|
Po návštěvě skupinky kráterů, který dostal název Jau, míří Curiosity směrem na jihovýchod a po malé objížďce se již vrátila na plánovanou trasu MSAR. Od skupiny kráterů podnikla již 9 jízd v celkové délce 232 m. Ta poslední včerejší byla dlouhá 38 m a Curisosity strávila na cestě 1 hodinu a 3 minuty. Nyní se blíží k hřebenu Gediz Vallis Ridge.
Přehledové mapky dodám trochu později, protože Curiosity mi včera naprosto svévolně vyjela z mapy a už musím změnit barevnou výškovou stupnici topografické mapy a zobrazovanou oblast, tak mi to chvilku potrvá. Tak zatím alespoň mozaiku ze snímků, které pořídila pravou navigační kamerou směrem na severovýchod.
Kopec v popředí po levé straně je Chenapau a vpravo za ním je kopec Orinoco. Mezi nimi je trochu vidět kanál údolí Gediz Vallis. Na snímku úplně vpravo nahoře je vidět úpatí kopce Kukenán. V pozadí, zhruba uprostřed snímku pod valem kráteru, je i trochu vidět dvojice kráterů Twin, které jsou zhruba ve vzdálenosti 40 km.
A ještě dvě detailní mapky jízdy, které začínají kousek od kráterů Jau.
 
Levá mapka je udělaná za pomoci barevného snímku MRGB HiRISE a pravá zobrazuje sklon terénu, v kterém se Curiosity právě pohybuje. |
|
A slíbené mapky s pohybem a aktuální polohou Curiosity.
 
|
|
Včera večer 13.8.2023 20:31 UTC / 3917 13:55 LMST zamířila Cuiosity přímo k úpatí hřebene Gediz Vallis Ridge. Při jízdě trvající 53 minut ujela vzdálenost 29 m a zdolala i docela velké převýšení 7 m!
 |
|
Pohled levou navigační kamerou B do údolí Gediz Vallis po včerejší jízdě.
 |
|
Pohled pravou kamerou MastCam jižním směrem na hřeben Gediz Vallis Ridge. Mozaiky snímků pořídila Curiosity krátce po jízdě v solu 3917 / 13.8.2023 UTC.
Zrovna tyhle šedivé kameny, kterými je hřeben pokrytý, nedělají kolům Curiosity moc dobře. Hádám, že je to podobný druh kamenů, na kterém si Perseverance vylomila zub (Mount Meeker).
 |
|
V úterý 15.8.2023 21:24 UTC / 3919 13:28 LMST se Curiosity vydala na další cestu k hřebeni Gediz Vallis Ridge a dojela až k jeho úpatí. Ujela 19 m a vystoupala dalších 7 m. Trvalo jí to ~54 minut. Víc ke hřebeni se asi už nedostane, je tam prudký svah a hodně kamení, jak je vidět z předchozího snímku.
 |
|
Přeparkovala i Curiosity. Došlo k tomu včera 17.08.2023 23:24 UTC / 3921 14:08 LMST. Trvalo jí to 17 minut a od předchozí pozice se posunula o 3,7 m směrem na JV po trase dlouhé 4,9 m. Nyní stojí v prudkém svahu s celkovým náklonem 19° a na levou stranu je nakloněná 15,6°.
Snímek z levé navigační kamery po přeparkování, na kterém je vidět, že Curiosity opravdu nestojí zrovna rovně. 
 |
|
V solu 3924 / 21.8.2023 UTC Curiosity přeparkovala. Hlavním důvodem bylo to, že zastavila v nestabilní poloze a nemohla tedy používat přístroje na konci robotického ramene. Po přeparkovaní už ale stojí pevně. Stojí v poměrně prudkém svahu a je nakloněná téměř 21° (předkem nahoru). Kromě obvyklé mapky tedy ještě přidávám i mapku sklonu terénu.
 
A po přeparkování má teď v pracovním prostoru i krásnou sbírku kamenů. A protože je teď Curiosity v "řeckém prostoru" ( kvadrant Kalavryta - Καλάβρυτα ), mají jednotlivé kameny i pojmenování v řečtině: Μύτικας, Χελμός, Πάτμος a Επίδαυρος. Zatím nevím přesně, který je který, ale snad se to dozvíme.
[upraveno 24.8.2023 21:39] |
|
Od "řecké" skupinky balvanů odjela Curiosity 28.8.2023 / sol 3931. Zatím podnikla dvě jízdy. V solu 3931, která jí trvala 104 minut, kdy ujela 64 m a pak v solu 3934 / 31.8.2023, kdy na cestě strávila 59 minut, během kterých ujela vzdálenost 26 m. Vrátila se tak na trasu MSAR (Mount Sharp Ascent Route), po které směřuje hlouběji do údolí Gediz Vallis.
 
Než ale odjela, podívala se pravou kamerou MastCam směrem do údolí, kam míří.
 |
|
Curiosity neúnavně pokračuje po plánované trase MSAR do údolí Gediz Vallis. Jede jihovýchodním směrem podél severního okraje hřebene Gediz Vallis Ridge.
A dva snímky směrem k místu přistání, které ale díky těm kopečkům není vidět. Velký kopec v popředí snímků je Orinoko.
Mozaika ze solu 3943, kdy Curiosity zamířila pravou kameru MastCam na severovýchod. V levé části snímku je kopec Orinoko, který leží na protější straně údolí Gediz Vallis. V pozadí obrázku, to co vypadá jako obloha, není obloha, ale Aeolis Palus dno kráteru Gale.
Pohled pravou navigační kamerou stejným směrem, ale z nového místa (RMC: 104_378), na které Curiosity dorazila včera 12.9.2023 / sol 3946 v 16:34 UTC / 14:47 LMST asi po 44 minutách jízdy. |
|
Při jízdě v solu 3946 Curiosity opustila tematický mapový kvadrant Kalavryta a vjela do dalšího kvadrantu s pořadovým číslem 162. Ten dostal jméno Bishop. Takže po delší době sem dávám aktualizovanou mapku s vyznačenými kvadranty, které již Curiosity navštívila. Z kvadrantu Bishop povede její cesta směrem na západ do kvadrantu 161. Ten ještě nemá jméno a zhruba v jeho středu i prozatím končí plánovaná trasa Curiosity.
  |
|
Curiosity neúnavně pokračuje v jízdě směrem na jihovýchod podél úpatí hřebene Gediz Vallis Ridge a hledá další vrtací místo pro odběr vzorku. Občas se ale stane, že ne vše jde podle plánu, a nečekaně se vynoří nějaký problém. Na pondělí 18.9.2023 / sol 3952 byla naplánovaná jízda dlouhá 34 m, ke které nakonec nedošlo.
Stalo se to, že po dva soly Curiosity nevěděla, jak je orientovaná v prostoru. V takovém případě jsou zastaveny operace všech pohyblivých součástí (rameno, stožár) kromě antény High-Gain, a není možná ani další jízda. Na vině byla IMU (Inertial Measurement Unit).
K takové situaci ale již došlo několikrát. Například v solu 2647 nahlásila IMU po zapnutí vnitřní chybu a Curiosity ji označila za vadnou. Diagnostikou se naštěstí zjistilo, že je IMU v pořádku a Curiosity mohla pokračovat v práci. Obdobné problémy s IMU však byly několikrát zaznamenané i na testovacím roveru na Zemi. Takže to tehdy nevypadalo, že by IMU na Curiosity začínala být vadná. Nyní snad bude situace podobná.
 
Levý obrázek: IMU LN-200S od firmy Northrop Grumman, kterou používá Curiosity. Stejnou IMU má i Perseverance a měly ji i úspěšné rovery Spirit a Opportunity. Pravý obrázek: dvojče roveru Curiosity v Mars Yard, kde se testují operace roverů. Dvojče se jmenuje MAGGIE (Mars Automated Giant Gizmo for Integrated Engineering).
V solu 3955 se Curiosity opět vydala na cestu, na které strávila necelých devět minut a ujela vzdálenost 5 m. Zatím ale není jasné, jestli mělo jít o zopakování nevykonané jízdy 34 m a Curiosity se nečekaně zastavila, nebo jestli těch 5 m bylo v plánu. To bychom se měli dozvědět v dalším blogu Curiosity, nejspíš v pondělí večer.
  |
|
Ještě bychom se mohli podívat, kde Curiosity právě je. Vraťme se ale do období zhruba před 3,2 až 3,3 miliardami let, kdy kráter Gale byl jezerem. Obrázek od Kevina M. Gilla ukazuje Gale, jak asi vypadal při jednom z největších zaplavení.
Kráter zažíval období, kdy postupně vysychal a hladina jezera klesala, a období vlhčí, kdy opět hladina stoupla. Z topografie kráteru bylo nalezeno několik hladin, na kterých vodní hladina přetrvávala delší období zhruba tisíce až desetitisíce let. Jedna z dlouho přetrvávajících hladin vody byla ve výšce −3780 m. A v těchto místech Curiosity právě je. Bylo to asi poslední dlouhodobější jezero v Gale. Pak kráter postupně definitivně vyschl. Místo přistání Curiosity leží v místech, která pak vysychala jako poslední.
A takhle nějak to tehdy možná vypadalo v místech u Gediz Vallis Ridge, kde je právě Curiosity. Vlastně teprve před několika týdny „vyjela z vody“ a teď jede po břehu asi posledního jezera v Gale. Vodní hladina na mapce je opět ve výšce −3780 m.
 |
|
Ještě přidám dva 3D pohledy na Gale, kde je dobře vidět mohutnost centrálního hory Aeolis Mons, a kam až Curiosity při svém putování po úpatí centrální hory dojela.
První je pohled na poslední déle přetrvávající jezero v Gale. Dostalo jméno Farah Vallis lake. Na jeho jižním břehu se nyní Curiosity pohybuje. Druhý pak obrázek ukazuje, jak asi vypadal Gale těsně před vyschnutím. V severozápadní části kráteru zůstala již jen jezírka a tůně. A právě v těch místech Curiosity přistála.
  |
|
citace 24.9.2023 - 11:25 - Honza Vacek:
... Obrázek od Kevina M. Gilla ukazuje Gale, jak asi vypadal při jednom z největších zaplavení.
...
Pri tej foto sa citim jak v scifi... |
|
citace 24.9.2023 - 22:37 - Honza Vacek:
... První je pohled na poslední déle přetrvávající jezero v Gale. Dostalo jméno Farah Vallis lake. Na jeho jižním břehu se nyní Curiosity pohybuje. Druhý pak obrázek ukazuje, jak asi vypadal Gale těsně před vyschnutím. V severozápadní části kráteru zůstala již jen jezírka a tůně. A právě v těch místech Curiosity přistála. ...
Je možno z dosavadních výsledků měření a pozorování Curiosity zjistit (potvrdit), jestli v daných místech voda opravdu byla, případně i od kdy do kdy to bylo? Existuje k tomu nějaký vědecký výzkum nebo zpráva? Zajímá mne, podle čeho a jak by se ta dávná přítomnost vody dala spolehlivě poznat a prokázat. |
|
citace 25.9.2023 - 12:32 - Aleš Holub:
Je možno z dosavadních výsledků měření a pozorování Curiosity zjistit (potvrdit), jestli v daných místech voda opravdu byla, případně i od kdy do kdy to bylo? Existuje k tomu nějaký vědecký výzkum nebo zpráva? Zajímá mne, podle čeho a jak by se ta dávná přítomnost vody dala spolehlivě poznat a prokázat.
Například tyto usazeniny ve tvaru vlnek, které našla Curiosity o něco níže na Marker Bandu. Ty vznikly na dně v blízkosti vodní hladiny a byly vytvořené vlnami na hladině, které rozvířily materiál na dně a vytvarovaly ho do podoby vlnek.
 |
|
| Ano, tohle vypadá docela přesvědčivě. Teď ještě určit, kdy se ty vlnky vytvořily a jak dlouho byly pod hladinou. V té odkazované stránce NASA je totož mimo jiné uvedeno, že objev takovýchto usazenin zrovna v tomto místě je dost překvapivý, protože se předpokládalo, že tato část hory Mount Sharp vznikla až po vysušení Marsu. Takže buď ta hora vznikla mnohem dříve (a asi i jinak než navátím písku), nebo tam ta voda byla ještě relativně nedávno. Pro mne je v textu NASA zajímavé i to, že žádné podobné vlnky Curiosity do té doby nenašla, přestože projela mnoho kilometrů oblastí, kde by voda v minulosti také měla být. Jsem zvědav, jak to vědci zhodnotí a vysvětlí. Nebo už to vysvětlili? Opravdu mne zajímá, kdy, kde, proč a jak dlouho byla na Marsu tekutá voda. |
|
Mě naopak překvapilo, že to pro ně bylo překvapením. Překvapilo mě to hlavně proto, že těch prací, které naznačují, že v Gale bylo pravděpodobně hluboké jezero je celá řada, a spoluautorem jedné z nich je William Dietrich, který je nebo byl členem vědeckého týmu Curiosity.
To, že na ty vlnky nenarazila již dříve, se dá vysvětlit. Pro vznik těch vlnek je zapotřebí nejenom stojatá voda, ale asi i specifický materiál na dně, aby se mohly vytvořit. No, a pak po opadnutí hladiny, mohla řada z nich zmizet vlivem eroze (vítr, písek, voda). Mohou být někde i níž, ale mimo trasu roveru, a Curiosity je tak nemusela vidět.
|
|
Curiosity stále hledá vhodný cíl pro odběr dalšího, v pořadí již 39. vzorku vrtačkou. V solu 3960 / 27.9.2023 podnikla kratší 8 m dlouhou jízdu, na které strávila 23 minut
a zaparkovala před pěkným vrstveným plochým skalním blokem, který má nyní v pracovním prostoru. Tak uvidíme, jestli právě tady přijde ke slovu i vrtačka.
 
 |
|
Na tom pěkném vrstveném bloku provedla Curiosity na vybraných místech řadu měření spektrometrem ChemCam LIBS a před očištěním a pak znovu po očištění kartáčky DRT i měření spektrometrem APXS.
  
Včera pak místo opustila a krátkou jízdou trvající 30 minut pokračovala 13 m jižním směrem.
 |
|
Pohled na severní část kráteru Gale ze současné polohy Curiosity.
 |
|
V solu 3972 / 9.10.2023 podnikla Curiosty krátkou 29 minutovou jízdu 10 m směrem na jih. Stále hledá vhodné místo pro odběr dalšího vzorku. Tým doufá, že by se to mohlo podařit do 11.11., kdy vlivem konjunkce se Sluncem dojde asi na dva týdny ke ztrátě spojení se sondami na Marsu.
Od solu 3953 se Curiosity potýká s problémem na levé kameře MastCam, u které se zablokovalo kolečko s filtry.
 
Snímek kolečka s filtry kamery MastCam Curiosity jsem nenašel, tak alepoň pro představu kolečko z Perseverance MastCam-Z, kde je to podobné.
Kolečko zůstalo stát v poloze mezi filtry L0 (čirý filtr) a L1 (zelený filtr), který částečně překrývá zorné pole kamery. Podle snímků z levé kamery MastCam se kolečkem s filtry nepatrně pohnout podařilo, ale problém se zřejmě přetrvává, protože snímky z levé kamery MastCam stále chybí.
 |
|
Curiosity dnes provedla krátký manévr, který trval necelé 3 minuty, a při kterém se pootočila o 9° směrem na východ. Cílem bylo dostat rover do stabilní polohy před odběrem 39. vzorku vrtačkou.
 
Pohled do pracovního prostoru Curiosity, prozatím pouze kamerami HazCam a NavCam. |
|
Curiosity se připravuje na odběr vzorku z cíle Sequoia. Pokud se odběr vydaří, bude to její 39. vzorek odebraný vrtačkou. Zatím bez vrtání včera zatlačila vrtačkou na horninu, aby se odhadlo chování horniny během vrtání, tedy jestli se například během vrtání nepohne nebo nerozpadne nebo jestli není na vrtání moc tvrdá.
 
Trochu znepokojující je tenhle snímek vizuální kontroly vstupů do palubních laboratoří SAM a CheMin. Tyto snímky Curiosity pořizuje levou kamerou MastCam, ale tentokrát je to snímek z navigační kamery. Nejspíš to znamená, že problém se zaseknutým kolečkem s filtry u levé kamery MastCam se ještě nepodařilo vyřešit.
 |
| 13.10.2023 - 11:21 - Ervé | |
|
| Curiosity funguje na Marsu už víc než 11 let (od srpna 2012), takže vybavení má nárok na poruchu. Do mechanizmu se asi dostalo příliš prachu nebo kamínek. Snad se podaří kameru aspoň částečně opravit. I kdyby ne, tým si s tím poradí a pojede se dál. |
|
U zaseknutého kolečka s filtry levé kamery MastCam byl zaznamenaný určitý pokrok. Kolečkem se podařilo pootočit tak, že zorné kamery nepřekrývá částečně filtr L1 (zelená barva), ale filtr L0 (čirý filtr). Cílem je, aby kolečko s filtry bylo ve správné poloze pro filtr L0, který se používá nejčastěji.
  |
| 18.10.2023 - 06:43 - Ervé | |
|
| Snaží se, ale ještě to není ono. Problém tam je. Snad to klapne. Přinejhorším ale jsou schopní obejít se i bez ní. Jen se bude hůř rozhlížet a pomaleji a opatrněji jezdit. |
|
Včera 17.10.2023 / sol 3980 se Curiosity pustila do odběru dalšího vzorku vrtačkou. K vlastnímu vrtání došlo v 11:27 UTC / 11:20 LMST a trvalo asi 70 minut. Pokud se odběr vzorku vydařil, bude to její 39. vzorek odebraný vrtačkou. Curiosity odebrala vzorek z cíle Sequoia 2. Ten leží o několik centimetrů vedle původního cíle Sequoia, který se ale po předchozích testech ukázal jako nevhodný pro vrtání.
 |
|
Ačkoliv snímek vrtu z kamery ChemCam RMI moc optimisticky nevypadá, protože je poměrně mělký, odběr vzorku se Curiosity povedl. Odvrtaného materiálu je dost pro analýzu a nyní vzorek poputuje do palubní laboratoře CheMin.
Vypadá to ale, že po novém posouzení a vyhodnocení všech dat byl vrt provedený na původním cíli Sequoia.
  |
