|
citace:
Kazdopadne by to bylo neco, co lze ocekavat. Kepler, Newton, Einstein vytvorili stale zlepsujici se aproximace zalozene na vybranych pasazich fyziky.
Mozna ze z tohoto mracku jeste nezaprsi, ale je to vcelku jedno.
ja sem si kdysi predstavoval ze gravitacni vlna po dopadu na jine teleso zanikne a za telesem je gravitacni stin. No kdyby to nebyl stin ale jen "polostin * 10-xtou:, tak by se dalo to urychleni vysvetlit, ze se jedna o snizeni gravitacniho vlivu Slunce vlivem ztrat pri prostupu gravitacnich vln ostatnimi telesy slunecni soustavy.....  Tak a mate to  |
|
citace:
citace:
Kazdopadne by to bylo neco, co lze ocekavat. Kepler, Newton, Einstein vytvorili stale zlepsujici se aproximace zalozene na vybranych pasazich fyziky.
Mozna ze z tohoto mracku jeste nezaprsi, ale je to vcelku jedno.
ja sem si kdysi predstavoval ze gravitacni vlna po dopadu na jine teleso zanikne a za telesem je gravitacni stin. No kdyby to nebyl stin ale jen "polostin * 10-xtou:, tak by se dalo to urychleni vysvetlit, ze se jedna o snizeni gravitacniho vlivu Slunce vlivem ztrat pri prostupu gravitacnich vln ostatnimi telesy slunecni soustavy..... Tak a mate to
Kepler, Newton, Einstein a Martalien vytvorili stale zlepsujici se aproximace .... |
| 22.3.2006 - 16:35 - Pavel | |
|
No a nedalo by seto vysvětlit přece jen přes teorii relativity ?
Mám laickou představu: centrální hmota, to jest především slunce, ve svém okolí zakřivuje prostor, proto v jeho blízkosti není součet úhlů v trojúhelníku 180°, (jinak řečeno povrch koule není přesně 4pír2) proto nemůže gravitační síla odpovídat 1/r2 vzdálenosti od centra, nebo jinak také řečeno r je zakřivením zkresleno. Ve velkých vzdálenostech ovšem už je prostor téměř plochý a tam již klasická rovnice platí. |
|
To vsak neni teorie relativity, ne?
Ja osobne si taky predstavuju, ze teorie relativity plati jen v malo zakrivenem prostoru. Na rozmeru atomu, okoli cernych der a na rozmeru vesmiru je teorie relativity v soucasne forme bezcenna. |
|
| Osobně si pro sebe v tomto případě zatím ještě nemohu vyloučit systematickou chybu při měření, případně bych "sázel" na nějaký relativistický efekt (podobně jako Pavel). Těším se na jednoznačné objasnění a doufám, že to bude brzy. |
| 22.3.2006 - 20:18 - ano.nim | |
|
citace:
To vsak neni teorie relativity, ne?
Ja osobne si taky predstavuju, ze teorie relativity plati jen v malo zakrivenem prostoru. Na rozmeru atomu, okoli cernych der a na rozmeru vesmiru je teorie relativity v soucasne forme bezcenna.
Nejsem fyzik, proč je na velkých rozměrech teorie relativity bezcená? Vždyt tam musí platit taky, nebo ne? |
|
citace:
citace:
To vsak neni teorie relativity, ne?
Ja osobne si taky predstavuju, ze teorie relativity plati jen v malo zakrivenem prostoru. Na rozmeru atomu, okoli cernych der a na rozmeru vesmiru je teorie relativity v soucasne forme bezcenna.
Nejsem fyzik, proč je na velkých rozměrech teorie relativity bezcená? Vždyt tam musí platit taky, nebo ne?
IMHO musí, navíc se používá právě pro "velká čísla" - velké vzdálenosti, velké rychlosti. Naopak na hodně malé rozměry částic se používá kvantová teorie. A všude mezi tím nám stačí staré vzorečky sira Newtona.  ____________________
--
MIZ |
|
citace:
citace:
citace:
To vsak neni teorie relativity, ne?
Ja osobne si taky predstavuju, ze teorie relativity plati jen v malo zakrivenem prostoru. Na rozmeru atomu, okoli cernych der a na rozmeru vesmiru je teorie relativity v soucasne forme bezcenna.
Nejsem fyzik, proč je na velkých rozměrech teorie relativity bezcená? Vždyt tam musí platit taky, nebo ne?
IMHO musí, navíc se používá právě pro "velká čísla" - velké vzdálenosti, velké rychlosti. Naopak na hodně malé rozměry částic se používá kvantová teorie. A všude mezi tím nám stačí staré vzorečky sira Newtona.
Mluvil jsem o velkem zakriveni prostoru, ktere se vyskytuje napriklad v tesnem okoli elementarnich castic, v okoli cernych der a na rozmeru vesmiru (tzn pri uvazovani vzdalenosti srovnatelnych s rozmerem vesmiru). Zde bych ocekaval, ze se Einstein naprosto nechyta. Jestli to je ci neni v rozporu z pozorovanim necht posoudi fundovanejsi.
Jestli tychle rozpory lze sledovat na sonde, ktera je par svetelnych hodin daleko taky nedokazu posoudit. Ta chyba by musela byt skutecne velmi mala, nebot i zakriveni vesmiru na takovou vzdalennost neni nic moc.
|
|
| Myslím, že kdyby někdo prokázal neplatnost TR, určitě by se o tom vědělo a dostal by Nobelovku. Nesleduji to zas tak detailně, ale zakřivení prostoru by nemělo dělat problém teorii, která s ním vlastně přišla. Popisy kolem elementárních částic bych nechal kvantovce a vše pod Schw. poloměrem ČD spekulacím. ____________________
--
MIZ |
|
citace:
Není planeta spíš než průměrem, stabilitou či pozicí orbity lépe definovatelná jako těleso, které prošlo geologickým planetárním vývojem? V tom případě ale Pluto není planeta. Je to jen největší z planetisimál v pásmu za planetami.
Titul "Najväčší objekt Kuipervoho pásu" má momentálne Xena (2003 UB313) s polomerom cca 3000 km - o 700 viac ako Pluto . Má aj svoj mesiac: Gabrielle. Je vo vzdialenosti 60AU od Slnka (Pluto 40AU). |
|
citace:
Není planeta spíš než průměrem, stabilitou či pozicí orbity lépe definovatelná jako těleso, které prošlo geologickým planetárním vývojem? V tom případě ale Pluto není planeta. Je to jen největší z planetisimál v pásmu za planetami.
Titul "Najväčší objekt Kuipervoho pásu" má momentálne Xena (2003 UB313) s polomerom cca 3000 km - o 700 viac ako Pluto . Má aj svoj mesiac: Gabrielle. Je vo vzdialenosti 60AU od Slnka (Pluto 40AU). |
|
| Jaka jsou vlastne pravidla pro pojmenovavani teles Kuiperova pasu? Jsou vubec nejaka? |
|
citace:
Myslím, že kdyby někdo prokázal neplatnost TR, určitě by se o tom vědělo a dostal by Nobelovku. Nesleduji to zas tak detailně, ale zakřivení prostoru by nemělo dělat problém teorii, která s ním vlastně přišla. Popisy kolem elementárních částic bych nechal kvantovce a vše pod Schw. poloměrem ČD spekulacím.
Evidentne s tebou cast fyziku nesouhlasi, kdyz hledaji teorii vseho. Mimochodem, obecna teorie relativity stoji a pada se specialni teorii relativity a ta vychazi z jistych predpokladu, ktere vyplynuly z Michelson-Morleyho pokusu.
Einsteinova teorie relativity je zalozena na Lorentzove transformaci, ktara vsak neni jedinou moznou interpretaci.
Obecna neplatnost Newtonovych zakonu byla prokazana a presto se ve specialnich pripadech dal vesele pouzivaji. Nepochybuju o tom, ze to same potka i Einsteina.
Cili otazka zni: Jsou ty sondy uz tak daleko, aby se meritelne projevil rozpor mezi skutecnosti a obecnou relativitou? |
|
Je trochu vesele, ze hazete OTR do stareho zeleza - a pritom neexistuje zadne pozorovani, ktere by ji vyvracelo.
Nabizena analogie Newtonovych zakonu a OTR jako aproximaci kulha na obe nohy. NZ jsou zakony popisne, nevysvetluji vubec, co vlastne gravitace je. OTR je plne rozvinuta teorie gravitace, ktera nejenomze vysvetluje gravitacni pusobeni, ale dokonce predpovida jevy, ktere v dobe jeji formulace ani nebyly znamy. Kdyz pozdeji byly pozorovany (napr. ohyb paprsku kolem Slunce), byly to velice presvedcive ukazatele na spravnost OTR. Nektere zatim na skutecne pozorovani cekaji (gravitacni vlny).
Ja nechci tvrdit, ze OTR je jedina a spravna a nic lepsiho nikdy mit nebudeme, ale zatim tomu nic nenasvedcuje. |
| 23.3.2006 - 12:23 - Adolf | |
|
Moc díky všem za odkazy a stručné nastínění problému. Odkazy jsem bohužel neměl čas ještě číst. Proto má vyjádření do diskuse, která se tu už rozpoutala, mohou být špetku mimo mísu ohledně konkrétních znalostí tohoto efektu nebo hypotéz, jež o tom vědátoři spřádají.
Co se týče fyzikálních modelů, které se používají u gravitace a my se tu teď o nich hádáme, je to spletité. V současnosti kanonickou teorií gravitace je obecná teorie relativnosti s jejími zakřivenými časoprostory. Padly tu otázky omezení platnosti této teorie. Při úvaze o tom je třeba si uvědomit, že obecně relativistická teorie gravitace má v podstatě dvě složky: tu relativistickou, která do to věci vnáší zakřivený časoprostor v důsledku gravitačního potenciálu jako fyzikálního parametru způsobujícího zakřivení, a gravitační zákon, který do ní vstoupil z vnějšku v podstatě jen v sice matematicky transformované podobě, ale ve skutečnosti převzatý od Newtona a empirických poznatků nebeské mechaniky. Celou dobu tedy řada lidí vymýšlí, zda by tento vnější vklad do teorie gravitace nešel vylepšit nějakým nelineárním zákonem, který by našel jiné průběhy funkce u velkých vzdáleností nebo extrémních gravitačních potenciálů a nejlépe byl kvantově popsatelný. V podstatě základ u všech úvah o tom začal být kdysi dávno Yukawův potenciál – pro popis vazby mezi částicemi zprostředkovaný intermediální částicí. Zhruba můžeme říci, že by mělo jít o exponenciální útlum potenciálu. Ovšem v limitním případě, kdy má intermediální částice nulovou klidovou hmotnost, přechází tento potenciál do klasického průběhu, jaký mají gravitační a elektrický potenciál. To se líbí teoretikům, kteří si libují že fotony a hypotetické gravitony – intermediální částice těchto interakcí – by měly mít nulovou klidovou hmotnost. Jiným se ale zdá být zajímavější možnost, že by tyto částice nějakou maličkou klidovou hmotnost měly, usilovně ji měří a pídí se po nelinearitách průběhu těchto potenciálů.
Jelikož u elektromagnetické interakce jsme to dotáhli jakýms takýms kvantovým modelům a i experimentálně se nám leccos daří, tak víme, že elektromagnetismus při velikých hustotách energie a velmi prudkých změnách lineární není, a na totéž se nejspíš lze těšit i u gravitace. V nelineární elektrodynamice se počítá se strašlivými kvantově relativistickými rovnicemi. Foton si při tom třebas modelují jako vzájemně anihilující dvojici elektron-pozitron a vůbec je to dost děsné.
Kvantová teorie je dost kluzká pro uchopení lidskou intuicí sama o sobě, natož když je nutno sloučit její aparát s aparátem relativistickým. Většina relativistických úvah, jichž se fyzici dopouští, jsou úvahy kvantové. Jak jinak, když se těžko zabývat kouskem relativistické hmoty, když to není částice s vysokou energií. Naopak to, co si v urychlovačích hňácáme, jsou relativistické částice a bez součinnosti kvantové a relativistické teorie bychom o nich moc uvažovat nemohli. Ta součinnost je ale problémová. S úrovní konsolidace aparátů obou těchto teorií zatím fyzikové moc spokojeni nejsou. Koncem 20. let přišel Dirac se svou geniální relativistickou vlnovou rovnicí, která je od té doby základem kvantové relativity, ve 40. a 50. letech pak největší fyzik 2. poloviny 20. století rozpracoval elektrodynamiku na kvantových a relativistických základech tak, aby mohla sloužit jako kánon současné fyziky, leč i tohle narazilo na svá omezení. Navíc to naznačilo, že až se gravitaci podaří dostat se aspoň do takovéto úrovně poznání jako elektromagnetismus, bude to muset být nelineární kvantová teorie. Ten relativistický vklad zůstane možná stejný, místo jednoduchého lineárního Newtonova potenciálu ale přijde nelineární kvantová hrůza plná relativistických spinorů (takové zběsilé matice).
Aspoň trochu v rámci dnešních možností ale fyzikové už zkoušeli kvantově uvažovat o černých děrách. Řekli si, že při tamních potenciálových spádech se začnou i částice chovat velice kvantově divně. Začalo jim při tom vycházet, že černá díra by vlastně kolem sebe měla trhat vakuum. Roztrhávat ho na dvojice či jiné n-tice částic. Něco stáhnout do sebe a něco v zájmu zachování impulsu vyvrhnout ven. Z čehož by mělo v jejím okolí vznikat záření, jež odnáší část její energie, destabilizuje ji a časem zanikne v děsném výbuchu. Také jsou modely – a ty se mi zvlášť líbí – při nichž černá díra má být dutá černá bublina. Černou má mít jen slupku, kde na děsných potenciálech probíhají nevídané kvantové efekty za hranicí funkcí našich modelů, které se zde dostávají do divných průběhů svých funkcí, z nichž známe jen kousek placatého průběhu platící ve světě našich slabých parametrů.
Pak jsou tu vyznavači strunového astrolábu fyziky, kteří vyvinuli sofistikovanou scholasticky vyhlížející teorii všeho, v rámci níž se strašně rádi zabývají právě černými děrami. Obvykle jim ale říkají plešatá černá díra. Úvahy, kolik se vejde andělů na špičku jehly, u moderních scholastiků přešly na úvahy o strunové plešatosti černých děr. (Doufám, že tu není žádný fundamentalistický strunolláh superstrunového vyznání, který na mou hlavu vypíše odměnu jak na Salmana Rushdiho.) Já se přiznám, že jsem strunově nevěřící pes.
Nelineární průběh ve funkci gravitačního potenciálu ale hledají usilovně fyzikové a astrofyzikové, kde se dá. Pátrají po zvláštnostech v rozmístění a pohybu nebeských těles a zkoušejí podle nich modifikovat nějak nelineárně gravitační potenciál. Není to ale snadné. Je tu ale jedna dost hrozná věc, která naznačuje, že věci mohou být velice zvláštní. Při měření rychlosti rozpínání vesmíru bylo zjištěno, že tato expanze se zrychluje. Nežije tedy jen z impulsu Velkého třesku. Naznačuje to možnost, že gravitace by mohla snad fungovat na velkou vzdálenost až antigravitačně a že se od ní lze dočkat i spousty překvapení.
Normální ale je, myslet si, že gravitace může mít sice složitou nelineární funkci, ale že působí na všechny hmoty stejně. Gravitace by měla působit úplně stejně na planetu, podle které si kalibrujeme všechna měření, jako na sondu, která kolem ní letí. To divné zpomalení ale, jestli ho dobře chápu, je nejdivnější v tom, že se tváří, jako by sondy byly zpomalovány nepatrně větším gravitačním potenciálem než planety. To je dost tvrdý úder proti kánonu gravitace. Když ale zalovím v temných zákoutích paměti, tak vzpomínám, že svého času jistý tělnatý fyzik dělal pokusy, v nichž se snažil dokazovat, že látky, které v sobě mají více nukleonů, mají mít naprosto nepatrně ale přeci větší gravitační zrychlení než látky z atomů s lehkými jádry. Všechna měření byla na hranici měřitelnosti, tak myslím světem nebyla přijata s poukazem na jeho vypasenou postavu, vyslovením hypotézy, že jeho měření byla vždy zatížena chybou velké blízké hmoty, která zkreslila experimentální podmínky. Ovšem, kdo ví. Sondy jsou nejspíš hlavně kovové, tedy v průměru z těžších jader než takový Jupiter. Během desetiletí letu by se možná mohla objevit odchylka, nad kterou se možná teď ten tlusťoch chechtá. (Jeho jméno mi bohužel vypadlo.)
No, že něco fyzikové svedou na temnou hmotu, to se dá čekat. Skoro mám dojem, že ji až zneužívají jako berličku vždy, když si neví rady. Fakt ale je, že kdyby trochu interagovala i negravitačně, tak by mohla jako určitá atmosféra zpomalovat sondu, a to lehkou sondu víc než obrovskou planetu. Spekulovat se o tom asi dá dle libosti.
Je tu ale fůra dalších sil. Aflévenův (prorok plazmové fyziky) model vesmíru nebyl přijat a byl vyvrácen. Na to rádi poukazují všichni vyznavači standardního modelu vesmíru vyžívající se ve své inflaci aj. Jeho žáci ale pokračují v rozpracování jeho myšlenek do daleko více kalibrovaného vesmíru. Nejsem na něj expert, ale intuitivně se mi líbí víc, než ten standardní model.
Vesmír má takovou divnou strukturu. Vlastně je uspořádán do takových buněk jak včelí plástve. Na povrchu těch plástvů je fůra galaxií a vůbec hmoty, uvnitř plástvů není prakticky nic. Na hranicích těch komůrek jsou pochopitelně hrany. Nejvíce galaxií a hmoty vůbec je pochopitelně právě v těch hranách. A i hrany mají své průsečíky – uzle sítě hran. V nich je toho galaktického materiálu pochopitelně nejvíce. Perfektní síťová hierarchie singularit, ale problém pro kosmology, proč to tak je. Legenda o vzniku světa založená na té inflaci Veliého třesku a její kvantové magii pro to tedy vymyslela nějakou vysvětlovací hrůzu, kterou zkusit pochopit může ohrozit duševní zdraví. Neoaflévenisté to ale vidí hezky, že srdce technika nad tím musí zajásat. 
Tvrdí: Svět je z větší části chuchvalec plazmy. Síť elektrických obvodů a magnetomechanický stroj. Ty linie, kde je hmota, to jsou ty elektrické vodiče, kudy proudí vesmírné megaproudy, které svými magnetickými poli formují vesmír stejně jako je formován gravitací. Vesmír není ve své megastruktuře jen gravitační systém, nýbrž gravitačně-magnetomechanická elektrická síť. Mají v tom tedy bez kvantových kouzel plástevnatou strukturu i současné rozpínání světa. Jak jsou s rozpracováním tohoto daleko, to momentálně nevím. Ani si také nevzpomenu na jméno toho Aflévenova žáka, co to táhnul. Je to, jak říkám, vytaženo z temných zákoutí paměti a teď nad touhle diskusí se mi to oživuje. Kdybyste na to někdo našel šikovný odkaz, uveďte ho. Najdu-li trochu času, zkusím na něj kouknout. Přiznávám se, že bych radši bydlel v takovémhle vesmíru než v tom inflačním a navíc ještě superstrunovém.
No ale je-li vesmír modelován magnetickými poli ve stejné míře jako gravitací, tak by to mohlo být trochu znát i v našich měřeních. Kdo ví, co by to udělalo se sondou z vodivých materiálů, která letí desetiletí třetí kosmickou?
Každopádně mám radost. Kdosi kdysi prohlásil, že k hlavním cílům poznání vesmíru patří, otestovat platnost přírodních zákonů v širším měřítku než u nás na planetě a v tomto širším měřítku je nakalibrovat. Nejcennější poznatky pak mají být ty, při kterých se nejvíce divíme. Teď nám zrovna kosmonautika umožňuje zpřesňující kalibraci nějakých zaprášených modelů, o jejich přesnosti a úplnosti jen mírně pochybují fyzikální a kosmologičtí spekulanti. To je tedy údivu a to tedy bude úžasu, až se jednou dočkáme odpovědi.  ____________________
Áda |
| 23.3.2006 - 12:30 - Adolf | |
|
citace:
To vsak neni teorie relativity, ne?
Ja osobne si taky predstavuju, ze teorie relativity plati jen v malo zakrivenem prostoru. Na rozmeru atomu, okoli cernych der a na rozmeru vesmiru je teorie relativity v soucasne forme bezcenna.
Věřím tomu, že až se dočkáme důsledné kvantové a nelineární teorie gravitace tak to, co v ní zůstane ze současných teorií, bude právě ten vklad vnesený obecnou teorií relativnosti. To, co se změní bude popis vlastního gravitačního zákona, který z nedostatku lepších zdrojů relativistická teorie gravitace zatím sežrala od Newtona i s chlupama. ____________________
Áda |
|
Takze trocha fyziky:
- specialni teorie relativity byla uspesne sloucena s kvantovou fyzikou uz ve 30.letech 20.stoleti v podobe kvantove elektrodynamiky (jejiz presnost predpovedi ji muze vetsina ostatni fyziky jen tise zavidet)
- obecnou teorii relativity se s kvantovou teorii zatim uspesne spojit nepodarilo (oblibene superstruny jsou jen jedna z "mozna moznych" cest)
- dosud navrhovane alternativy k teorii relativity jakozto teorii gravitace byly bud vyvraceny nebo jsou prevazne fenomenologicke (pokud vim)
- nekde ve fyzice zakopany pes je (OTR vs. kv.m., skryta hmota, kosm.konstanta...), ale s Pioneer anomalii to souviset muze a nemusi
Howg, ring volny |
|
To bych nechtel hazet OTR do stareho zeleza. Jen at se klidne pouziva dal v oblastech, ktere patri do jejiho pusobeni. Jsou vsak jine oblasti kde neplati, coz je zrejme.
Prakticky by mela nepresnost OTR vliv jen na kosmologii (v mikrosvete se OTR nikdy nepouzivala a zkoumani okoli cernych der je spise teoreticka zalezitost).
BTW jak OTR vysvetluje gravitacni pusobeni? Od plne rozvinute teorie gravitace bych ocekaval nejakou definici toho, co to gravitace je. Bohuzel nevim jak moc jsou napriklad hypoteticke gravitony zapracovany do OTR a jestli vubec. |
| 23.3.2006 - 17:23 - Adolf | |
|
Budu se zas trochu opakovat. OTR je relativistickým propracováním teorie časoprostoru a jeho vztahu ke gravitaci. Vyplývá z toho spousta důsledků pro gravitaci i časoprostor. Základní gravitační zákon však není její. Je to přejímka ze starší fyziky. Lze si představit, že místo něj se dosadí jiný vhodný gravitační zákon a bude to myslím pořád OTR. Řekl bych, že to je nějaké uplatnění relativistického aparátu na nějaký gravitační zákon. Zrovna tak, jako se dá TR uplatnit na obyčejnou klasickou teorii elektromagnetického pole a poněkud složitěji na kvantovou, abychom dostali elektrodynamiku, tak současná teorie gravitace je uplatnění relativistického aparátu na velice starobylý a klasický gravitační zákon. Až zdokonalíme tento zákon, nedotkne se to tak moc toho, co v teorii gravitace představuje obecná teorie relativnosti. Zrovna tak, jako se relativizace kvantovky nedotkla relativity samotné. OTR bude myslím fungovat i v době, kdy tu budeme mít kvantovou gravitodynamiku daleko přesnější než je ta naše klasická, což je pořád ještě newtonovská formulace gravitace, na kterou je uplatněn relativistický aparát. Současná podoba OTR je uplatněním OTR na podobu gravitačního zákona, který není její, a půjde uplatnit i na gravitační zákony, které teprve přijdou.
No ale tohle je anomálie tak rafinovaně mrňavá, leč už významná, že je asi problém vyvozovat ho z přesných měření nějakého potenciálu nebo tak. Na druhou stranu ho může způsobovat cokoliv a třeba kvůli tomu není třeba zpřesňovat teorii gravitace anebo odhalovat další obskurní účinek temné hmoty. Jak moc přesně známe elektromagnetické interakce sondy se slunečním větrem?
____________________
Áda |
|
citace:
Základní gravitační zákon však není její. Je to přejímka ze starší fyziky. Lze si představit, že místo něj se dosadí jiný vhodný gravitační zákon ...
Toto neni, myslim, tak uplne pravda. OTR vychazi v zasade pouze z predpokladu identity setrvacne a gravitacni hmotnosti a rovnosti prirodnich zakonu ve vsech soustavach vcetne neinercialnich. Pres aparat krivocarych souradnic a cele te rafinovane diferencialni geometrie se propracovava ke vztahum pro slozky metrickeho tenzoru ctyrrozmerneho casoprostoru v zavislosti na tenzoru energie a hybnosti ... to jsou ty slavne Einsteinovy rovnice pole.
A vysledek je zajimavy v tom, ze nejenze v sobe obsahuje i STR jeko specialni pripad, ale limitne pro slaboucka pole prechazi v klasicke rovnice od Newtona.
Takze zadna nadstavba nad Newtonem, ale dobre, poctive vybudovana konstrukce postavena na minimalnich predpokladech, ale s obrovskou schopnosti vysvetlovat a predpovidat, skutecny betonovy pilir moderni fyziky.
Mne osobne by moc zajimalo, kde je v teto teorii chyba, ktera zpusobuje jeji nekonzistenci s QM ... IMHO tam zadna chyba neni, jen je treba uvazovat jinym zpusobem, protoze to, co se zda byt samozrejme nasemu chapani (souradnice, cas a podobne) takove byt ve skutecnosti nemusi. Ale od toho jsou jini, aby to vymysleli. |
|
citace:
...
Začalo jim při tom vycházet, že černá díra by vlastně kolem sebe měla trhat vakuum. Roztrhávat ho na dvojice či jiné n-tice částic. Něco stáhnout do sebe a něco v zájmu zachování impulsu vyvrhnout ven. Z čehož by mělo v jejím okolí vznikat záření, jež odnáší část její energie, destabilizuje ji a časem zanikne v děsném výbuchu.
Ano, říká se tomu Hawkingovo vypařování černých děr.
citace:
No, že něco fyzikové svedou na temnou hmotu, to se dá čekat.
Na onu tmavou energii se právě svádí zrychlování expanze vesmíru - jako by působila antigravitačně.
citace:
No ale je-li vesmír modelován magnetickými poli ve stejné míře jako gravitací, tak by to mohlo být trochu znát i v našich měřeních.
Elmg. síla ale přeci nemá ani zdaleka tak daleký dosah. ____________________
--
MIZ |
|
citace:
Jaka jsou vlastne pravidla pro pojmenovavani teles Kuiperova pasu? Jsou vubec nejaka?
Pravidla pro pojmenovávání KBO jsou v zásadě stejná, jako pro planetky ve vnitřní části Sluneční soustavy. V podstatě 10 let od objevu má objevitel přednostní právo na pojmenování tohoto objektu. Návrh se stručným zdůvodněním se předkládá Komisi pro nomenklaturu malých těles (Committee on Small Body Nomenclature) při III. oddělení Mezinárodní astronomické unie (IAU), která jméno potrvrdí, nebo (výjimečně) zamítne. Mimochodem, současnou předsedkyní na roky 2003-2006 této komise je Jana Tichá, ředitelka Hvězdárny a planetária v Českých Budějovicích, pod kterou spadá také observatoř na jihočeské Kleti, která se intenzívně (Tíchá i Kleťská observatoř) věnuje právě sledování planetek a komet.
Pravidla jsou vcelku jednoduchá a naleznete je na adrese (anglicky)
http://www.ss.astro.umd.edu/IAU/csbn/mpnames.shtml
Planetka musí mít před pojmenováním přesně stanovenou dráhu; na tomto podkladě dostane katalogové číslo a teprve potom jí může být navrženo jméno.
Omezení pro pojmenovávání planetek spočívají zejména v tom, že nemohou být pojmenovávány po osobách nebo událostech spojených s politikou nebo s vojenstvím, pokud od smrti těchto osob nebo od těchto událostí neuběhlo minimálně 100 let, že nemají být pojmenovávány po zvířecích mazlíčcích a v poslední době se rozšířil zákaz i na jména osob nebo institucí, které mají zásluhy pouze v tom, že zbohatly nebo měly úspěch na ekonomickém poli. Jméno musí být vyslovitelné v některém (libovolném) jazyce a nesmí být delší než 16 znaků, pokud možno bez mezery (ale to není striktní podmínkou).
Pro určité skupiny těles jsou omezení na jména přísnější, např. právě pro KBO mají být vybírána z mytologických postav, nějakým způsobem spojených s bájemi nebo náboženskými představami o stvoření. Takže tady nelze např. pojmenovat nějaké KBO podle osoby ze současnosti nebo podle místa a pod.
Také jméno nesmí kolidovat nebo být příliš podobné už použitému jménu pro některý jiný objekt ve Sluneční soustavě, třeba pro měsíc některé planety (v minulosti se to už stalo a jsou z toho jen zmatky, tak se to propříště zakázalo).
Protože se teď objevuje strašné množství planetek (dneska už očíslovaných planetek je hodně přes sto tisíc), tak od určitého objevitele, nebo týmu objevitelů, komise přijme nejvýše dva návrhy na jméno za dva měsíce (v této frekvenci schvaluje jména) - tedy nejvýš 12 jmen do roka. Zdůvodnění nesmí připomínat reklamu, jinak se hází rovnou do koše.
PS. Před chvílí nešel server české Wikipedie, teď už jde, tak připojuji člnek odtamtud (v češtině) k této problematice:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ozna%C4%8Den%C3%AD_planetek
[Upraveno 23.3.2006 poslal avitek] ____________________
Antonín Vítek |
| 23.3.2006 - 21:26 - Adolf | |
|
citace:
Toto neni, myslim, tak uplne pravda. OTR vychazi v zasade pouze z predpokladu identity setrvacne a gravitacni hmotnosti a rovnosti prirodnich zakonu ve vsech soustavach vcetne neinercialnich. Pres aparat krivocarych souradnic a cele te rafinovane diferencialni geometrie se propracovava ke vztahum pro slozky metrickeho tenzoru ctyrrozmerneho casoprostoru v zavislosti na tenzoru energie a hybnosti ... to jsou ty slavne Einsteinovy rovnice pole.
Teď bohužel nenajdu stať, kde jsem kdysi vyčetl, že lineárnost gravitačního potenciálu byla vlastně vypůjčka z původní Newtonovy teorie gravitace (není to můj nápad) a že OTR by fungovala i při modifikaci tohoto předpokladu. ____________________
Áda |
| 23.3.2006 - 21:42 - Adolf | |
|
citace:
Elmg. síla ale přeci nemá ani zdaleka tak daleký dosah.
Obě síly přeci ubývají se čtvercem vzdálenosti. Při stejné energii pole mají tedy stejný dosah. Jen se tak moc nesetkáme s tolika volnými nevykompenzovanými náboji ani s elektrickými proudy vpravdě astronomických energií, které by budily elektromagnetická pole s energiemi a tedy i dosahem gravitace. Ovšem na obdobnou energii a dosah by stčilo zionizovat jen nepatrné množství hmoty v porovnání s tím, které stejného účinku dosahuje gravitačně.
No nebyl by ten vesmír veselejší, kdyby nebyl jen tak gravitačně nudný a mohli bychom o něm uvažovat jako o elektrické síti plné magnetohydrodynamických generátorů a elektromotorů? ____________________
Áda |
| 23.3.2006 - 21:49 - Adolf | |
|
Poslední dobou je těch ran učebnicové představě o struktuře a vývoji Sluneční soustavy nějak moc. Jako by nestačily houfy větších bráchů Pluta bez privilegovaného postavení planety, kde kdo se otírá o minulost naší vlastní matičky Země a o Měsíc. Už aby na něj někdo letěl a kouk se, jak to vlastně kdysi bylo. Viz tenhle článek:
http://www.osel.cz/index.php?clanek=1778
____________________
Áda |
| 23.3.2006 - 21:54 - dodor | |
|
citace:
citace:
Elmg. síla ale přeci nemá ani zdaleka tak daleký dosah.
Obě síly přeci ubývají se čtvercem vzdálenosti. Při stejné energii pole mají tedy stejný dosah. Jen se tak moc nesetkáme s tolika volnými nevykompenzovanými náboji ani s elektrickými proudy vpravdě astronomických energií, které by budily elektromagnetická pole s energiemi a tedy i dosahem gravitace. Ovšem na obdobnou energii a dosah by stčilo zionizovat jen nepatrné množství hmoty v porovnání s tím, které stejného účinku dosahuje gravitačně.
No nebyl by ten vesmír veselejší, kdyby nebyl jen tak gravitačně nudný a mohli bychom o něm uvažovat jako o elektrické síti plné magnetohydrodynamických generátorů a elektromotorů?
A ted si predstavte že by v tom super elektromagnetickem poli nějaky člověk roztáhl ruce elektrický proud v řádech uA by stačil na to aby se vydal na cestu na měsic |
|
citace:
No nebyl by ten vesmír veselejší, kdyby nebyl jen tak gravitačně nudný a mohli bychom o něm uvažovat jako o elektrické síti plné magnetohydrodynamických generátorů a elektromotorů?
a ono to tak neni ? vlaknite struktury v mlhovinach nebohou byt nic jineho nez nejake pince :-) nedavno jsem videl nekde krasne zakroucenou dvousroubovici. Na to tu ale mame jine odborniky, ze Archimede :-)
a ty plazmaticke jety, ty take nevystreluje gravitace ... |
|
citace:
A ted si predstavte že by v tom super elektromagnetickem poli nějaky člověk roztáhl ruce elektrický proud v řádech uA by stačil na to aby se vydal na cestu na měsic
spis by te to diky nehomogenitam vmziku rozervalo na cucky ... |
| 23.3.2006 - 22:17 - Adolf | |
|
citace:
a ono to tak neni ? vlaknite struktury v mlhovinach nebohou byt nic jineho nez nejake pince :-) nedavno jsem videl nekde krasne zakroucenou dvousroubovici. Na to tu ale mame jine odborniky, ze Archimede :-)
a ty plazmaticke jety, ty take nevystreluje gravitace ...
Já ty teorie nechci zuby nehty prosazovat. Nejsou článkem mé víry. Já vím, že nevím, jak to je. Přiznávám, že k tomu přistupuji tak, že takováto kosmologie by mi přišla zábavnější a nějaká ta kosmologická revoluce formou elektrifikace vesmíru by myslím kosmologii mohla vytrhnout z nudy.
Zrovna teď píší na Oslovi pěkně o gigantické šroubovici ve středu naší galaxie:
http://www.osel.cz/index.php?clanek=1782
Tam odsud bych doporučil jako zajímavost ze Sluneční soustavy hypotézu o významu nedávného dopadu Tunguzského meteoritu pro naši současnost:
http://www.osel.cz/index.php?clanek=1777
____________________
Áda |
| 23.3.2006 - 22:28 - Adolf | |
|
citace:
A ted si predstavte že by v tom super elektromagnetickem poli nějaky člověk roztáhl ruce elektrický proud v řádech uA by stačil na to aby se vydal na cestu na měsic
Malý výňatek o polich kolem centrální černé díry naší Galaxie z článku, který k ní doporučuji:
Magnetické pole je zde asi 1000krát silnější než jaké pozorujeme v naší části Mléčné dráhy. Spitzerův dalekohled podle představy ilustrátora. Připomeňme, že Slunce leží ve vzdálenosti větší než 25 tisíc světelných roků od galaktického středu. Ačkoliv magnetická pole třeba právě na Slunci jsou opět tisíckrát silnější než ta panující v blízkosti centrální černé díry, objem prostoru, ve kterém působí je nesrovnatelný. Energie centrálního magnetického pole je srovnatelná s energií uvolněnou při explozích tisíce supernov.
____________________
Áda |
|
