Včerejší 441. sol se již Perseverance vydala do kopce a začala zvolna stoupat do mezery Hawksbill Gap. Zatím vystoupala 3 m a pak se traverzem vydala 19 m směrem na západ. Celková délka trasy byla 36 m. Perseverance nyní stojí ve svahu s celkovým náklonem necelých 12°.
NavCam-L: 17.5.2022 23:57:50 UTC / 441 16:08:54 LMST
Upraveno: v mapkách jsem ještě aktualizoval trasu Perseverance průzkumu Hawksbill Gap s některými možnými výjezdy k zajímavým lokalitám, tak jak je prezentoval Ken Farley na květnovém MEPAG.
V tomto článku je krátce zmíněný nejbližší plán pro Perseverance. Nyní by neměla již moc stoupat a vydá se po plánované trase odbočkou směrem na západ pod ty výrazné výchozy. Je to malá oblast, kterou nazvali Devils Tanyard. Tady okoukne místa, kde by se mohly odebrat vzorky, vrátí se na křižovatku a začne opět stoupat s několika dalšími zastávkami. Plánovaná trasa obhlídky Hawksbill Gap (ta horní cesta) končí v místě nazvaném Rocky Top. Cestou zpět do Three Forks pak teprve začne odebírat vzorky, ale to by mělo být podle Kena Farleyho až ve druhé polovině roku.
Pohled přes západní část Three Forks směrem ke kopci Kodiak ze současné pozice Perseverance. Ta sice již začíná zvolna stoupat mezerou Hawksbill Gap, ale svůj rekord v elevaci ještě nepřekročila. Když byla na druhé straně, tam kam se kamerou dívá, byla o 14,7 m výš (−2520,9 m - sol 419), než je teď.
HazCam-L: 17.5.2022 22:59:11 UTC / 441 15:11:49 LMST
Zatím poslední jízdu vykonala Perseverance 443. sol, kdy popojela 67 m směrem na západ a opět se trochu přiblížila k Three Forks. Nyní stojí na rozhraní delty a Three Forks, a jak to podle dnešních snímků vypadá, začala se již věnovat průzkumu čela delty na jižním okraji mezery Hawksbill Gap.
Lokalitu jižní Séítah opustila Perseverance 340. sol (3.2.2022), kdy odjela z místa, na kterém odebírala vzorky z kamene Issole, a vydala se tak na dlouhé putování k deltě. Od té doby až na několik zastávek byla neustále na cestě, a aby se dostala do tohoto místa, musela ujet vzdálenost 8,73 km.
NavCam-L: 23.5.2022 2:10:57 UTC / 446 15:05:49 LMST
Jenom ještě doplnění k příspěvku o problémech Ingenuity. Ono je to tam sice i vidět z té tabulky teplot, ale když si to člověk namaluje, bývá to přehlednější. Na grafu je vývoj teplot, jak ho naměřila Perseverance přístrojem MEDA. Ty teploty se nijak dramaticky nemění. Dochází k mírnému poklesu denních teplot, ale noční zůstávají zatím zhruba stejné. Když Ingenuity provedla 423. sol svůj 28. let, byla dokonce průměrná teplota nižší, než když se přepnula do nouzového režimu. Stejně tak se za uvedené období nijak výrazně nezměnila délka dne, která je zhruba něco přes 11 hodin. Od 23. letu do solu 427 se zkrátila asi o 2,5 minuty, v 423 sol to bylo 11 hodin 18 minut, 429 sol 11 hodin 16 minut a výška slunce v pravé poledne klesla o necelý stupeň z 56°15′na 55° 23′.
Mezi soly 423 a 427 se tedy uvedené podmínky nijak nezměnily a přesto 423. sol Ingenuity letěla, a o 4 soly později již byla v nouzovém režimu, protože nedokázala přes den plně dobít baterie. Pokud tedy vyloučíme, že během této krátké doby došlo k náhlému zhoršení stavu baterií, o čemž se JPL nikde nezmiňuje, nebo že se náhle zvýšila zaprášenost solárních panelů, tak už zbývá jenom jedna možnost, o které se naopak JPL zmiňuje. Tady by pomohla data měření tau atmosféry, která se mi bohužel pro toto období nepodařilo najít. Množství prachu v atmosféře, který pak výrazně sníží sluneční svit a tím i výrobu energie solárními panely, se může velice rychle změnit, a to asi bylo tou pravou příčinou vyřazení Ingenuity z provozu. Jenomže když se ale podíváme na snímky z Perseverance, tak ani ta průhlednost atmosféry se nijak výrazně nezměnila, protože val kráteru i to ten vzdálenější je docela dobře vidět. Pokud je tedy příčinou problémů vrtulníku prašnost atmosféry, mělo by tedy jít o prach ve vyšších vrstvách atmosféry.
Pohled na Santa Cruz 423., 426. a 427. sol [upraveno 24.5.2022 12:19] [upraveno 24.5.2022 12:25]
Hodnota tau asi klesala pomalu, Ingenuity měla baterie nabité, ale po vyčerpání letem už je kvůli pomalému nabíjení nedokázala dost nabít. Taky se může projevovat pokles kapacity baterie jak opotřebením, tak poklesem teplot - zkrátka spousta vlivů, která sol za solem ubírá baterii.
Dva obrázky z nového místa, na které Perseverance dojela 448. sol, a při této jízdě urazila vzdálenost 68 m. Zatím se stále pohybuje podél okraje dunového pole, které odděluje čelo Delty a planinu Three Forks, a vybírá místa, na kterých později odebere vzorky.
NavCam-R: 25.05.2022 4:25:32 UTC / 448 15:59:44 LMST
NavCam-L: 25.05.2022 4:27:59 UTC / 448 16:02:07 LMST
Jenom si ještě dovolím krátké shrnutí dalších plánů Perseverance, ačkoliv některé informace tady již zazněly. Po ukončení 1. vědecké kampaně, která byla zaměřena na průzkum dna kráteru v oblasti Séítah a Máaz, zamířila Perseverance k Deltě objetím Séítah a zhruba se držela plánu trasy, která vedla na vršek Delty. Tato trasa byla prezentována na únorovém setkání MEPAG. Této trasy se držela až do 28.4.2022 / sol 422, kdy zřejmě došlo k zásadní změně dalších plánů. Perseverance se začala vracet k Three Forks a zamířila na sever k čelu Delty. V té době se také začal zmiňovat průzkum mezery Hawksbill Gap, který by měl proběhnout do konce letošního roku. Na vršek Delty by měl rover zamířit až v příštím roce 2023 a k okraji kráteru pak v následujícím 2024. Ze tří původních vědeckých kampaní: 1. dno kráteru (2021), 2. Delta (2022), 3. okraj kráteru (2023) se tak vlastně staly čtyři: 1. dno kráteru (2021), 2. čelo Delty-Hawksbill Gap (2022), 3. vršek Delty (2023) a 4. okraj kráteru (2024).
Z květnového MEPAG ještě nejsou dostupné dokumenty a máme jenom kusé informace, ale podle obrázku z tohoto setkání se Perseverance držela vyznačené trasy přibližně do 17.5.2022 / sol 441. A tady zřejmě opět došlo ke změně plánu a místo vzhůru do Hawksbill Gap si to namířila podél Three Forks směrem na západ. Podle mého odhadu teprve tady vyjede nahoru k výraznému odkrytému podloží, které označují názvem Bacon strip. Odtud se pak Perseverance asi vrátí po již plánované trase a bude pokračovat vzhůru. Pokud je v této fázi cílem vybrat místa pro pozdější odběr vzorků, je tato změna trasy docela logická, protože Perseverance zbytečně nepojede dvakrát po stejné trase a prohlédne si toho více, aniž by se jí celková trasa nějak prodloužila. Perseverance by měla vyjet až někam k místu označovaného jako Rocky Top a teprve na zpáteční cestě by měla začít odebírat vzorky na předtím vybraných místech. V blozích JPL však bylo zmíněno, že pokud vědecký tým usoudí, že vzorek by mohl být hodně důležitý, odebere ho Perseverance ihned a nebude čekat až na zpáteční cestu.
Co se týká Ingenuity, tak tady je situace nejistá, a i chybí potřebné informace, jak na tom v této chvíli je. Dnes například bylo staženo velké množství obrázků z dřívějších letů vrtulníku. Tady ovšem není jisté, jestli byly obrázky stažené z vrtulníku v těchto dnech nebo je již delší dobu měla Perseverance v paměti a dnes je jenom odeslala na Zemi. Čas ale hraje proti Ingenuity. Klesají denní teploty (zvyšují se nároky na vyhřívání a zvyšuje se množství energie potřebné k vyhřívání), zkracují se dny (zkracuje se doba po kterou lze baterie dobíjet ze solárního panelu, a naopak se prodlužuje doba potřebná k vyhřívání), klesá výška slunce na obzorem v pravé poledne a v tomto ročním období se zvyšuje množství prachu v atmosféře (klesá množství energie vyprodukované solárními panely). S každým dalším solem tak klesá pravděpodobnost, že ji ještě uvidíme letět. Trochu je to v rozporu s tím, co bylo původně plánované, že pomůže Perseverance s vyhledáním vhodné trasy vzhůru na Deltu. Tým Ingenuity věděl, že přijde zima, a že v tomto období to bude pro vrtulník velmi kritické. Tady nejspíš došlo k tomu, že vrtulník a možná ani rover nedorazily do Delty tak rychle, jak bylo v plánu. Vrtulník se i zdržel dvěma lety navíc, které v plánu asi nebyly: obhlédnout zadní kryt s padákem a pak výchoz na hřebeni Fortun.
Perseverance má na kontě další objev. Zjistila, proč je v atmosféře neustále velké množství prachu. Ten ve výsledku způsobuje, že obloha na Marsu má narůžovělou barvu. Občasné prachové bouře, a to ani ty silné celoplanetární nebo sezónní to vysvětlit nemohou. Po jejich odeznění by se obloha poměrně rychle vyčistila. Musí tedy existovat mechanismus, který prach do atmosféry neustále dostává. A jak Perseverance zjistila, mohou zato „prachoví ďáblové“ a občasné silné poryvy větru, které neustále zásobují atmosféru načervenalým prachem. Co se ovšem neví a co zůstává neobjasněné, proč v Elysium Planitia, kde je InSight, způsobují prachoví ďáblové menší zdvih prachu než na ostatních místech Marsu.
Dva nové snímky z místa přistání Ingenuity po 28. letu, který proběhl 29.4.2022 / sol 423. Oba snímky byly pořízené včera 26.5.2022 ~4:33 UTC / ~15:29 LMST.
Jenom krátce k vývoji počasí. Dlouhodobě denní teploty sice vlivem ročního období klesají, ale posledních 25 solů mají růstový trend. Může to souviset s tím, že se atmosféra od prachu vyčistila a už je vidět i protější val kráteru Jezero (ten mohutný kopec, který leží na opačné straně kráteru, než je Perseverance). Je vzdálený 47 km. Pro Ingenuity je to velice příznivá zpráva.
Až Perseverance začne stoupat do Hawksbill Gap, začne komunikaci s vrtulníkem bránit vysoký výběžek Delty, který je mezi vrtulníkem a roverem, a s největší pravděpodobností dojde ke ztrátě spojení. Pokud by se ale vrtulníku podařil ještě jeden kratší let o délce přibližně 350 m jihozápadním směrem (hlavně do místa kde nebude bránit ten výběžek), dostala by se Ingenuity do polohy, ve které budou v přímé viditelnosti, i když Perseverance bude nahoře v Hawksbill Gap a budou moci být neustále v kontaktu. To by mohlo zvýšit šance vrtulníku pro přežití zimy. Řídící tým by tak měl možnost podle aktuálních tepelných podmínek, stavu baterií a příkonu ze solárního panelu regulovat a optimalizovat vyhřívání vrtulníku a tím docílit toho, aby byly baterie po skončení zimy v co nejlepším možném stavu.
Oblast viditelnosti antén roveru a vrtulníku po případném krátkém letu na jihozápad
Shrnutí problémů, se kterými se Ingenuity potýká v nadcházejícím zimním období, od vedoucí týmu Teddyho Tzanetose. Co se týká přečkání zimy, tak tento blog nevyznívá až tak pesimisticky, a je v plánu i let č. 29, ke kterému by mohlo dojít v příštích solech.
V krátkosti:
1. Již není možné vyhřívat vrtulník po celou noc, a tak teploty baterií a elektroniky vrtulníku klesají na okolní teploty kolem −80°C.
2. Každou noc se resetují hodiny vlivem ztráty napájení a vrtulník tak není synchronizován s Perseverance. Ta byla tedy přeprogramována tak, aby se pokoušela navazovat spojení v odhadnutém čase, kdy po mrazivé noci vrtulník ráno ožije, což zatím funguje.
3. Podle telemetrie je vrtulník v dobrém stavu a zatím i bez následků po nočním vymrznutí.
Dnes vrtulník odeslal na Perseverance opět dva kontrolní snímky z navigační kamery.
citace 27.5.2022 - 20:55 - Grofino:Jaké baterie používají? A nebo je nejdříve nahřejí a pak teprve nabíjejí?
Vrtulník má 6 komerčních Li-ion baterií Sony SE US18650 VTC4. O tom jestli ráno před nabíjením zahřívají z energie ze solárního panelu není nikde zmínka, a ani o tom jakým způsobem přichází vrtulník k životu. Je ale možné, že je před nabitím trochu zahřejí energií ze solárního panelu. Snad se časem dozvíme podrobnosti.
Včerejší sol Perseverance popojela jenom malý kousek k odkrytému podloží, aby si ho mohla prohlédnout. Najela sice 8,5 m, ale od předchozí pozice se vzdálila necelý 4,5 m.
Ještě jednou poslední barevný obrázek z Ingenuity, který pořídila 26.5.2022 4:34:06 UTC / 449 15:29:32 LMST. Je to stejný snímek, který jsem tu uvedl před několika dny, ale tentokrát je již stažený celý. To, že byl ten předchozí snímek poškozený bychom neměli přičítat vrtulníku, který zápasí s nedostatkem energie. Docela často se stává, že některé snímky dorazí s nějakým poškozením. Příčinou může být chyba přenosu mezi roverem a orbiterem nebo mezi orbiterem a DSN apod. Obvykle se takové snímky stáhnou opakovaně, a nakonec dorazí nepoškozené.
Perseverance provedla po dlouhé době další výbrus a zároveň první ve vědecké kampani zaměřené na průzkum čela delty. Podle snímků byl výbrus provedený přibližně 29.5.2022 ~5:40 UTC / 452 ~14:40 LMST.
Perseverance má v karuselu uloženou sadu třech druhů nástrojů. Jednak brusné hlavice na dělání výbrusů, jádrové vrtáky pro odběr vzorků z pevných hornin a pak ještě jeden, který zatím dosud nepoužila. Na obrázku je to ten vlevo. Je to speciální vrták pro odběr sypkého materiálu.
Pohled na v pořadí již osmý výbrus, který provedla Perseverance, ale u kterého zatím neznáme jméno. První výbrus provedený 151. sol byl zkušební, další již byly vědecké a byly pojmenované: Guillaumes, Bellegarde, Dourbes, Quartier, Montpezat a Alfalfa. I dnes zůstala Perseverance na stejném místě, na které popojela 449. sol (RMC: 26_0).
NavCam-L: 29.5.2022 5:51:23 UTC / 452 14:49:11 LMST
Mapka geologických formací, které se nacházejí v oblasti Three Forks, ale jestli je mám přeložené terminologicky správně, za to krk rozhodně nedám. Na mapce jsou i upřesněné názvy jednotlivých útvarů. Ještě ale nemám úplně jasno, co přesně se jmenuje Cape Nukshak. Na mapkách z různých prezentací o Perseverance a Ingenuity, to mají označené různě. Na většině je tak označená ta vyvýšená široká plošina, ale na jiných to vypadá, že je to velký západní výběžek delty.
