|
citace 20.6.2024 - 20:02 - Martin Jediny:
citace 20.6.2024 - 19:27 - Jan Baštecký:
...
netvrdim, ze dusik je trivialny, ale pocitovo v zasade ide o jednoduchsi koncept ako helium.
a o uspore hmotnosti sme samozrejme hovorili v prospech helia, ... [upraveno 20.6.2024 20:36]
Jednoduchší koncept? Čím jednoduší? Helium je výrazně jednodušší ... |
|
citace 20.6.2024 - 19:09 - ArX:
citace:
Rád se přiučím, ale rozhodně nebudu pro vaši potěchu někde googlit a hledat odpovědi na vaše impertinentní otázky.
To není pro moji potěchu, kontroverzní otázky jsou základem efektivní analýzy nezbytné pro řízení či udržitelnost kritických řídících systémů.
Kdo si takové otázky nepokládá, tak uvěří obchodníkovi, že je takové datacentrum superbezpečné a nemůže se nikdystát, že o svá data přijde, protože všechny systémy jsou nejmodernější a pečlivě prověřované:
Hodně firem to tehdy pochopilo - i když pozdě. Vlastně pak některé z nich už ani nebyly.
Takže zpět - úhel otáčení lodi při sestupu je kritický a musí být udržen (jak bylo řečeno, z důvodu strukturální indegrity (a samozřejmě přežití posádky).
A pod 5°/s se v podstatě nedá dostat. Naopak, pokud bude brzdící manévr +12 min, tak by měl být vyšší než 10°/s, ale hlavně musí být udržen konstantní (což není tak jednoduché, jak se zdá, ale naopak je to hodně složité).
A na to loď potřebuje manévrovací trysky, když budou fungovat brzdící. Protože jsou tam kritické momenty.
Jako příklad zde dávám deorbit Sojuzu podle NASA jako technologického etalonu, ale takový způsob by byl pro Starliner tzv. neoptimální.
 |
|
citace 20.6.2024 - 21:35 - Tesarakt:
... Jako příklad zde dávám deorbit Sojuzu podle NASA jako technologického etalonu, ale takový způsob by byl pro Starliner tzv. neoptimální.
...
Tady si asi nějak nerozumíme ...
Pro návrat Starlineru je pouze jedinný kritický prvek a tím je existence brzdícího zážehu. Parametry jsou dost nepodstatné ... ;-)
Vámi publikovaný obrázek "etalon Sojuz" zobrazuje brzdící zážeh na LEO o trvání 240s (=4 minuty, delta v=0,58m/s) v době 2100s (=35 minut) před vstupem do atmosféry. Ten brzdící zážeh pouze mění dráhu LEO za přechodovou Hohmanovu orbitu s perigeem v atmosféře. A vlastní vstup do atmosféry se děje téměř až o půl oběhu dále.
Tedy na brzdící zážeh je času dost. A doba jeho trvání taky není příliš kritická. Ani přesné delta-v není nezbytné (jak už snížíte perigeum dráhy na výšku, kde je nějaké významnější tření o atmosféru (cca pod 100km), tak už jste za chvílku "dole". A nemá to nic společného se "vstupním koridorem" (ten je daný výškově a pouze pro rychlý přílet z jiných drah). Ani Sojuz nepoužívá "vstupní koridor" (letí "pomalu" a pouze z LEO)
Limity rotací jsou pak potřebné především pro manévrování v atmosféře (na obrázku uvedeno jako "banking maneuvers"). A pokud je neuděláte, respektive pokud nic neuděláte, pak budete absolvovat balistický sestup (na obrázku "ballistic descent", méně pohodlný, ale funkční dráha).
Jen prostě přistanete jinde než jste původně chtěli ... ;-(
|
|
Nespochybnujem dovody, pre ktore sa pouziva helium...
Ale helium ma niekolko zlyhani na svedomi, tak som sa len zamyslel, ci jeho vyhody stoja za to.
1/ Helium je najmensi plyn. Myslim si, ze je lahsie utesnit dusik ako helium.
2/ Tam kde je unik He vyznamny by mohol byt unik N2 zanedbatelny...
navyse ak je potreba zasoba N2 nasobna voci heliu,
tak pri mensom uniku bude problem pomerne mensi.
ale je to len moj pocit
3/ Nitridacia za nizkych teplot mi nepride ako rizikova. Ale tiez to nemam preskumane, ani to kde by malo prist k problemovym miestam... |
|
Souhlasím, že hélium má taky své výhody. Proto se dost používá. Proč s ním ale mají takové problémy, když jsou s ním obrovské zkušenosti?
Odpověď je Boeing a spol.?
Lidé se zkušenostmi odešli a výsledek práce zbývajících vidíme?
Myslel jsem, že pro nitridaci potřebujete atomární dusík a vysoké teploty. [upraveno 21.6.2024 07:22] |
|
citace 21.6.2024 - 00:01 - Jan Baštecký:
Pro návrat Starlineru je pouze jedinný kritický prvek a tím je existence brzdícího zážehu. Parametry jsou dost nepodstatné ... ;-)
Ten brzdící zážeh pouze mění dráhu LEO za přechodovou Hohmanovu orbitu s perigeem v atmosféře.
Díky za věcné připomínky.
Přechodovou Hohmanovu orbitu (příští rok už bude mít sté výročí) nelze v případě deorbitálního manévru použít, protože to je poněkud jiný manévr kdy řešíme přechodové pohybové rovnice jen vůči jednomu primárnímu gravitačnímu objektu a ne dvěma.
Jedna z pouček o orbitálních manévrech:
"Pulzní brzdění proti vektoru kruhové rychlosti zajišťuje maximální úhel vstupu do atmosféry, který určuje konečnou trajektorii sestupu v atmosféře. V daném úhlu takovéto brzdění vyžaduje minimální rychlost, tj. minimální spotřebu paliva při opuštění oběžné dráhy Země."
Takže pokud odvodíme z toho otázky k řešení (zatím pro zjednodušení představy na trajektorii Sojuzu, protože balistické střely nemají především posádku a tak velké rozměry) máme asi tyto hlavní problémy:
1) Brzdící manévr musí být rychlý a efektivní, aby na to stačilo palivo a výsledný průlet atmosférou netrval příliš dlouho.
2) Při brzdícím manévru nesmí nastat stav, aby byl přesáhnut limit přetížení pro posádku či loď, typicky vzník nekontrolované rotace v jakémkoliv směru.
3) Musí zůstat dostatek paliva a mít motory s dostatečným impulzem pro udržení řízeného sestupu atmosférou - hrozí i zde nebezpečí rotace či překlopení s následným přehřátím lodi (tj. udržení tepelného štítu v požadovaném směru a neodcetrifugování posádky a umožnění bezpečného vypuštění padáků).
A to samozřejmě neřešíme skutečnost, kam to přistane, ale jestli je bez OMAC vůbec možný sestup z orbity do okamžiku úspěšného otevření padáků. |
|
| Pokud udělím kdekoliv na dráze patřičné delta-v ( a hlavně , nedělám tuhle změnu určitě v atmosféře - takže mám dost času), tak těleso vstoupí do atmosféry pod vhodným úhlem. O další se postará tvar tělesa = natočí se do správné polohy. Jeho tvar a poloha těžiště zaručuje přiměřenou úroveň přetížemí, potřebnopu k přežití posádky. Takhle probíhá balistický sestup= naprosto nijak neřízený. |
|
| To Teserakt: mám dojem , že to chápete špatně. Teprve po skončení chodu motoru je dráha sestupu jasně daná. Samotný manévr může trvat klidně 20 minut. Z vyšší orbity klidně i déle, čas se počítá teprve od dosažení rychlosti pro dráhu s perigeem v husté atmosféře. |
|
citace 21.6.2024 - 12:54 - milantos:
Pokud udělím kdekoliv na dráze patřičné delta-v
Tak jednoduše to nefunguje, pokud nemáš k tomu motory s dostatečným výkonem.
Stačí si to obrazně srovnat s turbolencí, kdy motory řvou (prý ale více řvou cestující) na plný výkon a pořád je to málo.
https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/398020-jako-z-nocni-mury-letadlo-se-ve-vzduchu-propadlo-o-devet-kilometru
Prostě gravitace je po opuštění kruhové (v případě ISS) dráhy zcela zásadní a vstupní parabolickou křivku danou úhlem vstupu z původní dráhy už nejde moc změnit, pouze korigovat. |
|
Funguje to naprosto jednoduše. Daleko jednodušeji, než tvoje úvahy o tom.
Atmosférou těleso po balistické dráze letí naprosto bez motorických zásahů . Tvoje citace je naprosto mimo téma.
Nejjednodušeji se celý manévr provede tak, že se změní rychlost v apogeu o požadovanou hodnotu a pak lze už jen přihlížet přistání . Gravitace, tvar tělesa a poloha těžiště zajistí vše až po správné přistání. [upraveno 21.6.2024 14:40] |
|
citace 21.6.2024 - 14:36 - milantos:
Funguje to naprosto jednoduše. Daleko jednodušeji, než tvoje úvahy o tom.
Atmosférou těleso po balistické dráze letí naprosto bez motorických zásahů . Tvoje citace je naprosto mimo téma.
Aby se kosmická loď dostala vůbec do atmosféry, tak k ní musí nejdříve dospět (a to pouze " volným pádem" z oběžné dráhy na které také loď v podstatě pořád také padá).
A s lidskou posádkou je vstupní okno do atmosféry navíc dosti úzké. Proč? Viz body výše.
Kdyby to bylo tak jednoduché, tak to neumí komplexně a stabilně tak málo subjektů.
A pokud je to tak jednoduché, tak prosím aspoň nákres Tvé úvahy.
Pozn. Nezvládnutá rotace lodi při přistání je udávána jako jedna z příčin selhání padáků. https://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz/so-1/index.htm
|
|
citace 21.6.2024 - 14:22 - Tesarakt:
... Prostě gravitace je po opuštění kruhové (v případě ISS) dráhy zcela zásadní a vstupní parabolickou křivku danou úhlem vstupu z původní dráhy už nejde moc změnit, pouze korigovat.
Nehledejte komplikace, kde nejsou. Je to výrazně jednodušší ...
Kruhová oběžná dráha (naprostá většina drah) není gravitační studna. Je to spíš "gravitační nakloněná rovina". A družice je na ní udržovaná rovnováhou mezi "gravitací" a "odstředivou silou" ... ;-)
Každá, sebemenší, kdykoliv provedená změna rychlosti znamená přechod na jinou dráhu (kde opět nastane rovnovážný stav). V jednoduchém středoškolském přiblížení se počítá s okamžitými změnami rychlosti z důvodu jednoduchosti výpočtu. Ve skutečnosti žádné "delta-v" nenastane okamžitě (a také motory nemají zcela přesné parametry), takže se použije:
a) krátký zážeh vysoce výkonným motorem s parametry podle nějaké aproximace a následně několik korekčních drobných zážehů po zaměření výsledné dráhy (vzhledem k přesnosti dříve používaných počítačů a senzorů to ani jinak nešlo - např. Apollo mělo 18bitové řídící počítače a výpočty s aproximacemi podle Runge-Kutta).
.............. nebo:
b) dlouhé zážehy s výsledkem počítaným numerickou integrací. Toto jsou typicky dnešní dlouhé zážehy vysoce účinných iontových motorů (ale disponujících malým tahem) podpořené výpočty s velkou přesností. Dnes používaný IEC formát má 80bitů na číslo, tedy přesnost cca 16,5 desetinné cifry.
pozn: Raketa Sojuz až do nedávno zavedené verze 2.0 nedisponovala žádným vhodným navigačním počítačem, ale pouze elektromechanickým sekvencerem. Proto také třeba cesta k ISS trvala dva dny. ;-(
|
|
citace 21.6.2024 - 15:28 - Tesarakt:
Aby se kosmická loď dostala vůbec do atmosféry, tak k ní musí nejdříve dospět (a to pouze " volným pádem" z oběžné dráhy na které také loď v podstatě pořád také padá)....
Zoberme si tvoj obrazok a ocislujme body
1/ t=0, orbitalne parametre napr. ISS, zaciatok brzdneho manevru
2/ t=240, koniec brzdneho manevru
3/ t=2100, vstup do atmosfery, az potialto nie je potrebna ziadna rotacia, ani manevrovanie, max. otocenie stitom napred.
4/ kontrolovany zostup, alebo balisticky zostup
Sojuz sa ustavi aerodynamicky nepotrebuje riesit ziadnu rotaciu. (Tvoje informacie o sojuze 1 su chybne. Padaky boli zapecene v kapse uz vo vyrobe a nedali sa vytiahnut ani zeriavom, ale to zistili az po dodatocnej analyze... ...nebyt blbca, Komarov mohol prezit napriek porucham)
A teraz spat ku starlineru.
Aky vidis problem pre 1->2->3, a aky pre 3->4 ?
Prebiehas z jednej temy do druhej a krizujes argumenty horom dolom.
Ja pre 1->2->3 problem nevidim, bez ohladu na dlzku brzdenia 120, alebo 720 sekund
Ak sa vstupuje do atmosfery po 2100 sekundach vo vyske cca 120km, co je cca po 16800km, teda viac ako tretina obvodu Zeme.
Rozdiel uhlu vstupu moze byt az nulovy
(rozdiel uhlu dotycnic obeznych elips v mieste vstupu do atmosfery (vo vyske 6500km od stredu zeme)
Vstup vo vyske 120km pre 12 s. brzdenie je asi 1,5°
Vstup vo vyske 120km pre 720s brzdenie je asi 1,8° ak je delta v rovnake, ale ak je dv spravne mensie ako pri 12s brzdeni, tak je vstup rovnaky 1,5°
|
|
citace 21.6.2024 - 18:35 - Martin Jediny:
Ja pre 1->2->3 problem nevidim, bez ohladu na dlzku brzdenia 120, alebo 720 sekund
Zkusím vysvětlit problematiku na tomto nákrese:
Na základě vstupního úhlu x (buď s výletem na vyšší orbitu nebo přímo dolů) při prvotním impulsu dané velikosti, sestupující loď se dostane na eliptickou dráhu, se kterou už nemůže v podstatě nic dělat (protože na takový manévr nemá dostatečný výkon motorů + palivo).
Tj. prvotní impulz je klíčový a měl by být co největší a nejkratší, další jsou už jen pouze o korekci.
Víme, že excentricita dráhy ISS je 0,0010678, tj. v podstatě kruhová dráha. Pro její změnu potřebujeme delta V jen cca 170 m/s. Ale tím, jak se protahuje délka impulsu potřebná pro změnu rychlosti, tak se zvyšuje potřebné delta V, protože se zvyšuje excentricita dráhy (viz obrázek).
Potřebné delta V sice klesá s výškou, ale excentricita dráhy ji přesto dramaticky zvyšuje.
Takže sice loď klesne pomocí dlouhého a slabého impulsu na 300 km, ale její dráha má nyní excentricitu dejme tomu jen 0,1 a už potřebuje na změnu dráhy v této výšce najednou dosáhnout delta V cca 400 m/s.
Takže jestli je možné velmi snadno dosáhnout optimálního bodu vstupu do atmosféry v bodu RE pomocí slabého a dlouhého impulsu jak tvrdíte, tak prosím nějaké nákresy a reálné hodnoty.
|
|
pre zaciatok odporucam Alesove stranky
https://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=kosmo&file=index&fil=/m/zaklady/astrodyn/../vypocty.htm
v tab. 2 je vidno dosahnutie poklesu o 200km pomocou chemickeho motoru pri dv=115 m/s
a iontoveho motoru pri dv=115 m/s
inak by predsa nemali iontove pohony zmysel. |
|
citace 21.6.2024 - 20:09 - Tesarakt:
Zkusím vysvětlit problematiku na tomto nákrese:
nespochybnujem, ze v perigeu je rychlost vacsia ako v apogeu, ale mna rychlost v perigeu nezaujima. nepotrebujem cirkularizovat drahu. to vsetko dalej za perigeom uz spravi aerodynamicky odpor... |
|
Takže návrat až v červenci? Zajímavé.
Krátkodobá zkušební mise se stává střednědobou (nad 21 dní)
PS snad jim půjčí náhradní oblečení a osobní věci, když si nemohli vzít svoje:-) |
|
Určitě jim oblečení půjčí. Jen je to problém. Posun přistání z 26.června na 2. července. Limit je 45 dní, takže pořád mají rezervu. Už zjišťují, jestli se dá do Dragonu namontovat dvě sedadla navíc?
https://www.space.com/starliner-astronaut-mission-landing-delay-july-2024
Taky bych chtěl vidět, jak dá NASA Boeingu certifikát pro běžné lety. [upraveno 22.6.2024 09:38] |
|
Tak další změna, přistání nastane až po výstupu 2.7., bez určitého data. Jsou si jistí, že návrat je bezpečný, ale...
https://thehill.com/homenews/space/4734812-nasa-boeing-starliner-crew-return-delayed-international-space-station/ |
|
citace 22.6.2024 - 09:24 - Ervé:
Limit je 45 dní, takže pořád mají rezervu.
Jak kdo. Loď může být připojena k ISS sedm měsíců, ale jestli to zvládne fyzicky a psychicky její posádka...
Začátkem mise si nastartovali růst díky masivní reklamě, ale další prodloužení mise hodně znervózňuje trhy.
Takže jakékoliv vyhlášení stojí miliardy dolarů - viz ten pád od začátku této mise o 8 %, to je hodně nebezpečný signál.
A pro srovnání, kolik byla výše akcií před katastrofou MAX 8 a jak to s nimi cvičilo (a jak padají dodnes).
 |
|
citace:
Poslechl jsem si Toryho a už chápu proč mluví o naprosto šílených 200000 cyklech :mrgreen:
Takže ten ventil nebyl v přesné poloze tj. ON a nebo OFF ale cykloval (bzučel - "buzzing"), toto cyklování bylo slyšet i ve whiteroom. Protože nemají na ventilu snímač polohy :mrgreen: , budou teď věštit počet cyklů z akcelerometru, který se nachází někde poblíž celou noc. Data budou asi nějaká křivka a z ní odečtou frekvenci bzučení tj. přechodů mezi ON/OFF a vs čas jim to dá počet cyklů a zde se dostáváme do finále - ventil je certifikován na 200000 cyklů.
Srandovní je, že z technického hlediska je to docela "design issue" závada, protože se to již několikrát stalo - a místo hledání příčiny provedli manuální povel zavři a otevři ventil - což téměř vždy pomohlo :mrgreen: . Prostě něco jak oprava staré televize, když se začala rozlaďovat , jedna dobře mířená rána a zase to jelo ... až nakonec ne ROFL
Edt: u Crew si stanovili, že do stavů ventilů po natankování nezasahují, nicméně Tory zmiňoval minulé události s bzučením a z jeho řeči vyplynulo, že manuální cyklus ON/OFF nepomohl vždy "it almost always stops" .
https://forum.kosmonautix.cz/viewtopic.php?p=141014#p141014
Ještě jsem narazil na skutečnost, že jim ventily oxidovaly, tj. zarezly a nešlo s nimi pak pohnout, když to měli dlouho venku na rampě.
Dokáže si představit situaci, když v kabině slyší jak bzučí někde zaseknutý ventil a oni jsou ještě dost daleko od zadokování na ISS?
Zbývá ještě dodat, že v beztížném stavu se vše chová dosti odlišně než ve stavu beztíže (zejména plyny), tj. rozhodující pro jejich fungování a interakci je pouze jejich povrchové napětí.
Takže takový vibrující ventil mohl nasekat v beztížném stavu spoustu mikroskopických kuliček daného plynu v potrubí s nepředvídatelnými následky - ale taková situace na Zemi díky gravitaci nemůže nastat.
.
Tj. pokud systém není 100 % funkční na Zemi, nemůže být připuštěn ani ke zkušebnímu letu do vesmíru. Natož s posádkou.
Jinou otázkou je testování systémů při simulovaných poruchách při zkušebních letech, nebo plně zdvojených systémech, protože bez těchto zkušeností se při reálné situaci bude jednat systémem pokus-omyl.
Ale když NASA zlikvidovala všechny pásky s telemetrií projektu Apollo, musí začínat v podstatě z nuly. A to politicky nejde. Pak je to jen otázka času, kdy k nějaké takové události dojde.
Vypadá to, že někoho napadlo, že když se nějaký ventil "náhodou" nahoře kousne, tak posádka na ISS vyleze ven a rozhýbe ho ručně, takže pak už bude fungovat. [upraveno 23.6.2024 10:48] |
|
citace 23.6.2024 - 10:09 - Tesarakt:
Dokáže si představit situaci, když v kabině slyší jak bzučí někde zaseknutý ventil a oni jsou ještě dost daleko od zadokování na ISS?
Vypadá to, že někoho napadlo, že když se nějaký ventil "náhodou" nahoře kousne, tak posádka na ISS vyleze ven a rozhýbe ho ručně, takže pak už bude fungovat.
Jednalo se o ventil na 2.stupni nosné rakety. Takže naprosto zbytečné úvahy/příspěvek |
|
citace 23.6.2024 - 10:21 - milantos:
Jednalo se o ventil na 2.stupni nosné rakety. Takže naprosto zbytečné úvahy/příspěvek
To byl totiž jen ten zarezlý, ne ten kmitající.
A je otázkou, jaký vliv měla vzdušná vlhkost na servisní modul či její ventily (a jestli je dělala stejná firma), když odložili start, aby vyměnili ten zarezlý ventil. |
|
citace 23.6.2024 - 10:09 - Tesarakt:
Zbývá ještě dodat, že v beztížném stavu se vše chová dosti odlišně než ve stavu beztíže (zejména plyny), tj. rozhodující pro jejich fungování a interakci je pouze jejich povrchové napětí.
Takže takový vibrující ventil mohl nasekat v beztížném stavu spoustu mikroskopických kuliček daného plynu v potrubí s nepředvídatelnými následky - ...
sorry ale tieto tvrdenia su vhodne asi tak do jedineho vlakna - "proutkareni"
takze len upozornenie, ak cast clanku obsahuje totalne nezmysly, tak ho vyhadzujem cely, aj ak by bol zvysok skvostom. |
|
BEHAVIOR OF FLUIDS IN A WEIGHTLESS ENVIRONMENT
By Dale Ae Fester, Ralph NO Eberhardt and James R, Tegart Martin Marietta Corporation, Denver, Colorado
ABSTRACT
Fluid behavior in space differs markedly from that in a gravity-dominated environment
....
Cavitation - A bubble within a liquid can oscillate in much the same manner as a liquid drop oscillates, Both hydrodynamic and surface tension forces act at the surface of the bubble. If the magnitude of the hydrodynamic forces exceeds the surface tension forces at some point on the surface, the bubble can become unstable and collapse upon itself e Each time an unstable drop collapses a jet of liquid forms that shoots across the bubble.
This phenomena was demonstrated on Skylab.
https://ntrs.nasa.gov/api/citations/19770010736/downloads/19770010736.pdf |
|
citace 23.6.2024 - 23:50 - Tesarakt:
BEHAVIOR OF FLUIDS IN A WEIGHTLESS ENVIRONMENT...
https://ntrs.nasa.gov/api/citations/19770010736/downloads/19770010736.pdf
To je fajn, ze studujes a mas zdroje a tieto nove tvrdenia ani nijak nerozporujem.
Ja som namietal mikrogulicky plynu, co je rozpor s definiciou plynu, ako i niektorymi fyzikalnymi zakonmi...
Pri kvapaline existencia gul v mikrogravitacii je samozrejma, len sa domnievam, ze cim mensia, tym stabilnejsia... ...navyse sa urcite rata s paro-kvaplinovou zmesou ako i roznymi kavitacnymi javmi pri otvoreni ventilu kvapaliny z pretlaku do vakua, takze netusim, co by ich malo prekvapit. Naviac, v mikrograitacii je dalsi zaujimavy jav kapilarita a zmacavost povrchu, ktora funguje rovnako ako na Zemi, len v mikrogravitacii bez vplyvu g. |
|
Zatím víme, že předmětné ventily jsou udělány z hliníku a že mají teflonová těsnění.
https://spacenews.com/boeing-considering-redesign-of-starliner-valves/
https://www.livescience.com/space/space-exploration/astronauts-stranded-in-space-due-to-multiple-issues-with-boeings-starliner-and-the-window-for-a-return-flight-is-closing
Ohledně udávané koroze je vhodné připomenou, že Oxid dusičitý [NO₂] je červenohnědý, agresivní plyn, který v kapalném stavu přechází do žlutohnědé barvy a tuhne na bezbarvé krystaly při −11,20 °C (nevíme, při jakém tlaku to tam mají a jak to vytápějí, aby se jim to někde v rozvodech z důvodu teplotní nehomogenity nedělo).
Jak vzniká koroze hliníku při použití tetraoxidu dusného:
2Al + 3N₂O₄ → Al₂O₃ + 3NO₂
Zajímavá je také skutečnost, že při styku s vodou vzniká kyselina dusičná: NO2 + H2O → 2 HNO3 + NO
Tj. voda se tam mohla dostat kondenzací při čekání na rampě.
Další možností je, že návrh Starlineru a jeho ovládání nezohledňuje nebezpečí kontaminace při používání motorů (z toho důvodu se nesmí např. používat motory v blízkosti ISS).
Viz 2N2H4 + N2O4 → 3N2 + 4H2O
Používání hliníku (nevíme přesně jaké slitiny a jaké čístoty) na rozvody a ovládací prvky s oxidem dusičným má svá rizika, která jsou na oběžné dráze ještě rozšířena a znásobena kosmickým prostorem.
Nepochopení této skutečnosti krásně ukazuje tato věta:
“We have cycled the [oxidizer] valves four times so far,” he said. “They’re working really well.”
Trochu zaráží skutečnost, že NASA asi nemá certifikované materiály (či slitiny), které se smí do kosmu používat a jsou z jejich misí ověřené, protože jinak by k takovéto situaci nemělo dojít (viz the company was working on “short- and long-term design changes to the valves.”).
Jinak to celé připomíná situaci s pověstnými o-kroužky a špatným designem a způsobem výroby SRB z pěti částí.
[upraveno 25.6.2024 10:26] |
|
citace 25.6.2024 - 10:22 - Tesarakt:
Zatím víme, že předmětné ventily jsou udělány z hliníku a že mají teflonová těsnění.
https://spacenews.com/boeing-considering-redesign-of-starliner-valves/
https://www.livescience.com/space/space-exploration/astronauts-stranded-in-space-due-to-multiple-issues-with-boeings-starliner-and-the-window-for-a-return-flight-is-closing
... snažil jsem se k tomu něco najít a tak si trochu zaspekuluju:
Vypadá to, že jde o digitální redukční ventily snižující tlak pomocí PWM (tedy pomocí řízeného spínání průtoku média). Obdobné ventily jsou i na našich obráběcích strojích (pro vážné zájemce doporučuji najít si na netu dokumentaci třeba k vzduchovému modelu "Pneumax 171E2N.T.D.0009").
A problém spočívá zřejmě v tom, že ve stavu beztíže tam dochází ke kavitaci na senzoru výstupního tlaku uvnitř ventilu, takže se ten ventil dostává do oscilace.
Pokud je toto ten problém, pak je to řešitelné aktualizací parametrů regulační smyčky ventilu, nebo doplněním nějakého tlumení k senzoru výstupního tlaku.
|
|
Když nejsou informace, tak spekulace jsou jedinou možností...
Jen se mi nezdá, že by použili vzduchový ventil na kapalinu, ale jako příklad a závěr je to velmi dobrý postřeh.
Spíše je možné, že použili katalog výrobků Boeingu, což v prvotním přiblížení je správný krok, protože se jedná o dlouhodobě ověřené součástky. Pokud ne, tak se jim to asi o pár řádů prodražilo
např. něco takového:
https://shop.boeing.com/aviation-supply/p/37B201311P102=CJ
Pro představu nějaké fotky a nákresy, třeba tu nejsou:
Trochu jímá děs z takto řešených rozvodů:
Jeden ze tří RCS při testu:
 |
|
citace 25.6.2024 - 14:41 - Jan Baštecký:
...Pokud je toto ten problém, pak je to řešitelné aktualizací parametrů regulační smyčky ventilu, nebo doplněním nějakého tlumení k senzoru výstupního tlaku.
no to je v rozpore s mojim predpokladom, ze predsa logicky ratali s tym, ze pri vypustani kbapaliny z pretlaku do vakua a v mikrogravitacii sa za ventilom mozu diat ocakavane zbesilosti...
...a ak si dobre pamatam, tak v minulom storoci, ked som este projektoval ptorubia, tak rozne merace mali predpisane rozne rovne dlzky potrubia aj pred aj za senzorom, aby sa meral ustaleny "upokojeny" prud a nie zbesile virenia... ...a to sme boli usetreny mikrogravitacie i vakua. |
|
