla ktorej je gravitacna interakcia posobiaca na hmotne body (kopy galaxii, galaxie, hviezdy, planeta, mesiace,kvarky,antikvarky,zakladne kamene latkovej formy hmoty-neutrony,protony a elektrony)je nielen radialna, ale sucasne aj rotujuca, pricom rozhodujucu ulohu pri zakriveni trajektorie hmotnych bodov v rotujucom gravitacnom poli zohrava Coriolisova sila. ...
Najdi si definici, co to je Coriolisova síla, nebo to co si myslíš, nazvi jinak, třeba pk-síla a definuj ji. Jinak se nedomluvíme.
Dále nezaměňuj pojem inerciální souřadná soustava s pojmem prostor bez gravitačního pole.
Tady si zase někdo plete pojmy "rotující gravitační pole" s "rotující souřadnou soustavou". Coriolisova síla je síla zdánlivá (stejně jako odstředivá), kterou musíme uměle zavádět, když popisujeme pohyb hmotného tělesa (nebo v abstraktním případě hmnotného bodu) v neinerciální rotující soustavě souřadnic.
To platí i o tom, co bylo v niti "Téma: Je možné skĺbiť VTR s Newtonovou modifikovanou dynamikou?"
http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=XForum&file=viewthread&page=1&tid=1014#pid22713
Tam jde také o stejnou záměnu.
No dobre.
Gravitacna sila je radialna, ako ako taka nemoze zakrivit trajektoriu satelitu okolo centramlneho telesa.
Skus strucne a zrozumitelne vysvetlit pricinu zakrivenia trajektorie satelitu, ktoreho hmotnost je zanedbatelna oproti hmotnosti centralneho a rotujuceho telesa. ____________________
xyz |
|
citace:
Skus strucne a zrozumitelne vysvetlit pricinu zakrivenia trajektorie satelitu, ktoreho hmotnost je zanedbatelna oproti hmotnosti centralneho a rotujuceho telesa.
Velice jednoduše:
V nemodifikované Newtonově fyzice gravitační působení velmi hmotného kulově symetrického tělesa o hmotnosti M (tím asi myslíš centrální těleso), tedy gravitační síla, působící na těleso o zanedbatelně malé hmotnosti m rovna podle zákona všeobecné gravitace
F = -κ.m.M/r3.r
(tučné jsou vyznačeny vektory); κ je univerzální gravitační konstanta. Přesně stejnou silou, ale opačného směru (je to dáno tím, že směr r je opačný), působí ono zanedbatelně malé těleso na to velké.
Protože zrychlení
a = F/m,
platí, že zrychlení působící na malé těleso je rovno
a = -κ.m.M/r3.r/m = -κ.M/r3.r
Jak je vidět, to malé m z výrazu zmizelo: důsledek je ten, že ZRYCHLENÍ, KTERÝM PŮSOBÍ PLANETA NA MALÉ TĚLESO VŮBEC NEZÁLEŽÍ NA HMOTNOSTI TOHOTO MALÉHO TĚLESA, ALE JEN NA HMOTNOSTI PLANETY.
Dvojnásobnou integrací předchozí rovnice s dosazením počátečních podmínek (tj. výchozí polohy objektu m a jeho okažité rychlosti), dostanu popis trajektorie, tedy změnu polohového vektoru r, protože
a = d2r/dt2 = -κ.M/r3.r
Ale bez matematiky, aby bylo "vysvětlení jednoduché": Pokud je směr počáteční rychlosti jiný, než směr působící síly a tedy s ním shodného směru zrychlení, mění se nejen velikost vektoru rychlosti, ale zejména jeho směr. Jsou-li v určitém okamžiku směry vektoru rychlost a zrychlení na sobě kolmé (tj. pohybuje-li se těleso "vodorovně") pak v tomto okamžiku se velikost vektoru rychlosti dokonce vůbec nemění, ale mění se jen jeho směr. A co to je jiného, než křivočarý pohyb? Q.E.D.
A nepotřebuji to popisovat v rotujících souřadnicích a funguje to. Takhle se totiž počítají v realitě dráhy družic a vychází to.
____________________
Antonín Vítek |
|
citace:
citace:
Skus strucne a zrozumitelne vysvetlit pricinu zakrivenia trajektorie satelitu, ktoreho hmotnost je zanedbatelna oproti hmotnosti centralneho a rotujuceho telesa.
Velice jednoduše:
V nemodifikované Newtonově fyzice gravitační působení velmi hmotného kulově symetrického tělesa o hmotnosti M (tím asi myslíš centrální těleso), tedy gravitační síla, působící na těleso o zanedbatelně malé hmotnosti m rovna podle zákona všeobecné gravitace
F = -κ.m.M/r3.r
(tučné jsou vyznačeny vektory); κ je univerzální gravitační konstanta. Přesně stejnou silou, ale opačného směru (je to dáno tím, že směr r je opačný), působí ono zanedbatelně malé těleso na to velké.
Protože zrychlení
a = F/m,
platí, že zrychlení působící na malé těleso je rovno
a = -κ.m.M/r3.r/m = -κ.M/r3.r
Jak je vidět, to malé m z výrazu zmizelo: důsledek je ten, že ZRYCHLENÍ, KTERÝM PŮSOBÍ PLANETA NA MALÉ TĚLESO VŮBEC NEZÁLEŽÍ NA HMOTNOSTI TOHOTO MALÉHO TĚLESA, ALE JEN NA HMOTNOSTI PLANETY.
Dvojnásobnou integrací předchozí rovnice s dosazením počátečních podmínek (tj. výchozí polohy objektu m a jeho okažité rychlosti), dostanu popis trajektorie, tedy změnu polohového vektoru r, protože
a = d2r/dt2 = -κ.M/r3.r
Ale bez matematiky, aby bylo "vysvětlení jednoduché": Pokud je směr počáteční rychlosti jiný, než směr působící síly a tedy s ním shodného směru zrychlení, mění se nejen velikost vektoru rychlosti, ale zejména jeho směr. Jsou-li v určitém okamžiku směry vektoru rychlost a zrychlení na sobě kolmé (tj. pohybuje-li se těleso "vodorovně") pak v tomto okamžiku se velikost vektoru rychlosti dokonce vůbec nemění, ale mění se jen jeho směr. A co to je jiného, než křivočarý pohyb? Q.E.D.
A nepotřebuji to popisovat v rotujících souřadnicích a funguje to. Takhle se totiž počítají v realitě dráhy družic a vychází to.
No dobre.
Ale vyraz a = d2r/dt2 = -κ.M/r3.r
urcuje intenzitu gravitacneho pola, ktora je tiez radialna.
Ani v jenej vektorovej rovnici, ktoru uvadzas nevystupuje pricina zakrivenia trajektorie satelitu.
Je sice pravda, ze polohovy vektor satelitu sa moze menit co do veklosti a smeru vzhladom na centralne teleso, ale pricina zmeny smeru a velkosti polohoveho vektora nevystupuje v ziadnej zuvedenych vektorovych rovnic, ktore si uviedol. ____________________
xyz |
|
citace:
Je sice pravda, ze polohovy vektor satelitu sa moze menit co do veklosti a smeru vzhladom na centralne teleso, ale pricina zmeny smeru a velkosti polohoveho vektora nevystupuje v ziadnej zuvedenych vektorovych rovnic, ktore si uviedol.
Nechápeš naprosto jednoduché a triviální věci ze základní fyziky. Tou příčinou je právně to zrychlení (viz 2. Newtonův pohybový zákon) a příčinou toho zrychlení je gravitační síla, které mění VEKTOR RYCHLOSTI OBECNĚ CO DO VELIKOSTI A SMĚRU (s výjimkou dvou speciálních případů a to, je-li vektor a rovnoběžný s vektorem v, pak se mění pouze velikost v; pokud je a kolmý na vektor v, pak se mění pouze směr vektoru v, navíc, je-li velikost rychlosti v právě rovna místní 1. kosmické rychlosti a kolmá na vektor a, výsledkem je pohyb po kružnici, samozřejmě za předpokladu, že planeta je ideálně kulově symetrické těleso, že neexistuje odpor atmosféry, tlak slunečního záření, gravitační působení ostatních těles ve vesmíru a další rušivé síly).
A co je jiného obecná změna vektoru rychlosti v čase než nerovnoměrný křivočarý pohyb? Tedy na to, abych pochopil, že mi stačí pouhá gravitační síla působící na těleso pohybující se v gravitačním poli aby se toto těleso pohybovalo po křivce (v ideálním případě úlohy dvou těles bez rušivých sil po kuželosečce), stačí skutečně nemodifikovaná Newtonova fyzika a jako výchozí bod uvedená diferenciální rovnice, jejíž první integrací dostanu závislost vektoru rychlosti na čase a další, druhou integrací pak polohu (čili trajektorii) v čase. A opakuji: Tohle funguje a létají podle toho družice i planety. Relativistické efekty se samozřejmě projevují, ale jsou malé a téměř neměřitelné, s výjimkou případů, kdy dokážeme odstínit další efekty (viz družice Gravity probe B), nebo když je intenzita gravitačního pole velmi vysoká (stáčení perihelu dráhy planety Merkur). Ale v tom případě pracuje Einsteinova VTR spolehlivě.
____________________
Antonín Vítek |
|
Ty relativistické efekty, které měřila družice Gravity Probe B jsou:
a) zakřivení časoprostoru v gravitačním poli Země (tzv. geodetic warping, očekávaný efekt 1,83×10-3°/rok, předpokládaná přesnost jeho stanovení ±0,01 %);
b) strhávání časoprostoru rotací Země (tzv. frame dragging, očekávaný efekt 1,14×10-5°/rok, předpokládaná přesnost jeho stanovení ±1 %).
Přitom zakřivení dráhy této družice za rok (tj. úhel, o který se změní směr letu družice, tj. otočení vektoru rychlosti) základním působením kulově symetrického gravitačního pole Země (bez relativistických efektů) je o 1940000°!!!!!!!!!! (když vezmu ty moje vzorečky, které údajně v sobě neobsahují příčinu zakřivení dráhy družice v prostoru).
Zohledním-li polární zploštění Země (a zanedbám vyšší hramonické v rozvoji geopotenciálu), pak stočení perigea dráhy této družice (PRECESE PŘÍMKY APSID), obíhající téměř přesně přes póly Země (chyba pouze 0,01°) činí za rok -1696,76° (to mínus vyjadřuje, že se perigemu posunuje proti směru pohybu družice), pootočení dráhy (precese uzlové přímky) činí přibližně 0,595°. Oba dva tyto posuny nemají vůbec nis společného s rotací Země kolem osy v prostoru. Srovnejte tyto hodnoty s hodnotami relativistických efektů - první z nich (warping) ovliňuje stáčení pericentra.
Výsledky zpracování dat budou známy na počátku roku 2007. V současné době probíhá kalibrace a ověřování dat, naměřených v průběhu tzv. science phase celého projektu.
____________________
Antonín Vítek |
|
Domnievam sa, ze si nerozumieme.
Radialna sila nemoze menit velkost a smer bez posobenia dalsich troch zotrvacnych sil, z ktorych jedna je Coriolisova sila.
Nielenze by som mal ovladat 2.pohybovy zakon, ale aj 1.pohyb.zakon,ktory hovori o podmienkach rovnomerneho a priamociareho pohybu.
O pohybe satelitu nemoze vela povedat 2.pohyb. zakon, ale len 2. veta impulzova, ktora pojednava o rotacnom pohybe satelitu okolo centralneho a rotujuceho telesa.
Obsahom riesenia 2.vety impulzovej su styri zlozky sil, ktore spoluposobia pri pohybe satelitu: gravitacna, Coriolisova, odstrediva a zloska sily udavajuca zrychleny, alebo spomaleny pohyb satelitu od apocentra k pericentru a opacne.
|
|
| 2. pohybový zákon nemůže moc říct o pohybu satelitu??? Mamma mia... |
| 14.11.2006 - 09:52 - Adolf | |
|
citace:
2. pohybový zákon nemůže moc říct o pohybu satelitu??? Mamma mia...
Kdysi komik Grossman prohlásil, že vše je založeno na principu kafemlejnku a že to je universální princip všeho. A kde je kafemlejnek, tam je Coriolis.  ____________________
Áda |
|
