Curiosity zatím zůstává pod úzkou dlouhou plošinou Marker Band, která lemuje západní a jižní část údolí Marker Band Valley. V posledních solech absolvovala dvě krátké jízdy. V solu 3639 popojela 12 m severozápadním směrem, blíž ke hřebenu, který tvoří okraj Marker Band a včera v solu 3640 jenom přeparkovala (0,5 m), aby stála ve stabilní pozici a mohla používat robotické rameno a použít kameru MAHLI a spektrometr APXS.
NavCam-L-B 2.11.2022 ~04:53 UTC / 3640 ~13:04 LMST.
Tenhle kopeček, který se zvedá nad hřebenem Marker Band, jsme z navigačních kamer viděli již několikrát. Tentokrát se dávám pohled kamerou MastCam ze včerejší pozice Curiosity. Podle tohoto blogu dostal jméno Canta.
Curiosity znovu přeparkovala i dnes, aby měla lepší pozici pro použití kamery MAHLI a spektrometru APXS. Od minulé polohy se vzdálila 2,3 m jihozápadním směrem a stojí o 60 cm výš, ale napojížděla toho 9 m. Stále tedy stojí ve svahu pod Marker Band a má náklon 16,5°.
Pohled kamerami HazCam a MastCam do pracovního prostoru v místě, do kterého Curiosity dojela při minulém přeparkování 4.11.2022 / sol 3642. Tato krátká devítimetrová jízda, o které jsem se zmínil minule, trvala 26 minut.
Přední HazCam-L-B 6.11.2022 07:51:56 UTC / 3644 13:23:21 LMST, MastCam-L 4.112022 06:34 UTC / 3642 13:25 LMST.
Na jak staré "kameny" se díváme? Jak dlouhé období reprezentuje jedna vrstva těch "pláství"? Jak dlouhé období reprezentují všechny viditelné vstvy na snímku? Co to "vrstvení" způsobovalo? A kdy to "vrstvení" probíhalo? Před tisíci, miliony nebo miliardami let? Odpovědi na tyto otázky by mne opravdu zajímaly, ale nevím, kde je najít.
Mám teóriu..
V oblasti kde pravidelne dochádza k striedaniu prachových a snehových búrok, sa môžu vytvoriť takéto vrstvy https://www.swisseduc.ch/glaciers/antarctic/dry_valleys/taylor_glacier/index-en.html
Pod tlakom, následnom "vystúpení" na povrch, sublimáciou ľadu či už vodného alebo CO..
..mohli by vzniknúť takéto "mamutie stoličky"..
Zrovna v Dry Valleys moc sněhových bouřek fakt nepotkáte. Jen hodně, HODNĚ silného větru. Sám ale nevím, jak by to mohlo vzniknout. Ty horniny budou na 99 % sedimentární. Maličko to připomíná čeřiny, ale ty to asi taky nebudou.
Navíc to vypadá, že se ta "stoličková" struktura tvoří až poté, co se ty horniny odkryjou - jinak jsou poměrně "jednoduché" a vrstvy jsou lineární. Možná selektivní eroze hraje nějakou roli - proudění vody mohlo v sedimentech vytvořit kanálky, které obsahují tvrdší horninu a ta pak takhle pěkně vystupuje. Je to ale jen hypotéza.
Iba..
Prvé čo ma napadlo bolo "zamrznutá planéta", tak hľadať niečo podobné "glacial sediments".
Napríklad tento obrázok https://www.swisseduc.ch/glaciers/antarctic/dry_valleys/victoria_valley_desert_features/index-en.html?id=7
Preklad popisu s Google
"Snehové brehy v kanáloch s roztopenou vodou môžu prežiť niekoľko sezón ablácie tým, že sú pochované vetrom naviatym pieskom, ako tu, blízko ľavého okraja ľadovca Victoria Lower Glacier."
Nemyslím si, že toto mohlo vzniknout tímto způsobem. Aby hornina prošla litifikací, musí tam být nějaký tlak atd. Tyto glaciální sedimenty jsou extrémně jemné a pokud z nich led odtaje/vysublimuje, ztratí to jakýkoliv tvar, zbyde z toho jen hromádka prachu/bláta bez struktury. Leda by to bylo pravdu velmi rychle přikryto poměrně mocnou vrstvou sedimentu. A i tak, nevím nevím...
Ale je možný, že na to koukám pozemským pohledem a za nižšího tlaku a ještě nižších teplot se děje leccos. Stejně si ale myslím, že s ledovcem to nic společného nemá.
Curiosity dnes podnikla další jízdu dlouhou necelých 9 m, při které vyjela na Marker Band. Na předminulé minulé zastávce, na kterou dojela 2.11. / sol 3540, pořídila řadu snímků okraje Marker Band kamerou MastCam.
Ještě než Curiosity vyjela na Marker Band, tak se trochu porozhlédla po okolí kamerou MastCam. Jak vystoupala výš, začíná být vidět před kopcem Orinoco (dlouhý strmý kopec zhruba uprostřed) kanál údolí Gediz Vallis.
MastCam-L 7.11.2022 05:20-05:31 UTC / 3645 10:17-10:27 LMST.
Curiosity včera (8.11.2022/sol 3646) opustila Marker Band a vydala se západním směrem na další cestu, která trvala 1 hodinu a 28 minut. Délka trasy, kterou urazila, je 56,4 m a zdolala převýšení 3,8 m.
NavCam-L-B 8.11.2022 ~12:47 UTC / 3646 ~16:53 LMST.
Protože nám Curiosity zase o kus popojela, dávám sem aktualizované mapky s vyznačenými trasami. Kdysi jsem to tu již zmínil, tak jenom pro připomenutí. Curiosity nyní směřuje k bodu, který je označený jako „EM4 Start“ (podle květnového MEPAG). Tam měla původně dojet po té červené trase přes Greenheugh Pediment. Jak víme, to se nevydařilo. Oblast Greenheugh Pediment byla plná ostrých kamenů a s ohledem na stav kol byla pro Curiosity neprůjezdná. Byla tedy zvolena náhradní trasa přes údolí Marker Band Valley (žlutá přerušovaná trasa). V bodě „EM4 Start“ začnou pro Curosity aktivity v rámci čtvrtého prodloužení mise. V tomto bodě se také vrátí na původní plánovanou trasu. Po prohlídce hřebene Gediz Vallis Ridge bude pokračovat po té zelené trase, která je označovaná jako MSAR (Mount Sharp Ascent Route) a je vlastně pokračováním té červené trasy. Curiosity se tedy po čase opět vrátí do malého údolí Marker Band Valley a pak údolím Gediz Vallis bude pokračovat vzhůru po Aeolis Mons. Je ale možné, že Curiosity se úplně držet té zelené trasy nebude a do údolí Marker Band Valley se nevrátí, ale střihne to po pásu Marker Band, který se podle posledních snímků jeví jako docela pohodlná „silnice“.
citace 6.11.2022 - 22:48 - Aleš Holub:Na jak staré "kameny" se díváme? Jak dlouhé období reprezentuje jedna vrstva těch "pláství"? Jak dlouhé období reprezentují všechny viditelné vstvy na snímku? Co to "vrstvení" způsobovalo? A kdy to "vrstvení" probíhalo? Před tisíci, miliony nebo miliardami let? Odpovědi na tyto otázky by mne opravdu zajímaly, ale nevím, kde je najít.
Doufal jsem, že se ozve někdo, kdo má blízko ke geologii, tak to tedy v krátkosti zkusím. Pokud něco uvedu nepřesně nebo špatně, tak mě prosím opravte. Na všechno, na co se díváme na snímcích je staré přes tři miliardy roků. Na rozdíl od Země neexistuje na Marsu pohyb litosféry, tak tam povrchové útvary zůstávají na stejném místě, kde vznikly. Kráter Gale je tedy stále na stejném místě, kde před miliardami let vznikl. Co se ale mění, je jejich tvar vlivem eroze, různých sesuvů půdy apod.
Samotný vznik kráteru Gale se datuje někdy do období před 3,85-3,6 miliardami let, nejčastěji je uváděna hodnota 3,7 miliardy let. Gale kráter je impaktního původu a po dopadu tělesa vznikl typický impaktní kráter s kopečkem uprostřed, což je hora Aeolis Mons. Kráter se rychle naplnil vodu, a je možné, že i opakovaně. Naplavený materiál, a i ten, který byl například navátý na hladinu, se usazoval na dně kráteru a i na zaplavených svazích Aeolis Mons a okraje kráteru. Na vzniku usazenin se projevovaly i sezónní změny a i epizody, kdy kráter několikrát vysychal a opakovaně byl zaplavený. Usazeniny jsou tedy navrstvené z nejrůznějšího materiálu. Epizody, kdy byl zaplavený vodu skončily někdy před 3,5-3,6 miliardami let. Na vznik sedimentů ve vodním prostředí tedy připadá období dlouhé maximálně několik málo stovek miliónů roků. Pak již nastalo suché období, kdy kráter formoval písek a vítr. Protože ty usazeniny jsou z různého materiálu a mají různou pevnost, při erozi větrem a pískem pak vznikají ty tenké vrstvičky, nebo podivné tvary, které vidíme na obrázcích díky tomu, že nejdříve je erozí odstraněný ten nejméně odolný materiál.
Curiosity přistála v těch nejhlubších místech kráteru, kde se při vysychání voda udržela nejdéle. Tam jsou ty nejmladší usazeniny. A jak Curiosity stoupá po svahu Aeolis Mons, dostává se stále k těm starším a starším. Z orbitálních snímků, byly zjištěné celkem tři úrovně, kde byla vodní hladina. Mají elevace −2 100 m, −3 300 m a −3 780 m. Buď jsou to úrovně vodní hladiny, kde se z nějakého důvodu pokles nebo vzestup hladiny na delší dobu zastavil nebo mohou i pocházet z těch opakovaných záplav kráteru. Při největším zaplavení Gale hladina vody přesahovala severozápadní val kráteru a jezero v kráteru mohlo být spojeno se severním oceánem, o jehož existenci svědčí stále více indicií. Při nižších úrovních hladin pak byly hlavními přítoky Peace Vallis a Farah Vallis. Pokud to na Marsu funguje jako na Zemi, mohl být kráter zaplavovaný jednak slanou z oceánu a jednak sladkou vodou z přítoků a z podzemní vody. Například analýza horniny poblíž místa přistání v místě Yellowknife Bay ukázala, že hornina byla formovaná ve sladké a téměř pitné vodě. Nyní se Curiosity nalézá ve výšce −3 859 m a je tedy již velice blízko té nejnižší dlouhodobější hladiny vody v kráteru Gale.
EDIT: Opravil jsem mapku zaplavení kráteru, tu předchozí jsem trochu zvrtal. Omlouvám se. [upraveno 10.11.2022 21:54]
citace 10.11.2022 - 20:28 - Honza Vacek:... Na všechno, na co se díváme na snímcích je staré přes tři miliardy roků. ... Samotný vznik kráteru Gale se datuje někdy do období před 3,85-3,6 miliardami let ... Epizody, kdy byl zaplavený vodou skončily někdy před 3,5-3,6 miliardami let. Na vznik sedimentů ve vodním prostředí tedy připadá období dlouhé maximálně několik málo stovek miliónů roků. Pak již nastalo suché období, kdy kráter formoval písek a vítr. ...
Honzo díky. Chápu to zatím tak, že tento scénář vzniku vrstev v kráteru Gale je odvozen především ze zkušeností s pozemskou geologií, z odhadu historie Marsu a z družicových snímků (z MRO). Lze konstatovat, že dosavadní pozorování MSL Curiosity tento scénář potvrzují? Doufal jsem, že při zveřejňování snímků (a měření) budou zveřejňovány i nějaké konkrétní vědecké závěry, které z nich jasně vyplývají. Kde ale takovéto nové závěry najít? Nedaří se mi to.
Na nedávných "vrstevnatých snímcích" z Curiosity mne překvapuje jejich téměř dokonalá pravidelnost (stejná tloušťka každé vrstvy). Pro takouvouto pravidelnost si nedovedu představit nic jiného, než jeden rok (marsovský, tedy cca 2 pozemské roky). U snímků mi chybí měřítko, takže si nejsem jist, jestli ty "vrstevnaté bloky" mají výšku v řádu metrů nebo spíš centimetrů. Zatím odhaduji, že jedna viditelná tenká vrstva má tloušťku nejméně 1 mm (spíš o dost více), takže k navrstvení např. 5 km vysokého sloupce (víc se do kráteru nevejde) by došlo během max. 10 milionů let (spíš ještě dříve). Samotná "doba vrstvení" by tedy představovala mnohem méně než 1% celkové doby existence Marsu (kráteru Gale). To mi připadá neskutečně málo a pro případný život na Marsu to podle mne byla nepřekonatelná překážka. Takže osobně teď život na Marsu nepředpokládám a podle mne tam velmi pravděpodobně ani nikdy nebyl (neměl dost času na svůj vznik a rozvoj).
U toho videa o předpokládané historii kráteru Gale mne také překvapuje ten naznačený postup, kdy nejprve byl celý impaktní kráter prakticky úplně "závátý prachem" (skoro do roviny), ale pak najednou začal být zase "vyfoukáván" a vzniklo zpátky údolí hluboké přes 2 kilometry. Proč by to tak mělo být? To se zatím vymyká mému chápání.
Ak hovoríme o vzniku života z neživej hmoty, tak hovoríme o vhodných podmienkach a pravdepodobnosti.
Takže ak máš každú sekundu šancu na vznik života napríklad 1:10E47 , tak môže vzniknúť hneď v prvej sekunde a nemusí vzniknúť nikdy, lebo kým nastane šťastná udalosť, podmienky sa zmenia...
Takže možnosť vzniku života môže byť nenulová, nehovoriac o panspermii...
citace 11.11.2022 - 11:32 - Aleš Holub:... mne také překvapuje ten naznačený postup, kdy nejprve byl celý impaktní kráter prakticky úplně "závátý prachem" (skoro do roviny), ale pak najednou začal být zase "vyfoukáván" a vzniklo zpátky údolí hluboké přes 2 kilometry. Proč by to tak mělo být? To se zatím vymyká mému chápání.
Aleši, ty odkazy na články lze najít pouze hledáním. Většina je publikovaná v odborných médiích, ale nepříjemné je, že značná část z nich je placená, takže člověk se dostane jenom na abstraktu. Dá se ale narazit i na volně dostupný článek.
Co se týká toho zavátí a následné odvátí písku z Gale, může to mít jednoduchý důvod. Někde ležel zdroj toho písku, který proudění atmosféry přinášelo do kráteru. Mohlo to být například obnažující se dno vysychajícího oceánu. Časem ten zdroj mohl zmizet, třeba tím, že sypký materiál byl již odfouknutý nebo se změnilo proudění v atmosféře vlivem změny klimatu na Marsu. Když vítr nepřinášel do Gale již další materiál, který by se mohl usazovat, převážilo odfukování písku nad jeho usazováním a písek z kráteru Gale začal mizet.
V kráteru Gale to zatím vypadá tak, že ta vodní epizoda byla asi poměrně krátká. Ale na jiných místech Marsu tomu tak být nemuselo. Nedávná zjištění roveru Zhurong naznačují, že místech, kde se rover nalézá bylo velké množství tekuté vody ještě zhruba před miliardou roků, v tomto článku se udává dokonce 700 miliónů. Analýza snímků ze sondy MRO, také naznačuje, že vodní epizody na Marsu trvaly mnohem déle. Takže ten prostor pro vznik života tam být mohl.
Neúnavná Curiosity včera během 25 minut ujela dalších 12 m. A zatímco údolí Marker Band Valley se nám pomalu ztrácí z dohledu, z nové pozice se nám otevřel pohled do nížiny Aeolis Palus, kterou jsme už dlouho neviděli. Do bodu EM4, kam směřuje, jí zbývá ještě zhruba 300 m.
NavCam-L-B 10.11.2022 14:25 UTC / 3648 17:12 LMST.
NavCam-L-B 10.11.2022 14:30 UTC / 3648 17:17 LMST.
citace 11.11.2022 - 16:08 - Honza Vacek:V kráteru Gale to zatím vypadá tak, že ta vodní epizoda byla asi poměrně krátká. Ale na jiných místech Marsu tomu tak být nemuselo. ...
Pravda, udělal jsem příliš silný závěr jen z jediného pozorování. To byla moje chyba, za kterou se omlouvám. Opravdu potřebujeme více spolehlivých informací z různých míst.
citace 11.11.2022 - 16:08 - Honza Vacek: ... Když vítr nepřinášel do Gale již další materiál, který by se mohl usazovat, převážilo odfukování písku nad jeho usazováním a písek z kráteru Gale začal mizet. ...
Tohle je krásné a i pro mne srozumitelné vysvětlení mých nejasností. Díky, Honzo.
Je fakt, že na řadě "plání" na Marsu jsou vidět "vyfoukaná" místa (téměř bez prachu) a "duny" jsou jen někde. Očekávám, že ty duny by se časem měly pohybovat a přesouvat na jiná místa. Bylo to už někde na Marsu pozorováno (zaznamenáno, zdokumentováno)? Jak rychlý by mohl být jejich pohyb?
Ještě mi teď zbývá nejasnost např. ohledně toho, že na řadě "plání" na Marsu leží volně "rozházené" kameny, které kolem sebe nemají prakticky žádné "závěje". Kdy a odkud se tam ty kameny dostaly? Přikutálely ze "z blízkého kopce", nebo přiletěly zdálky od nějakého impaktu? Leží tam tak krátce, že "závěje" se ještě nestačily vytvořit, nebo tam není žádný převažující směr větru a prachové závěje u kamenů se proto vůbec nevytvoří ani po milionech let?
Velice vzácný snímek marťanského písečného kačera neboli AAM (anas arenarium martis), lidově Ám, kterého se Curiosity podařilo vyfotografovat pravou kamerou MastCam 20.10.2022 20:23:06 UTC / 3628 12:29:27 LMST. Od tohoto přelomového historického data tedy již víme, že marťanští píseční kačeři mají pouze jedno hranaté oko uprostřed hlavy.
citace 11.11.2022 - 19:26 - Aleš Holub: Očekávám, že ty duny by se časem měly pohybovat a přesouvat na jiná místa. Bylo to už někde na Marsu pozorováno (zaznamenáno, zdokumentováno)? Jak rychlý by mohl být jejich pohyb?
Co jsem v různých článcích zaznamenal, tak některé typy dun se opravdu přesouvají a je to zdokumentováno přímo v kráteru Gale. Mělo by jít o ty tmavé duny v dunové poli Bagnold Dunes na Aeolis Palus poblíž úpatí Aeolis Mons, kolem kterých Curiosity projela.
Některý typ dun je ale nepohyblivý. To jsou zase ty dlouhé paralelní duny v kráteru Jezero, kterým se říká eolické hřebeny.
citace 11.11.2022 - 19:26 - Aleš Holub: Ještě mi teď zbývá nejasnost např. ohledně toho, že na řadě "plání" na Marsu leží volně "rozházené" kameny, které kolem sebe nemají prakticky žádné "závěje". Kdy a odkud se tam ty kameny dostaly?
Hádám, že máš na mysli kameny, na které narazila Perseverance po vyjetí na mys Nukshak. Tyto kameny mi připadají jako vyvřelá hornina. Nevypadají jako sedimenty, ze kterých je tvořena delta. Stejné kameny jsou i na vršcích delty nad mysem Nukshak, jsou tedy mladší než delta. Dno kráteru Jezero je ale také vyvřelina, takže nějaká souvislost tady bude. Na dně kráteru je několik menších nejspíš impaktních kráterů. Mohou to být tedy pozůstatky po některém z impaktů. Jiné vysvětlení mě nenapadá.
Na konci víkendu se Curiosity vydala opět na cestu směrem na hřeben Gediz Vallis Ridge. Při jízdě, která trvala necelých 82 minut, urazila 48 m a vystoupala dalších 3,5 m. Z nové polohy roveru je již hřeben dobře vidět.
NavCam-L-B 13.11.2022 13:29 UTC / 3651 14:21 LMST.
Včerejší 3658. sol strávila Curiosity na cestě téměř čtyři hodiny (3:44). Z nové polohy nám pak Curiosity zaslala obrázky s výhledem na Aeolis Palus a na val kráteru. Ujela celkem vzdálenost přes 46 m, ale vypadá to, že se vrací zpět směrem k údolí Marker Band Valley a až k hřebeni Gediz Vallis Ridge nepojede. V jednom z minulých blogů byla zmínka, že se na základě snímků rozhodnou, zda budou pokračovat až k hřebeni.
NavCam-L-B 20.11.2022 19:32 UTC / 3658 15:45 LMST.
Kamerou MAHLI na novém stanovišti Curiosity provedla pravidelnou prohlídku kol. Na snímcích dole jsou dvě nejpoškozenější kola, levé přední a levé prostřední. A ačkoliv se Curiosity v poslední době pohybuje v obtížném kamenité terénu, tak v porovnání se stavem kol v solu 3492 to nevypadá, že by kola utrpěla nová výraznější poškození.
Dnes v ranních hodinách Curiosity opět popojela. Na cestě byla 1 hodinu a 25 minut a po 52 m zaparkovala asi 25 m západně od Mraker Band. Curiosity se tady vrací do Marker Band Valley odkud by měla zamířit směrem k údolí Gediz Vallis a stoupat by pak měla po jeho západní straně.
NavCam-L-B 28.11.2022 ~00:35 UTC / 3665 ~16:11 LMST.
. Úžasné...
