|
citace:
Myslim ze veda toho vi o atomech asi stejne jako o gravitaci. Mame modely ktere sedi asi jako regresni krivka sedi v namerenych datech. Muzeme namerit lepsi data a muzeme vybrat lepsi krivku. To je to o co se IMHO snazi strunova teorie. K teorii vseho nepotrebujes kopec vzorcu, musis jen pochopit vesmir kolem sebe a v sobe. Hodne tezky ukol pro nekoho kdo na vlastni kuzi zna jen utulnou Zemicku.
Opatrne s formulaci "zakladny kamen latkovej formy hmoty tj.atom" Kdybys rekl kvark, rekl bych si ze sis aspon precetl nejakou popularni knizku. Kdybys rekl struna, rekl bych si ze bastis elegantni vesmir. Kdybys rekl zakrucanek casoprostou na Plankove delce, mel by z tebe radost p. Navratil.
Suhlasim s tebou.
Z hladiska sucasneho poznavania substruktur latkovej formy hmoty sme na zaklade experimentov a novych poznatkov o strukture a stavbe atomu dospeli k podobnemu experimentu,ktory previedol Rudherford pri skumani struktury atomu.
Cez tieto experimenty fyzika dospela k nazoru,ze take struktury ako je neutron a proton musia v sebe zahrnovat substruktury,ktore sme pomenovali kvarky a antikvarky.
Moj subjektivny nazor na tieto substruktury latkovej formy hmoty som opisal na: www.gympoh.edu.sk/odysea
|
| 06.3.2005 - 21:09 - Adolf | |
|
Omlouvám se expertovi na hejblátková udělátka Vitězslavu Novákovi, že jsem výrazu astroláb užil z jeho hlediska nepřesně, ale zůstanu u toho. Astroláb budu říkat modelu, který poskytuje popis pozorovatelného epifenoménu, aniž by postihoval hlubší podstatu. Současná matematizace nám poskytuje obrovské možnosti astrolábizace světa, kterých hojně využíváme. Taková statistika, to je přímo věda o astrolábizaci, která vyrábí modely k používání nikoliv k uvěření. Někdy však astrolábických charakter některých modelů není tak zřejmý jako u regresní křivky.
Řada astrolábů je uživatelsky velice přítulných a jednoduchých. Taková klasická termodynamika je jasný astroláb. Částicová teorie plynů je výstižnější. Z těch jednoduchých částicových zákonů poskládat kompozici vystihující plynovou skutečnost není nijak jednoduché a výstižný model se tedy jeví i o dost matematicky složitější než jednoduché stavové rovnice, které poskytuje astroláb, a které pak složitě vypadnou z výstižného modelu. Částicová teorie nám ale umožní sestavit i rovnice platné pro plazmu a z jejího doplnění o jeden další předpoklad vyplyne vzorec pro záření absolutně černého tělesa a mnoho dalších. Astrolábické modely mají tu nevýhodu, že se dostáváme do obrovských složitostí, když se pokoušíme o rozšíření modelu mimo původní úzký "definiční obor" modelu. Výstižné modely jsou pak popisně velice expanzivní, snadno rozšiřitelné, představivostí uchopitelné a různé modely propojující. Částicová teorie plynů redukuje termodynamiku vlastně na mechaniku a tak je propojuje a představivosti zpřístupňuje i elektromagnetické spektrum jejich vyzařování. Při rozšiřování astrolábů se zpravidla dostaneme ke komplikacím s nárůstem obtížného matematického formalismu a faktem, že vlastně nevíme, co děláme, jen astroláb nějak nepochopitelně vrací správné hodnoty.
Takovou strunovou teorii považuji za přímo ukázový model vytvořený metodikou astrolábizace. Je to vyrobeno jako deskriptivní geometrie. V té si řekneme, tělesa jsou složitá na jejich model, proto je promítneme do snadněji vyrobitelných placatých modelů. Strunaři si řekli, do čeho promítneme náš virující svět. Vibrace se nám nejsnadněji modeluje na struně, proto jeho model poskládáme ze strun a vznikla ta deskriptivní strunometrie. Protože svět má poměrně dost stupňů volnosti, tak si musíme udělat mnoharozměrný svět, ve kterém struny budou mít potřebný počet stupňů volnosti. Pak ale spřádají teorie, jak to, že tolik rozměrů nevidíme? Že by se nám svět tak rozplác při Big Bangu?
Je to ale stejně irelevantní, jako považovat svět za dvourozměrný, když ho do dvou rozměrů umíme promítat. Někteří vyznavači teorií o plešatých černých děrách ho ale zase dvourozměrný vidí, protože jejich rovnice se jim nejlépe řeší jako průměty na dvourozměrné plochy a všechno na ni umí promítnout. Tak to vypadá, když věříme modelům vhodnějším spíš na používání než k uvěření. Hledáme ve vesmíru ta kolečka astrolábu.
Naše matematika a počítačová podpora nám umožňuje astroláby tvořit tak snadno a tak silné. Naše představivost při tom selhává i při spatření modelu za tak vztahově jednoduchým astrolábem, jakým je kvantová teorie. Skalní pozitivisté astrolábisté, jejichž vyznáním je Kodaňská interpretace tohoto astrolábu, nás pak poučují, že hledat model za jejich astrolábem nemá smyslu a je vlastně výrazem nepochopení teorie, jakého se dopustil třeba jistý Einstein.
Faktem však je, že naše modelační síla, která je momentálně tím nejsilnějším, co naše civilizace vytvořila, je především astrolábizační silou. Máme být na co hrdí, je opravdu úctyhodná. Neměli bychom jí ale věřit. Vždy bychom měli v modelu hledat, nakolik je astrolábem a uvědomit si omezení z toho vyplývající. Třeba taková kvantová vlnová rovnice, kterou tu kdosi vzpomínal v její nejjednodušší a jen hrubě aproximativní formě jako rovnici Schrödingerovu, je i ve svých důkladnějších verzích - jako rovnice Diracova atp. - astrolábem. Musíme se smířit s tím, že ačkoliv dovedeme vysvětlit mnohé, tak do velké míry jen obsluhujeme vývojový proces, kterému nerozumíme. Je to podobné, jako při vývoji hudebních nástrojů.
Dávní mistři již před staletími vyvinuli tvary houslí, kytar aj., aniž by něco tušili o akustice, pružnosti pevnosti aj. Když v 80. letech inženýři konečně dospěli k tomu, že svá letecká křídla a další kusy strojů uměli namodelovat jako vibrující konstrukci s desítkami tisíc stupňů volnosti a vibrace reálných konstrukcí proměřovat pomocí laserových interferometrů se stejnou přesností, rozhodli se ty nástroje po těch středověkých nevzdělancích, co nic z toho nechápali vylepšit. Hodili tedy ty nástroje do svých programů a změřili je těmi lasery a s hrůzou zjistili, že je musel konstruovat někdo stejně technologicky a metodicky vybavený jako oni. Dávní houslaři to udělali optimálně, aniž by uměli spočíta i strunu.
Nevěřme tomu, že umíme věci vysvětlit, protože na ně máme modely, když naše modely jsou astroláby. Nevěřme tomu, že své modely vypracováváme s pochopením, když modelační síla, kteou disponujeme, nám dovoluje jen obsluhovat vývojový program modelů, kterým nerozumíme, stejně jako dávným houslařům dovolovala obsluhovat vývoj konstrukcí stejně inženýrsky vyladěných jako moderní bojová stíhačka, aniž podstatě svého počínání rozuměli.
____________________
Áda |
|
Unášení prostoročasu rotujícím tělesem potvrzeno!
Mezinárodní tým odborníků, složený z pracovníků NASA a amerických a italských
univerzit, získal nedávno přímé důkazy, svědčící pro existenci jednoho
z důsledků Einsteinovy teorie relativity – unášení prostoročasu rotující Zemí.
Vědci ukončili dlouhodobou analýzu změn dráhy dvou geodynamických družic
LAGEOS I a LAGEOS II, které byly na oběžnou dráhu kolem Země vypuštěny
v letech 1976 a 1992.
Jedná se o kompaktní tělesa kulového tvaru (hmotnost kolem 400 kg), na povrchu
opatřená velkým počtem koutových odražečů. Tyto pasivní družice odrážejí
laserové paprsky, vysílané ze Země, díky čemuž je možno s velkou přesností
určovat jejich okamžité polohy a vzdálenosti a následně vypočítat případné
změny dráhy družice. Družice obíhají kolem Země ve vzdálenosti téměř 6 000
km od jejího povrchu. Zpracováním dat za posledních 11 let vědci zjistili, že se
dráha družic „posouvala" o 2 m za jeden rok ve směru rotace Země.
Zjištěné stáčení drah obou družic na 99 % souhlasí s hodnotami, které předpovídá
teorie relativity. Aby byly takovéto výpočty možné, potřebovali mít vědci
k dispozici velice přesnou mapu gravitačního pole Země, které zdaleka není rovnoměrné.
Existují v něm oblasti s vyšší či nižší intenzitou. Model gravitačního
pole Země se podařilo vědcům získat teprve nedávno pomocí několika družic,
určených právě k takovémuto účelu, například pomocí dvojice družic GRACE
(Gravity Recovery and Climate Experiment), které byly vypuštěny 17. 3. 2002.
V dubnu 2004 byla po mnoha odkladech vypuštěna na oběžnou dráhu kolem
Země americká družice Gravity Probe-B, která bude schopna efekt unášení prostoročasu
změřit s mnohonásobně větší přesností.
(Podle http://www.spacenews.ru/spacenews/live/
full_news.asp?id=10681 upravil F. Martinek) |
|
Coz ovsem nezabrani petrujosefovi tvrdit, ze jde o coriolisovu silu. Mimochodem mrknul jsem se na ty jeho stranky. Sam mam jistou kosmologickou teorii, ale proc v te vasi vznikaji prvne tezke prvky a vodik az naposledy? Proc je pozorovan vznik tezsich prvku az na zaklade cinnosti hvezd a naopak v panenskych oblastech je pouze vodika helium? Pochopil jsem spatne? Spravana teorie musi byt v souladu s pozorovanim a dusledky teto teorie musi byt v souladu take. Takze tu svou teorii vypustim az budu mit v duchodu dost casu to vyladit.  |
|
citace:
Coz ovsem nezabrani petrujosefovi tvrdit, ze jde o coriolisovu silu. Mimochodem mrknul jsem se na ty jeho stranky. Sam mam jistou kosmologickou teorii, ale proc v te vasi vznikaji prvne tezke prvky a vodik az naposledy? Proc je pozorovan vznik tezsich prvku az na zaklade cinnosti hvezd a naopak v panenskych oblastech je pouze vodika helium? Pochopil jsem spatne? Spravana teorie musi byt v souladu s pozorovanim a dusledky teto teorie musi byt v souladu take. Takze tu svou teorii vypustim az budu mit v duchodu dost casu to vyladit.
Mohli by sme to chapat aj tak, ze reliktne ziarenie ako svedok vzniku a vyvoja vesmiru sa zacina prejavovat od okamihu vzniku „casu a priestoru“ a nie ako to uvadza standartny model vyvoja vesmiru, az po stacisicoch rokoch.
Malo by byt celkom prirodzene, ze v prvych okamihoch vzniku a vyvoja vesmiru bola teplota reliktneho ziarenia a jeho hustota taka vysoka, ze sucasne zname castice ako su kvarky, antikvarky a zakladne kamene sucasnej latkovej formy hmoty neutrony, protony a elektrony nemohli este existovat. Tieto castice za zacali tvorit az postupne v chladnucom a expandujucom vesmire, kedy teplota reliktneho ziarenia klesla na teplotu tvorby neutronov a protonov, z ktorych sa na zaklade poznatkov z jadrovej fyziky- vazbova energia jadra, pripadajuca na jeden nukleon jadra vznikajucich jadier prvkov- v chladnucom a expandujucom vesmire sa vytvorili najprv jadra zeleza-pri vysokych teplotach je toto jadro najodolnejsie a ma najvacsiu vazbovu energiu pripadajucu na jeden nukleon jadra- a az ako posledne jadro sa vytvorilo jadro deuteria,ktore ma najmensiu vazbovu energiu pripadajucu na jeden nukleon.
Neutrony, ktore sa nezachytili v jadrach vznikajucich prvkov sa potom rozpadli na protony a elektrony.
Ak by tento proces, ktory opisujeme prebiehal velmi rychlo, potom vacsina neutronov by nebola zachytena v jadrach prvkov periodickej sustavy, ale by sa rozpadla na protony a elektrony a my by sme pozorovali vo vesmire, ze najvacsie zastupenie ma najjednoduchsi prvok tj. lahky vodik.
Spolu so vznikom mikrostruktur latkovej formy hmoty tj.s genezou prvkov, by mala prebiehat este stale pri vysokej teplote reliktneho ziarenia a obrovskej hustote latkovej formy hmoty v expandujucom a chladnucom vesmire aj strukturalizacia makroobjektov. Tj. vznik zarodkov kop galaxii, z ktorych sa vytvorili galaxie a z nich pri expanzii hmoty galaxii a vysokej rotacii galaxii hviezdne sustavy so spiralovymi ramenami,naktorych tvare sa podielala Coriolisova sila.
Vznik tychto spiralovych ramien by sa dal vysvetlit predstavou rotujuceho gravitacneho pola, ktore pri expanzii horucej a velmi hustej latkovej formy hmoty galaxie posobi na tuto expandujucu latku tak, ze prostrednictvom gravitacnej a Coriolisovej sily sa tvar galaxii formoval tak, ako to vo vesmire pozorujeme.
Uvedomujem si aj to, ze takyto vyklad vzniku a vyvoja vesmiru je v rozpore so standartnym modelom vesmiru, kde vesmir nastupuje na scenu s prvkami vodikom a heliom.
Z tychto rozptylenych prvkov sa v casovych horizontoch za miliardy rokov vytvorili zarodky obrovskych mracien plynu,ktore zacali kolabovat a nevysvetlitelne rotovat tak,ze prve hviezdy zacali spalovat vodik a vo vnutri hviezd zacala fuzia jadier lahkych prvkov na tazsie jadra a az po vybuchu supernov sa tieto prvky cez hviezdy druhej generacie dostali do planet hviezdnych sustav, akou je aj nasa slnecna sustava.
Kazdy by mal uznat,ze takyto vyvoj vesmiru by trval ozaj miliardy rokov.
Co ak ale bol vyvoj vesmiru ovela rychlejsi nez to tvrdi standartny model vesmiru?
|
| 08.3.2005 - 15:46 - Adolf | |
|
| Co s tím děláte takové štráchy?! Nazvěte sílu způsobenou unášením gravitačního pole rotujícím tělesem Petrjosefova Coriolisova síla a je to, ne? Můžete pak plynule přejít i na Resalesovo zrychlení, když nestačí Coriolisovo a bude dobře. ____________________
Áda |
|
Kdyz uz tady mluvite o vzniku vesmiru.... kdysi me napadlo jestli se nas vesmir nenachazi uvnitr rotujici cerne diry. Ve stredu takove diry je gravitace nula a nejvic hmoty je na rovniku. Pak pri urcite hmote by doslo k vysati materialu cerne diry od stredu k rovniku a uvnitr ke vzniku noveho casoprostoru.....  |
|
citace:
Kdyz uz tady mluvite o vzniku vesmiru.... kdysi me napadlo jestli se nas vesmir nenachazi uvnitr rotujici cerne diry. Ve stredu takove diry je gravitace nula a nejvic hmoty je na rovniku. Pak pri urcite hmote by doslo k vysati materialu cerne diry od stredu k rovniku a uvnitr ke vzniku noveho casoprostoru.....
Proc by to ale neplatilo napriklad i pro Zemi? Znamena to ze uprostred nasi Zeme bude nejaka dutina? Ne ta predstava neni tak smesna jak vypada, ale spis by se muselo predpokladat rovnomerne rozdeleni hmoty v celem vesmiru, nebo spis rovnomerna hmotnost samotneho casoprostoru - hladky casoprostor a pak muze vevnitr existovat nas vesmir ktery ho bude zakrivovat. To s tou cernou dirou spis povazuju za podlehnuti modnimu trendu. Vevnitr nikdy moc velky relativne hladky prostor nemuzes dostat a prave do nej by se nas vesmir musel vlezt. Ale je pravda ze by to vedlo ke zrychlujicimu rozpinani taky - stejne jako ten hmotny casoprostor. (No ikdyz by on samozrejme nebyl hmotny ve smyslu hmoty, ale spis by obsahoval dost energie - te tmave) |
|
citace:
citace:
Kdyz uz tady mluvite o vzniku vesmiru.... kdysi me napadlo jestli se nas vesmir nenachazi uvnitr rotujici cerne diry. Ve stredu takove diry je gravitace nula a nejvic hmoty je na rovniku. Pak pri urcite hmote by doslo k vysati materialu cerne diry od stredu k rovniku a uvnitr ke vzniku noveho casoprostoru.....
Proc by to ale neplatilo napriklad i pro Zemi? Znamena to ze uprostred nasi Zeme bude nejaka dutina? Ne ta predstava neni tak smesna jak vypada, ale spis by se muselo predpokladat rovnomerne rozdeleni hmoty v celem vesmiru, nebo spis rovnomerna hmotnost samotneho casoprostoru - hladky casoprostor a pak muze vevnitr existovat nas vesmir ktery ho bude zakrivovat. To s tou cernou dirou spis povazuju za podlehnuti modnimu trendu. Vevnitr nikdy moc velky relativne hladky prostor nemuzes dostat a prave do nej by se nas vesmir musel vlezt. Ale je pravda ze by to vedlo ke zrychlujicimu rozpinani taky - stejne jako ten hmotny casoprostor. (No ikdyz by on samozrejme nebyl hmotny ve smyslu hmoty, ale spis by obsahoval dost energie - te tmave)
Budem vo svojich argumentaciach a opise vzniku vesmiru vychadzat z modelu "velkeho tresku".
Ti,ktori to este nezistili, si musia uvedomit,ze Plancov cas a jeho dlzka,hustota a teplota v pociatocnych fazach vyvoja vesmiru su odvodene z matematickych kombinacii fundamentalnych konstant prirody tak,ze napriklad kombinaciou ciselnych hodnot rychlosti svetla,Plancovej konstanty a Newtonovej gravitacnej konstanty a ich fyzikalnych jednotiek mozete dospiet k Plancovmu casu desat na minus styridciatutretiu sekundy.
Fyzika tvrdi,ze pred tymto casom nevie fyzikalne nic opisat,co sa vo vesmire odohravalo.
Moj nazor je taky,ze pociatocne fyzikalne podmienky vzniku a vyvoja vesmiru nemozno odvodit kombinaciou fundamentalnych konstant prirody,ale len cez filozoficky princip kauzality pricin vzniku a vyvoja vesmiru az do jeho sucasneho stavu,ktory v sucasnom vesmire pozorujeme.
Myslite si,ze som demagog,ktory chce znevazit niekolkotisicrocnu mravenciu pracu a uprimnu tuzbu filozoficko-vedeckej komunity,ktora ako som ja osobne presvedceny tuzi po spoznani objektivnej pravdy?
|
|
citace:
Unášení prostoročasu rotujícím tělesem potvrzeno!
Mezinárodní tým odborníků, složený z pracovníků NASA a amerických a italských
univerzit, získal nedávno přímé důkazy, svědčící pro existenci jednoho
z důsledků Einsteinovy teorie relativity – unášení prostoročasu rotující Zemí.
Vědci ukončili dlouhodobou analýzu změn dráhy dvou geodynamických družic
LAGEOS I a LAGEOS II, které byly na oběžnou dráhu kolem Země vypuštěny
v letech 1976 a 1992.
Jedná se o kompaktní tělesa kulového tvaru (hmotnost kolem 400 kg), na povrchu
opatřená velkým počtem koutových odražečů. Tyto pasivní družice odrážejí
laserové paprsky, vysílané ze Země, díky čemuž je možno s velkou přesností
určovat jejich okamžité polohy a vzdálenosti a následně vypočítat případné
změny dráhy družice. Družice obíhají kolem Země ve vzdálenosti téměř 6 000
km od jejího povrchu. Zpracováním dat za posledních 11 let vědci zjistili, že se
dráha družic „posouvala" o 2 m za jeden rok ve směru rotace Země.
Zjištěné stáčení drah obou družic na 99 % souhlasí s hodnotami, které předpovídá
teorie relativity. Aby byly takovéto výpočty možné, potřebovali mít vědci
k dispozici velice přesnou mapu gravitačního pole Země, které zdaleka není rovnoměrné.
Existují v něm oblasti s vyšší či nižší intenzitou. Model gravitačního
pole Země se podařilo vědcům získat teprve nedávno pomocí několika družic,
určených právě k takovémuto účelu, například pomocí dvojice družic GRACE
(Gravity Recovery and Climate Experiment), které byly vypuštěny 17. 3. 2002.
V dubnu 2004 byla po mnoha odkladech vypuštěna na oběžnou dráhu kolem
Země americká družice Gravity Probe-B, která bude schopna efekt unášení prostoročasu
změřit s mnohonásobně větší přesností.
(Podle http://www.spacenews.ru/spacenews/live/
full_news.asp?id=10681 upravil F. Martinek)
Ak budeme akceptovat hypotezu,ze gravitacne pole centralneho telesa nieje len radialne,ale aj rotujuce,mozeme dospiet cez Newtonovu modifikovanu dynamiku k podobnym uzaverom,ku ktorym dospeli odbornici z NASA.
Ak vyjadrite vo vektorovom tvare moment hybnosti satelitu vzhladom na rotacnu os centralneho telesa,ktoreho rychlost na eliptickej trajektorii mozno rozlozit na radialnu a normalovu zlozku rychlosti dospejete k vstahu,ktory urcuje velkost momentu hybnosti v nasledujucom tvare:
L= m.(G.M.r)^1/2.cos^2(alfa)
L-moment hybnosti satelitu
m-hmotnost satelitu
G-gravitacna konstanta
r-vzdialenost satelitu od gravitacneho stredu centralneho telesa
^1/2 -druha odmocnina z vyrazu v zatvorke
cos^2 - druha mocnina funkcie kosinus
(alfa) - je uhol,ktory zviera rovina trajektorie planety s vektorom uhlovej rychlosti rotacie centralneho a rotujuceho telesa.
Ak do rovnice pre velkost momentu hybnosti dosadite parametre pohybujuceho satelitu (planety) v bodoch obratu planety,zistite,ze zmena momentu hybnosti pri pohybe od perihelia k afeliu je kladna.
To znamena,ze dochadza ku stacaniu roviny trajektorie satelitu v smere rotacie centralneho telesa,tj. v smere rotacie gravitacneho pola centralneho telesa.
Kazdy z Vas zisti,ze vyssie uvedena rovnica sa stava fyzikalne nezmyselnou pre polarnu trajektoriu satelitu.
|
|
"Zpracováním dat za posledních 11 let vědci zjistili, že se
dráha družic „posouvala" o 2 m za jeden rok ve směru rotace Země.
Zjištěné stáčení drah obou družic na 99 % souhlasí s hodnotami, které předpovídá teorie relativity...."
Neví někdo, kolik z těch 2 m připadá na relativistické efekty? Rotace Země není tak velká, takže relativistické efekty by měly být řádově daleko menší než efekty jiné. U družice Gravity Probe se odhaduje, že vliv unášení časoprostoru by měl odklonit osy gyroskopů z roviny dráhy družice asi jen o 40,9 tisícin úhlové vteřiny za rok. (Unášení prostoročasu je silné kolem rotující černé díry, na to se pak usuzuje z vlastnosti vyzařování plynných oblaků v okolí černých děr).
Co se týče toho rotujícího centrálního gravitačního pole, moc tomu nerozumím. Podle toho popisu, který je zde prezentován, bych si tento efekt představil tak, že pole jakoby "táhne" díky své rotaci ještě ve směru rotace. Kdybych tedy zastavil rotaci, mohl bych tak pracovat v nějakém efektivním necentrálním gravitačním poli (ve zde prezentovaném modelu je asi rotace gravitačního pole stejná jako rotace Země? Ale to by byl velice silný efekt!). Ale při výpočtech drah družic se takový efekt neuvažuje, takže experimentálně zřejmě není významný. LL |
|
citace:
citace:
Unášení prostoročasu rotujícím tělesem potvrzeno!
Mezinárodní tým odborníků, složený z pracovníků NASA a amerických a italských
univerzit, získal nedávno přímé důkazy, svědčící pro existenci jednoho
z důsledků Einsteinovy teorie relativity – unášení prostoročasu rotující Zemí.
Vědci ukončili dlouhodobou analýzu změn dráhy dvou geodynamických družic
LAGEOS I a LAGEOS II, které byly na oběžnou dráhu kolem Země vypuštěny
v letech 1976 a 1992.
Jedná se o kompaktní tělesa kulového tvaru (hmotnost kolem 400 kg), na povrchu
opatřená velkým počtem koutových odražečů. Tyto pasivní družice odrážejí
laserové paprsky, vysílané ze Země, díky čemuž je možno s velkou přesností
určovat jejich okamžité polohy a vzdálenosti a následně vypočítat případné
změny dráhy družice. Družice obíhají kolem Země ve vzdálenosti téměř 6 000
km od jejího povrchu. Zpracováním dat za posledních 11 let vědci zjistili, že se
dráha družic „posouvala" o 2 m za jeden rok ve směru rotace Země.
Zjištěné stáčení drah obou družic na 99 % souhlasí s hodnotami, které předpovídá
teorie relativity. Aby byly takovéto výpočty možné, potřebovali mít vědci
k dispozici velice přesnou mapu gravitačního pole Země, které zdaleka není rovnoměrné.
Existují v něm oblasti s vyšší či nižší intenzitou. Model gravitačního
pole Země se podařilo vědcům získat teprve nedávno pomocí několika družic,
určených právě k takovémuto účelu, například pomocí dvojice družic GRACE
(Gravity Recovery and Climate Experiment), které byly vypuštěny 17. 3. 2002.
V dubnu 2004 byla po mnoha odkladech vypuštěna na oběžnou dráhu kolem
Země americká družice Gravity Probe-B, která bude schopna efekt unášení prostoročasu
změřit s mnohonásobně větší přesností.
(Podle http://www.spacenews.ru/spacenews/live/
full_news.asp?id=10681 upravil F. Martinek)
Ak budeme akceptovat hypotezu,ze gravitacne pole centralneho telesa nieje len radialne,ale aj rotujuce,mozeme dospiet cez Newtonovu modifikovanu dynamiku k podobnym uzaverom,ku ktorym dospeli odbornici z NASA.
Ak vyjadrite vo vektorovom tvare moment hybnosti satelitu vzhladom na rotacnu os centralneho telesa,ktoreho rychlost na eliptickej trajektorii mozno rozlozit na radialnu a normalovu zlozku rychlosti dospejete k vstahu,ktory urcuje velkost momentu hybnosti v nasledujucom tvare:
L= m.(G.M.r)^1/2.cos^2(alfa)
L-moment hybnosti satelitu
m-hmotnost satelitu
G-gravitacna konstanta
r-vzdialenost satelitu od gravitacneho stredu centralneho telesa
^1/2 -druha odmocnina z vyrazu v zatvorke
cos^2 - druha mocnina funkcie kosinus
(alfa) - je uhol,ktory zviera rovina trajektorie planety s vektorom uhlovej rychlosti rotacie centralneho a rotujuceho telesa.
Ak do rovnice pre velkost momentu hybnosti dosadite parametre pohybujuceho satelitu (planety) v bodoch obratu planety,zistite,ze zmena momentu hybnosti pri pohybe od perihelia k afeliu je kladna.
To znamena,ze dochadza ku stacaniu roviny trajektorie satelitu v smere rotacie centralneho telesa,tj. v smere rotacie gravitacneho pola centralneho telesa.
Kazdy z Vas zisti,ze vyssie uvedena rovnica sa stava fyzikalne nezmyselnou pre polarnu trajektoriu satelitu.
Ocakaval som,ze sa najde muz,ktory mi moj opis rovnice:
L= m.(G.M.r)^1/2.cos^2(alfa)
vyvrati.
Samozrejme,ze moje tvrdenie: "(alfa) - je uhol,ktory zviera rovina trajektorie planety s vektorom uhlovej rychlosti rotacie centralneho a rotujuceho telesa." je nepravdive.
Pravdivy vyrok by mal byt vysloveny nasledujucim vyrokom:
"(alfa) - je uhol,ktory zviera rovina trajektorie planety s rovinou ekvatorialu centralneho a rotujuceho telesa, alebo: (alfa) je uhol,ktory zviera vektor uhlovej rychlosti rotacie centralneho telesa okolo svojej osi s vektorom uhlovej rychlosti rotacie satelitu okolo centralneho telesa. |
| 21.3.2005 - 19:07 - czgfu | |
|
hcfghhhxftzhfcitace:
citace:
Sakra, doted sem si myslel, ze Coriolisova sila se projevuje jen pri interakci pevnych teles. Tj. kdyz jedu autem po zemi smerem od rovniku na sever ci jih nebo pod libovolnym uhlem od rovniku, ci kdyz se stejne pohybuju v atmosfere. Ale ze by takhle pusobilo gravitacni pole i mimo atmosferu? To smrti etherem... Nebo mi neco unika?
Ether s najvacsou pravdepodobnostou neexistuje.
Moj opis vyssie spominanych myslienkovych experimentov je len iny pohlad na podstatu gravitacnej interakcie, podla ktoreho je gravitacne pole radialne a sucasne rotujuce.Newton uvazoval len o radialnom gravitacnom poli,pretoze Coriolisovu silu nepoznal.Ta nastupila na scenu vedy az v 1.polovici 19.storocia.
Podla mojho nazoru prave tato Coriolisova sila sposobuje "zakrivenie priestoru a casu" tak,ako to uvadzam vo svojom kratkom prispevku o Coriolisovej sile v kotexte s kozmonautikou.
Ine,po matematickej stranke ovela zlozitejsie,vysvetlenie zakrivenia priestoru a casu podava VTR,podla ktorej je priestor v okoli centralneho telesa tak zakriveny,ze sa satelity okolo neho nemozu inac pohybovat nez sa pohybuju.
Podla Newtonovej modifikovanej dynamiky je priestor v okoli centraneho a rotujuceho telesa cez Coriolisovu silu tak zakriveny,ze sa satelit moze pohybovat iba podla rovnice Xo (vid:www.gympoh.edu.sk/pk , v sucasnosti docasne nedostupna www-stranka).
Analyzou tejto rovnice mozno dospiet k zaveru,ze polarna trajektoria satelitu je zakazana.
|
|
citace:
hcfghhhxftzhfcitace:
citace:
Sakra, doted sem si myslel, ze Coriolisova sila se projevuje jen pri interakci pevnych teles. Tj. kdyz jedu autem po zemi smerem od rovniku na sever ci jih nebo pod libovolnym uhlem od rovniku, ci kdyz se stejne pohybuju v atmosfere. Ale ze by takhle pusobilo gravitacni pole i mimo atmosferu? To smrti etherem... Nebo mi neco unika?
Na tuto otazku som uz odpovedal.
Neviem,preco iny autor kladie tu istu otazku? |
|
citace:
hcfghhhxftzhfcitace:
citace:
Sakra, doted sem si myslel, ze Coriolisova sila se projevuje jen pri interakci pevnych teles. Tj. kdyz jedu autem po zemi smerem od rovniku na sever ci jih nebo pod libovolnym uhlem od rovniku, ci kdyz se stejne pohybuju v atmosfere. Ale ze by takhle pusobilo gravitacni pole i mimo atmosferu? To smrti etherem... Nebo mi neco unika?
Ci sa to niekomu paci, alebo nie, Coriolisova sila je v korelacii s gravitacnou radialnou interakciou v sucasnosti jediny racionalne- mozny vyklad podstaty podstaty gravitacie.
Tieto sily, ktore urcuju a posobia v rotujucom gravitacnom poli centralnych telies sposobuju slapove javy-ako su priliv, pohyb vzdusnych mas a morskych prudov, pohyb satelitov okolo centralnych a rotujucich telis, dynamiku vertikalneho a horizontalneho pohybu plazmy na Slnku a hviezdach.
Pomocou gravitacnej a Coriolisovej sily mozno dospiet k uzaveru-overeneho experimentom, ze najefektivnejsi je start satelitou v blizkosti ekvatorialu centralneho a rotujuceho telesa.
Ak akceptujeme gravitacnu a Coriolisovu silu pri pristavacich manevroch satelitov na centralne telasa mozeme sa vyhnut velkym neprijemnostiam.Ako priklad moze posluzit sonda Genesis, ktora bola umiestnena do Lagrangeovho bodu (L1) a neuspesne bol jej pristavaci manever naplanovany v bliskosti rotacnej osi Zeme.
Nechcem sa uz opakovat, ale pripominam, ze Newtonova modifikovana dynamika nepripusta exaktne polarnu trajektoriu satelitu okolo centralneho telasa. |
|
Tak co moji diskusni priatelia:
Jaroslav Kukuča, Véna Maixner, Wartex, Vítězslav Novák, - Arccos, Miroslav Káňa, Antonín Vítek, Petr Blau, Jiří Beran, PINKASJ, - Jirka......
Uz ste zistili podstatu zakrivenia priestoru a casu?
Experti z NASA zacinaju tvorit konstruktivnu kritiku na monografiu:
www.gympoh.edu.sk/odysea
p.s. Vase repliky na prispevky peterjozef su len omielanim hypotez konvencneho modelu vzniku a vyvoja vesmiru. |
|
citace:
p.s. Vase repliky na prispevky peterjozef su len omielanim hypotez konvencneho modelu vzniku a vyvoja vesmiru.
Nevím, kestli ještě někdo další odpoví, ale já to nevnímám, jako že jsme papouškovali "konvenční modely". Nám šlo o to, že jste používal pojmu Corriolisova síla, který je přesně definovaný v klasické fyzice. Proto by možná stačilo, pokud by jste tu sílu nazval "hypotetická peterjosefova sílá", zkráceně "HP síla" a diskuze by se již mohla ubírat úplně jiným směrem ... |
|
Corilisova sila nieje hypoteticka sila.
Prinajmensom je to sila,ktora fyzikalne zodpoveda za tvar spiralovych ramien galaxii v rotujucom gravitacnom poli centralnych telies:
1.hniezd galaxii
2.hviezdnych systemov a planetarnych systemov v ramci galaxii |
| 29.6.2005 - 08:27 - Kalimero | |
|
citace:
Corilisova sila nieje hypoteticka sila.
Prinajmensom je to sila,ktora fyzikalne zodpoveda za tvar spiralovych ramien galaxii v rotujucom gravitacnom poli centralnych telies:
1.hniezd galaxii
2.hviezdnych systemov a planetarnych systemov v ramci galaxii
A sme zase na zaciatku. On o koze a my o vose .... |
|
Ak dokazes vysvetlit fyzikalny jav priciny zakrivenia trajektorii satelitov bez Einsteinovho zaktrivenie priestoru a casu tak,aby si nepouzil VTR,ale iba Newtonovu modifikovanu dynamiku,ktorej urcite nerozumies, skus este raz povedadat,ze gravitacna a Coriolisova sila hovori o koze a Ty o voze.
Nauc sa zaklady korelacii fyzikalnych interakcii-a potom spoznas,aspon to,co Marx uz nestihol zachranit v dialektike prirody a myslenia. |
|
Zabudnite na obsah mojich prispevkov na temu "Coriolisova sila".
Korekciu mojich omylov podava monografia na:
www.gympoh.edu.sk/kozacik
Ospravedlnujem sa za svoje omyly. |
|
Ospravedlnujem sa za nedomyslene argumentacie na danu problematiku.
Vsetko je inak, nez som tvrdil v minulosti.
|
| 09.9.2006 - 18:47 - Adolf | |
|
Tak doufejme, že ti tvůj zájem o fyziku vydrží.  |
|
citace:
Tak doufejme, že ti tvůj zájem o fyziku vydrží.
Mimochodem kdyby bylo tak nějaké školení o fyzice a podrobněji i o termodynamice (ach jo) to víte od školy je poněkud daleko a ne všichni máme titul ing. |
| 09.5.2008 - 06:42 - Tomas Habala | |
|
| V tejto diskusii je niekolko velmi hodnotnych prispevkov. Vysvetlenie pana Vitka ohladne stacania obeznej roviny satelitov je skvele. Tiez popis vsetkych vplyvov na trajektoriu pohybu. Skoda, ze sa k tomu clovek musi prepracovat cez haldu balastu. Ktovie kolko takych dobrych veci je tu pozastrkovanych, len clovek nema cas prejst vsetky diskusie. Nedalo by sa s tym nieco robit? |
|
citace:
V tejto diskusii je niekolko velmi hodnotnych prispevkov. Vysvetlenie pana Vitka ohladne stacania obeznej roviny satelitov je skvele. Tiez popis vsetkych vplyvov na trajektoriu pohybu. Skoda, ze sa k tomu clovek musi prepracovat cez haldu balastu. Ktovie kolko takych dobrych veci je tu pozastrkovanych, len clovek nema cas prejst vsetky diskusie. Nedalo by sa s tym nieco robit?
Obecně platí, že kdokoliv ze čtenářů může to hodnotné vybrat, sepsat a publikovat na webu. Určitě by to bylo užitečné. Takže prosím, pokud má někdo chuť a čas, tak ať se do toho pustí (není dobré doufat, že to udělá "někdo jiný"). Např. já se k tomu z časových důvodů určitě v dohledné době nedostanu. |
|
