|
Efektívne využitie raketového paliva pri štarte rakety zo Zeme, alebo Marsu sa uskutočňuje cez Newtonovú modifikovanú dynamiku, v ktorej je zakomponovaná Coriolisova sila:
Vertikálny(radiálny) štart rakety sa musí uskutočniť čo najbližšie k rovine ekvatoriálu Zeme alebo Marsu. Vtedy je radiálna zložka Coriolisovej sily Fcr = m.(w × vr ) maximálna, pričom w je uhlová rýchlosť „rotácie gravitačného poľa“ Zeme alebo Marsu v danej vzdialenosti od gravitačného stredu centrálneho telesa a vr je radiána rýchlosť rakety. Smer tejto sily je vždy súhlasný so smerom rotácie centrálneho telesa. Túto silu, ktorá pôsobí na raketu pri vertikálnom štarte nazveme gravitačný vietor.
Veľkosť gravitačného vetra je najväčšia vtedy, ak sa vertikálny štart rakety uskutočňuje v tesnej blizkosti rovníka centrálneho telesa, ktoré rotuje okolo vlastnej osi.
Vtedy je veľkosť Coriolisovej sily Fcr = m.(w × vr ) maximálna: Fcr = m.w .vr .sin α , kde α je uhol, ktorý zviera vektor uhlovej rýchlosti w s vektorom radiálnej rýchlosti rakety vr .
Na rovníku je tento uhol α = 90o a veľkosť Coriolisovej sily je daná výrazom: Fcr = m.w .vr .
Na póle je tento uhol α = 0o a veľkosť Coriolisovej sily je daná výrazom: Fcr = m.w .vr .sin α = 0.
Ťažná sila raketového motora sa vždy vektorovo skladá so silou gravitačného vetra. Ak je výslednica týchto síl väčšia ako ťažná sila rakety, potom sa palivom šetrí. Tento prípad sa môže realizovať iba vtedy, ak je raketa navedená na obežnú dráhu v smere rotácie Zeme alebo Marsu a súčasne čo najbliššie k rovníku centrálneho telesa.
Ak je výsledná sila gravitačného vetra a ťažnej sily rakety menšia ako je ťažná sila rakety palivom sa nešetrí, ale plytvá. Takýto prípad by nastal vtedy, ak by sme sa snažili naviesť satelit proti rotácii Zeme alebo Marsu.
Pokúsme sa teraz aplikovať Coriolisovu silu na chod a správanie sa svetelného lúča vo svetelných hodinách orientovaných vertikálne vzhľadom na povrch rotujúceho telesa tj.Zeme, ktorá rotuje oklo osi od západu na východ a odpovedať na nasledujúcu otázku. Ako sa bude správať fotón vo svetelných hodinách, v ktorých je vertikálnu os zrkadla pootočená o velmi malý uhol v smere rotácie Zeme okolo osi, tj. na východ?
Pretože je fotón hmotná častica, pôsobí naň v blízkosti rovníka, kde sa odohráva náš myšlienkový experiment a kde je Coriolisova sila pôsobiaca na fotón pohybujúci sa radiálne od povrchu Zeme Fcr = m.(w × cr ) najväčšia, pričom m.c=h./λ je hybnosť fotónu a m.=h./λ.c je relativistická hmotnosť fotónu a cr – je rýchlosť svetla pohybujúceho sa radiálne od povrchu Zeme. Pre veľkosť Coriolisovej sily, ktora pôsobí na radiálne sa pohybujúci fotón smerom od povrchu zeme bude platiť na rovníku, kde sa náš myšlienkový experiment odohráva nasledujúci výraz: Fcr = m.w .cr .sin α = m.w .cr kde α= 90o je uhol, ktorý zviera vektor uhlovej rýchlosti w rotácie gravitačného poľa Zeme (na povrchu Zeme je rovný uhlovej rýchlosti rotácie Zeme okolo osi) so smerom vektora radiálnej rýchlosti svetla cr . Keďže daná Coriolisova sila pôsobiaca na fotón má pri radiálnom pohybe svetla vždy smer rotácie Zeme, možno tejto zložke Coriolisovej sily priradiť časovú zmenu vektora hybnosti podľa rovnice: Fcr = m.(w× cr) = Δpc/t , kde Δpc – je vektorová zmena hybnosti fotónu v dôsledku pôsobenia Coriolisovej sily v rotujúcom gravitačnom poli Zeme.
Porovnajme teraz navedenie rakety na obežnú dráhu okolo Zeme v smere rotácie Zeme okolo osi s pohybom fotónu odkloneného o veľmi malý uhol od radiálneho smeru v smere rotácie zeme, tj. smerom na východ.
Čo bude platiť pre celkovú hybnosť fotónu pri naklonení „vertikálnch svetelných hodín“ smerom na východ, alebo na západ?
Ak pri našom myšlienkovom experimente budeme brať do úvahy Coriolisovu silu, potomm zistíme, že táto sila zakriví trajektóriu fotńu tým viac čím bliššie k rovníku sa bude uskutočňuvať náš myšlienkový experiment, pretože w × cr=w.cr sinα nadobúda najväčšie hodnoty v blízkosti ekvátoru.
Pri malom naklonení svetelných hodín smerom na východ sa bude hybnosť fotónu m.c=h./λ vektorovo skladať so zmenou hybnosti fotónu Δpc v dôsledku Coriolisovej sily tak, že výsledná hybnosť fotónu bude väčšia než je hybnosť fotónov m.c=h./λ ,keď by sme Coriolisovu silu nebrali do úvahy.
Pri naklonení vertikálnych svetelných hodín smerom na západ o rovnaký uhol ako na východ, tj. proti rotácii Zeme okolo osi sa bude výsledná hybnosť fotónu opäť vektorovo skladať s vektorom hybnosti fotónu m.c=h./λ, ktorý smeruje od povrchu Zeme so zmenou hybnosti fotónu Δpc v dôsledku Coriolisovej sily tak, že výsledná hybnosť fotónu bude menšia (uhol medzi vektorom hybnosti fotónu m.c=h./λ a vektorom Δpc je tupý) než je hybnosť fotónov m.c=h./λ medzi zrkadlami svetelných hodín, keby sme Coriolisovu silu nebrali do úvahy a to preto, že zmena hybnosti fotónu Δpc v dôsledku Coriolisovej sily: Fcr = m.(w × cr ) =Δpc / t, má pri danom myšlienkovom experimente ten istý smer ako pri naklonení svetelných hodín na východ.
Záver nášho myšlienkového experimentu je taký, že pri vychýlení svetelných hodín od vertikálneho smeru v smere rotácie Zeme okolo osi (na východ) je celková hybnosť fotónu väčšia ako je celková hybnosť fotónu pri vychýlení svetelných hodín od vertikálneho smeru proti rotácii Zeme okolo svojej osi (na západ).
Na základe toho, že fotón je častica s dualistickou povahou, t.j. správa sa aj ako častica aj ako vlna (m.c=h./λ , môžeme paradoxné správanie fotónu v rotujúcom gravitačnom poli vysvetliť aj tak, že pri pohybe svetla (v našom myšlienkovom experimente) smerom na východ čas plynie pomalšie tj. hodiny sa spomalujú (celková hybnosť fotónu je väčšia), než pri pohybe svetla odkloneného smerom na západ(celková hybnosť fotónu je menšia).
Výsledok nášho myšlienkového experimentu by mal byť podobný s plynutím času na povrchu hmotného telesa, kde plynie čas pomalšie než vo väčšej výške nad povrchom telesa, t.j. hodiny na povrchu telesa idú pomalšie než by išli také isté hodiny vo výške h nad povrchom telesa.
Či je to tak, o tom už rozhodli experimenty so štartom raketových motorov čo najbližšie k rovníku centrálneho telesa a v smere rotácie Zeme a tiež experimenty s dilatáciou času na povrchu centrálneho telesa a vo výške h nad povrchom telesa.
Na záver treba ešte zdôrazniť, že dilatácia času pri vertikálnom smere chodu svetelného lúča a jeho odklone na východ sa mení od ekvatoriálu k zemským pólom tak, že najväčšia dilatácia času je v blízkosti rovníka, pretože Corilisova sila F(cr)= m.(w × cr ) =Δpc / t je na rovníku maximálna(w × cr=w.c. sinα=w.cr, α= 90o )a na póle nulová (w × cr=w.cr sinα = 0, α = 0o).
|
|
citace:
Vtedy je radiálna zložka Coriolisovej sily Fcr = m.(w × vr ) maximálna, pričom w je uhlová rýchlosť „rotácie gravitačného poľa“ Zeme alebo Marsu v danej vzdialenosti od gravitačného stredu centrálneho telesa a vr je radiána rýchlosť rakety. Smer tejto sily je vždy súhlasný so smerom rotácie centrálneho telesa. Túto silu, ktorá pôsobí na raketu pri vertikálnom štarte nazveme gravitačný vietor.
quote]
Ste si istý, že sa to volá "gravitačný vietor", je mi to podozrivé, nebol v origináli "gravitačný vektor"? Za "vektor" sa prihovára aj rovnica, kedže výsledkom vektorového súčinu 2 vektorov je zase vektor.
citace:
Veľkosť gravitačného vetra je najväčšia vtedy, ak sa vertikálny štart rakety uskutočňuje v tesnej blizkosti rovníka centrálneho telesa, ktoré rotuje okolo vlastnej osi.
Tento jav je dobre známy konštruktérom. Kozmické veľmoci ležia na severnej pologuli, preto budovali kozmodrómy na juhu svojho územia (Bajkonur v Sovietskom Zvaze, Cape Canaveral na Floride, Kourou vo Francúzskej Guayane) |
|
"Ste si istý, že sa to volá "gravitačný vietor", je mi to podozrivé, nebol v origináli "gravitačný vektor"? Za "vektor" sa prihovára aj rovnica, kedže výsledkom vektorového súčinu 2 vektorov je zase vektor".
"Gravitacny vietor" je alegoria,ktora suvisi s opisom pohybu materialneho objektu v rotujucom gravitacnom poli centralneho telesa.
Pri radialnom pohybe hmotneho bodu (raketa,alebo foton) v rotujucom gravitacnom poli centralneho telesa je smer "gravitacneho vetra" vzdy suhlasny so smerom rotacie centralneho telesa.
Co to znamena?
Smer "gravitacneho vetra" urcuje smer vektora Coriolisovej sily (Fcr), ktora posobi na lubovolny materialny objekt. |
|
Pokud si dobře vzpomínám, tak Coriolisova síla je reakční síla na rotující hmotné těleso. Čili musí být v opačném směru, než je rotace tělesa. Nikoliv souhlasném.
Proč jsou kosmodromy v oblasti rovníku je naopak z důvodů přičtení obvodové rychlosti Země k rychlosti rakety, čili u rovníku "ušetříme" deltav=obvodzemě/den = 40000/24*3600 = 0,46 km/s. Rovníkové kosmodromy jsou také výhodné, neb umožňují vypouštět rakety pod libovolným sklonem, což u výše položených nelze.
Coriolisovu sílu pak musí vzít v potaz konstruktéři, neboť nám stáčí loď směrem na západ a my musíme tuto sílu překonávat tahem rakety.
Jinak úvahy o chodu času |
|
Omlouvám se, nedokončil jsem myšlenku. Úvahy o chodu času jsou zajímavé. Jen si nejsem jistý, jestli zrovna na foton bude Coriolisova síla působit, když v její rovnici je m , čili hmotnost fotonu. Pro částice to platit bude a možná by se to dalo i ověřit experimentálně a to tak, že částice přilétající od východu by měli žít delší dobu, než částice letící od západu. To by byl zajímavý experiment ... A byla do od Vás dobrá myšlenková úvaha ...  |
|
citace:
Pokud si dobře vzpomínám, tak Coriolisova síla je reakční síla na rotující hmotné těleso. Čili musí být v opačném směru, než je rotace tělesa. Nikoliv souhlasném.
Proč jsou kosmodromy v oblasti rovníku je naopak z důvodů přičtení obvodové rychlosti Země k rychlosti rakety, čili u rovníku "ušetříme" deltav=obvodzemě/den = 40000/24*3600 = 0,46 km/s. Rovníkové kosmodromy jsou také výhodné, neb umožňují vypouštět rakety pod libovolným sklonem, což u výše položených nelze.
Coriolisovu sílu pak musí vzít v potaz konstruktéři, neboť nám stáčí loď směrem na západ a my musíme tuto sílu překonávat tahem rakety.
Jinak úvahy o chodu času
Coriolisova sila je fenomen noveho ponimania gravitacnej interakcie, za ktoru sa neplati ani jedinym joulom (1J)zo spotreby energie raketoveho paliva v pripade, ze raketa je navedena v smere rotacie centralneho telesa tj. od zapadu na vychod.
Coriolisova sila smeruje na vychod a nie ako pisete, ze na zapad.
Staci si vytvorit jednoduchu pomocku na urcenie smeru vysledneho vektora pri jednoduchom, alebo zlozenom vektorovom sucine a vsetko pochopite. Zistite, ze pri radialnom starte rakety je smer Coriolisovej sily vzdy orientovany na vychod a nie na zapad.
|
|
Nezlobte se, ale Coriolisova sila neni zadne "nove pojeti/chapani gravitacni interakce". Je to druh setrvacne sily projevujici se v nekterych (rotujicich) neinercialnich soustavach. K jejimu odvozeni staci obycejna mechanika, proste casove derivovani pohyboveho vektoru.
Gravitacni interakce je z hlediska mechaniky sila externi, ktera se do pohybovych rovnic musi doplnovat zvlast. S Coriolisovou silou nema spolecneho ani ň. |
|
citace:
Omlouvám se, nedokončil jsem myšlenku. Úvahy o chodu času jsou zajímavé. Jen si nejsem jistý, jestli zrovna na foton bude Coriolisova síla působit, když v její rovnici je m , čili hmotnost fotonu. Pro částice to platit bude a možná by se to dalo i ověřit experimentálně a to tak, že částice přilétající od východu by měli žít delší dobu, než částice letící od západu. To by byl zajímavý experiment ... A byla do od Vás dobrá myšlenková úvaha ...
Michelson v r. 1887 zistil, ze rychlost svetla v smere pohybu Zeme a sucasne v smere kolmom na smer pohybu Zeme je rovnako velka.
Tento negativny vysledok Michelsonovho experimentu podporil Einsteina k formulacii zakladneho piliera specialnej a vseobecnej teorie relativity, podla ktoreho je rychlost svetla fundamentalna konstanta prirody nezavisla od pohybu pozorovatela, alebo zdroja svetla.
Kazdy, kto sa zaobera kauzalitou prirodnych zakonov uz zistil, ze inercialnu sustavu v celom vesmire nenajdeme.
Z tohto exaktneho poznatku vyplyva, ze uzavery STR su pre realny vesmir neaxeptovatelne.
V realnom vesmire sa mozme opriet len o opis takych fyzikalnych udalosi, ktore suvisia s neinercialnymi sustavami.
Takymto opisom priciny pohybu planet okolo centralneho telesa je tvrdenie VTR, podla ktoreho je priestor v okoli hmotnych telies tak zakriveny, ze sa satelity okolo centralneho telesa nemozu inak pohybovat nez sapohybuju.
Neviem, kto z vas si vie predstavit v ramci principu kauzality takyto opis priciny pohybu satelitov.
Podla mna je ovela jednoduchsi a zrozumitelnejsi opis priciny pohybu satelitu okolo centralneho telesa cez Newtonovu modifikovanu dynamiku, v ktorej je zakomponovana Coriolisova sila, ktoru bohuzial Newton v 17.storoci nepoznal.
p.s. Podrobnejsi vyklad tohto fenomenu najdete na: www.gympoh.edu.sk/kozacik
p.s.s
Na obzore sa zjavuje novy Michelsonov experiment, ktory vychadza z fenomenu rotujuceho gravitacneho pola v kontexte s Coriolisovou silou a nie z experimentu vyplyvajuceho zo stacionarneho a radialneho gravitacneho pola. |
|
"Rovníkové kosmodromy jsou také výhodné, neb umožňují vypouštět rakety pod libovolným sklonem, což u výše položených nelze."
Podla Newtonovej modifikovanej dynamiky, ktora sa da cez 2. vetu impulzovu opisat rovnicou Xo (vid. : www.gympoh.edu.sk/pk )
nie je mozne naviest satelit na polarnu trajektoriu (tzn., ze neplati to co tvrdite,tj.ze mozno vypustat rakety pod lubovolnym sklonom).
V novom ponimani gravitacnej interakcie je polarna trajektoria zakazana.
Ak by sme chceli takuto trajektoriu realizovat v konkretnom experimente, zabrani nam v tom tangencialna zlozka Coriolisovej sily, ktora sa vyznacuje tym, ze ak centralne teleso rotuje tak ako nasa Zem od zapadu na vychod, potom satelit, ktory sa pohybuje od rovnika k severnemu polu je tangencialnou zlozkou Coriolisovej sily vytlacany smerom na zapad.
Tento pripad pohybu satelitu nemozno stotoznovat s radialnym startom rakety, pri ktorom posobi na dane teleso vzdy radialna zlozka Coriolisovej sily, ktora je jednoznacne orientovana od zapadu na vychod, tj. v smere rotacie centralneho telesa.
|
|
| Sakra, doted sem si myslel, ze Coriolisova sila se projevuje jen pri interakci pevnych teles. Tj. kdyz jedu autem po zemi smerem od rovniku na sever ci jih nebo pod libovolnym uhlem od rovniku, ci kdyz se stejne pohybuju v atmosfere. Ale ze by takhle pusobilo gravitacni pole i mimo atmosferu? To smrti etherem... Nebo mi neco unika? |
|
citace:
Sakra, doted sem si myslel, ze Coriolisova sila se projevuje jen pri interakci pevnych teles. Tj. kdyz jedu autem po zemi smerem od rovniku na sever ci jih nebo pod libovolnym uhlem od rovniku, ci kdyz se stejne pohybuju v atmosfere. Ale ze by takhle pusobilo gravitacni pole i mimo atmosferu? To smrti etherem... Nebo mi neco unika?
Ether s najvacsou pravdepodobnostou neexistuje.
Moj opis vyssie spominanych myslienkovych experimentov je len iny pohlad na podstatu gravitacnej interakcie, podla ktoreho je gravitacne pole radialne a sucasne rotujuce.Newton uvazoval len o radialnom gravitacnom poli,pretoze Coriolisovu silu nepoznal.Ta nastupila na scenu vedy az v 1.polovici 19.storocia.
Podla mojho nazoru prave tato Coriolisova sila sposobuje "zakrivenie priestoru a casu" tak,ako to uvadzam vo svojom kratkom prispevku o Coriolisovej sile v kotexte s kozmonautikou.
Ine,po matematickej stranke ovela zlozitejsie,vysvetlenie zakrivenia priestoru a casu podava VTR,podla ktorej je priestor v okoli centralneho telesa tak zakriveny,ze sa satelity okolo neho nemozu inac pohybovat nez sa pohybuju.
Podla Newtonovej modifikovanej dynamiky je priestor v okoli centraneho a rotujuceho telesa cez Coriolisovu silu tak zakriveny,ze sa satelit moze pohybovat iba podla rovnice Xo (vid:www.gympoh.edu.sk/pk , v sucasnosti docasne nedostupna www-stranka).
Analyzou tejto rovnice mozno dospiet k zaveru,ze polarna trajektoria satelitu je zakazana.
|
|
Vy budete, pane kolego, nic ve zlem, pravdepodobne jeden z genialnich vynalezcu/objevitelu, kteri prisli na jednoduchy princip, vysvetlujici vsechny jim zname jevy a ktery proste musi byt spravne.
Ostatni, obecne prijimana, dobre proverena a neustale proverovana vysvetleni nejsou tim padem spravna, nebo jsou z pohledu techto osobnosti nesmyslne a nepochopitelne komplikovana.
Uvazujte take o tom, jak Coriolisovou silou (a nezapomente take na silu Eulerovu, tu mate stale v zaloze) vysvetlite gravitacni rudy posuv, singularity, gravitacni vlny, frame dragging, ohyb svetelneho paprsku ...
Coriolisova sila je sila zdanliva - neni zpusobena objektivnimi pricinami, ale pouze volbou soustavy souradnic a faktem, ze souradna soustava, spojena a zvolena pozorovatelem jako referencni (vas pokoj napriklad), vykazuje vzhledem k merenemu objektu uhlovou rychlost. Je to tedy sila zdanliva, podobne jako sila odstrediva, ale vzhledem k tomu, ze je v absolutni hodnote o mnoho mensi, neni mezi laiky prilis znama a je tak trochu tajemna, vidte. |
|
citace:
Vy budete, pane kolego, nic ve zlem, pravdepodobne jeden z genialnich vynalezcu/objevitelu, kteri prisli na jednoduchy princip, vysvetlujici vsechny jim zname jevy a ktery proste musi byt spravne.
Ostatni, obecne prijimana, dobre proverena a neustale proverovana vysvetleni nejsou tim padem spravna, nebo jsou z pohledu techto osobnosti nesmyslne a nepochopitelne komplikovana.
Uvazujte take o tom, jak Coriolisovou silou (a nezapomente take na silu Eulerovu, tu mate stale v zaloze) vysvetlite gravitacni rudy posuv, singularity, gravitacni vlny, frame dragging, ohyb svetelneho paprsku ...
Coriolisova sila je sila zdanliva - neni zpusobena objektivnimi pricinami, ale pouze volbou soustavy souradnic a faktem, ze souradna soustava, spojena a zvolena pozorovatelem jako referencni (vas pokoj napriklad), vykazuje vzhledem k merenemu objektu uhlovou rychlost. Je to tedy sila zdanliva, podobne jako sila odstrediva, ale vzhledem k tomu, ze je v absolutni hodnote o mnoho mensi, neni mezi laiky prilis znama a je tak trochu tajemna, vidte.
Ja osobne sa tiez domnievam,ze Coriolisova sila je tak trochu tajomna.
Dakujem,ze ste reagovali na moj prispevok,ale s tou genialnou vynaliezavostou ste to urcite prehnali.
Mojim umyslom bolo priblizit sa aspon o krocik k objektinej pravde inou cestou a cez ine predstavy,nez sa to realizuje v sucasnej vede cez VTR. |
|
Pravdepodobne sa nemylim,ak budem tvrdit,ze Coriolisovej sile ako fyzikalnemu fenomenu sa v sucasnej kozmonautike nevenuje patricna pozornost.
Dokazom mojho tvrdenia by mal byt aj planovany projekt odbornikov z NASA s planetarnou sondou Mars Odyssey,ktora mala povodne obiehat okolo Marsu po polarnej a kruhovej drahe.
Ako dokaz uvadzam jeden z poslednych udajov parametrov drahy planetarnej sondy Mars Odyssey uverejnenych na www.kosmo.cz k 31.01.2002.Tieto parametre su nasledovne:sklon drahy sondy k rovine ekvatorialu Marsu i=93o,doba obehu P=118,2 min,vyska drahy v pericentru h(p)=400 km,vyska drahy v apocentru h(a)=400 km.
Z historie udajov parametrov drahy spominanej sondy,ktore su uverejnene na Vasej webstranke,vidiet snahu riadiaceho centra NASA naviest skutocne sondu na polarnu a kruhovu drahu okolo Marsu.
Realny vysledok tejto snahy bol podla zverejnenych parametrov taky,ze sa to nepodarilo.
Podla Newtonovej modifikovanej dynamiky bol zamer naviest satelit na polarnu a kruhovu drahu okolo Marsu vopred predurceny k neuspechu.
Inklinacia k rovine ekvatorialu je i= 93o a nie i=90o.
Vyska drahy v pericetru je rovna vyske drahy v apocentru.
Podla rovnice Xo,ktora vypliva z modifikovanej 2.vety impulzovej (vid www.gympoh.sk/pk)je kruhova trajektoria satelitu pre inklinaciu i=93o zakazana.
Bol by som rad,keby sa na tomto diskusnom fore ozvala kompetentna osobnost,ktora by moje predstavy a argumentacie vyvratila.
U nas na Slovesku sa mi to nepodarilo. |
|
Aj ked krasa poznavania objektivnej pravdy je v jednoduchusosti jej vykladu cez fyzikalne zakony a filozoficke principy,nemali by sme mlcat,pretoze sa mozeme mylit.
Myslenie kazdej ludskej bytosti obdarenej rozumom musi v sebe zahrnovat nasledujuci algoritmus:
1.zmyslovy podnet
2.myslienkova predstava
3.zaluba
4.ziadost,alebo negacia ziadosti
5.suhlas nasej slobodnej vole v kontexte s nasou zalubou a ziadostou
6.realizacia nasej myslienkovej predstavi vo forme napisaneho textu, hovoreneho slova,alebo telesneho ukonu.
Analyza takehoto algoritmu myslenia jasne hovori,ze ak je druha faza nasho algoritmu myslenia tj.nasa predstava v rospore s objektivnou pravdou,potom cez princip kauzality sa nemoze ziadna bytost obdarena rozumom priblizit k tejto pravde aj ked by to bol genialny matematik,fyzik,filozof,alebo teolog.
Ak sa mylime,mozeme cez tento algoritmus myslenia na svoje ospravedlnenie nastolit aspon dialekticku otazku:
Je to tak,alebo vsetko je inak?
|
| 16.12.2004 - 11:52 - Vítězslav Novák | |
|
Tak ještě jednou.
Coriolisova síla není tajemná a není to síla. Je to důsledek setrvačnosti a geometrického uspořádání, k popsání stačí vědět něco o rychlosti a úhlové rychlosti, jakož i o rovnoměrném pohybu kruhovém.
Je to užitečný nástroj, když se tím geometrickým uspořádáním nechceme zabývat. Nic víc. Když konám pokus na otáčející se Zemi a tvářím se, že nevím, že se otáčí, může se C. síla hodit. Ale je to síla fiktivní, námi zavedené zjednodušení.
K vaší filosofii a "algoritmu myšlení" (imho je velmi troufalé pokoušet se vměstnat myšlení do nějakého algoritmu) se vyjadřovat nebudu. Netvrdím, že to je jen kladení slov vedle sebe, ale silně mi to tak připadá. |
|
citace:
Tak ještě jednou.
"Coriolisova síla není tajemná a není to síla."
Teraz moja otazka:
Ak to nieje sila,potom sa pokuste vysvetlit bez Coriolisovej sily experimentalne overeny fakt,ze pri vertikalnom starte rakety a navedeni satelitu v smere rotacie centralneho telesa a co najblissie k ekvatorialu centralneho telesa sa raketovym palivom setri a ak sa snazime naviest satelit proti smeru rotacii centralneho telesa,potom sa s palivom hazarduje. |
|
citace:
citace:
Tak ještě jednou.
"Coriolisova síla není tajemná a není to síla."
Teraz moja otazka:
Ak to nieje sila,potom sa pokuste vysvetlit bez Coriolisovej sily experimentalne overeny fakt,ze pri vertikalnom starte rakety a navedeni satelitu v smere rotacie centralneho telesa a co najblissie k ekvatorialu centralneho telesa sa raketovym palivom setri a ak sa snazime naviest satelit proti smeru rotacii centralneho telesa,potom sa s palivom hazarduje.
Protoze v souradne soustave spojene s hvezdami ma teleso na povrchu jiz cast sve potrebne (orbitalni) rychlosti danou proste tim, ze se pohybuje spolu s povrchem rovniku ve smeru rotace. Palivem a motorem je nutno dodat uz jen zbytek do prvni kosmicke (na zemskem rovniku je velikost teto rychlosti rovna obvod/perioda = cca 40 000 000 m / 86400 s = 463 m/s a to je vitana pomoc, na tuto rychlost je urychleno cele velke, tezke teleso startujici rakety. V opacnem smeru musi motor nejprve tuto pocatecni rychlost "zmarit" a pak jeste navic dosahnout prvni kosmicke rychlosti. |
| 17.12.2004 - 10:22 - Vítězslav Novák | |
|
Zjednodušme experiment co nejvíc. Žádná koule, žádné 3D.
Dejte na talíř starého gramofonu (pro černou vinylovou desku) pevný kotouč. Třeba tu vinylovou desku, ale to je dneska starožitnost a mohla by se poškodit, tak radši vystříhnout kotouč z něčeho hladkého, kvůli tření.
Cvrnkněte na stojící desce kuličku od středu k okraji. Bude se pohybovat v prvním přiblížení rovnoměrně přímočaře (na té desce ještě nestihne moc zabrzdit, takže tření můžeme zanedbat).
Roztočte talíř a udělejte totéž. Kulička se bude pohybovat podobně (protože nemáte nulové tření, tak se dráha trochu změní, ale to můžeme zase zanedbat). Ovšem kdybyste si zaznamenal pohyb po otáčejícím se kotouči, tak to rozhodně nebude přímočarý pohyb, zanedbávejte si co chcete. V žádném přiblížení.
Proč? Protože ten kotouč pod kuličkou, která se ve shodě s Newtonem hodlá pohybovat rovnoměrně přímočaře, uhýbá.
No - a když budete stát na té otáčející se ploše a ona bude tak veliká, že její pohyb nezaznamenáte, tak uvidíte křivočarý pohyb. Ke změně směru pohybu je nutná (v inerciálních soustavách - ta vaše není inerciální, ale vy to nevíte) nějaká síla. A to je právě ta "síla", kterou zavedl pan Coriolis na Zemi. Fiktivní síla.
Na Zemi je to trochu složitější tím, že jsme ve 3d, ale jen trochu. Pořád máte úhlovou rychlost, která odpovídá obvodové rychlosti v místě se zeměpisnou šířkou "fí" a mění-li se "fí", mění se poloměr rovnoběžky, obvodová rychlost se zachovává a úhlová nutně mění. Povrch Země se ale pohybuje všude stejnou úhlovou rychlostí (je zaplaťpámpu pevný), takže "uhýbá". Třeba pod pohybující se vzdušnou masou. |
| 17.12.2004 - 10:27 - Vítězslav Novák | |
|
Jo - ještě k odstředivé síle. Taky fiktivní. Není žádná odstředivá síla, která by nutila bod konající kruhový pohyb odletět "od středu", tedy radiálně. Taky když rozočíte kuličku na špagátě a pak špagát pustíte, neodletí radiálním směrem, jak by měl při existenci odstředivé síly, ale tangenciálním, zcela v souladu s 1. Newtonovým zákonem - rovnoměrně přímočaře a s vektorem rychlosti rovným obvodové rychlosti v okamžiku puštění.
Takže zase fiktivní síla. Ti fyzici... |
|
citace:
Takže zase fiktivní síla. Ti fyzici...
Jo, jo - ovsem co skutecne, realne existuje, je sila dostrediva.
Jestli to bude pro danou konfiguraci elektromagneticka interakce, ktera drzi pohromade molekuly ve spagate, nebo gravitacni interakce u satelitu, je vcelku lhostejne.
Radialni slozka dostredive sily a radialni slozka aktualniho zrychleni telesa nasobena hmotou telesa jsou pro kruhovy pohyb
u Newtona shodne velke, opacneho smeru. |
|
| Osobne mam tendenci obdivovat nektere lidi, v tomto pripade treba Vitezslava Novaka, ze maji tu trpelivost bavit se s lidmi typu peterjosef. Ne, ze bych nemohl taky vysvetlovat, ale tuto schopnost mam jenom u lidi, kteri si to vysvetlit nechaji... |
| 17.12.2004 - 15:17 - Kalimero | |
|
| Na temu koriolisova sila som videl pekny film. Mali tam taky kolotoc co sa este stale da najst na niektorych ihriskach - nizko polozenu kruhovu plosinu asi o priemere 2M. Na nej si dve deti kotulali loptu cez stred. Ked stala tak sla lopta rovno. Ked sa tocila tak s pohladu deti urobila esicko cez stred ale s pohladu vonkajsej kamery sla po priamke. Ked nieco take najdete mozete si sami vyskusat. |
|
"Protoze v souradne soustave spojene s hvezdami ma teleso na povrchu jiz cast sve potrebne (orbitalni) rychlosti danou proste tim, ze se pohybuje spolu s povrchem rovniku ve smeru rotace."
Moja replika:
Pri opise radialneho startu rakety som vobec neuvazoval o suradnicovej sustava spojenej s hviezdami.
Ide o opis pohybu hmotneho bodu v rotujucom gravitacnom poli cetralneho telesa,ktore rotuje tak,ze ked sa hmotny bod nachadza na rovniku(tj.povrchu zeme) v relativnom pokoji,potom sa vzhladom na pozorovatela umiestneneho v strede Zeme pohybuje na rovniku rychlostou v=463 m/s.
Ja ale opisujem radialny start rakety vzhladom na neinercialnu sustavu spojenu s rotujucim a radialnym gravitacnym polom.
Pokusim sa aspon v kratkosi o strucny opis:
Zolme si v srede Zeme dve fyzikalne sustavy.Prva bude inercialna sustava,v ktorej by sa pohybovala raketa pomocou reaktivnej sily a pre pozorovatela v strede Zeme by nadobudala hodnoty radialnej rychlosti v(r).
Druha fyzikalna sustava je opat umiestnena v strede Zeme a bude to neinercialna sustava spojena s rotujucim gravitacnym polom Zeme,ktore rotuje v danej vzdialenosti od gravitacneho stredu Zeme uhlovou rychlostou omega,ktoru mozno priblizne vypocitat z rovnosti dostredivej sily,ktora je reprezentovana Newtonovou gravitacnou silou.
Dokazom takehoto pohybu je pohyb planet v slnecnej sustave.To znamena,ze Zem sa pohybuje okolo Slnka s vacsou uhlovou rychlostou nez napriklad Jupiter.
Mozme si polozit otazku:
Ako bude opisovat pohyb rakety pozorovatel umiestneny v strede Zeme vvzhlado na neinercialnu sustavu spojenu s rotujucim gravitacnym polom Zeme?
Odpoved je jednoducha.
Pre hypotetickeho pozorovatela v strede Zeme bude rychlost rakety vzhladom na neinercialnu sustavu spojenu s rotujucim gravitacnym polom
opisana vo vektorovom tvare tak,ze vysledny vektor rychlosti bude dany vektorovym suctom radialnej rychlosti rakety vzhladom na inercialnu sustavu a vektorom normalovej zlozky rakety,ktory je dany ako vektorovy sucin uhlovej rychlosti rakety v rotujucom gravitacnom poli a polohoveho vektora rakety (omega x r).
Staci do druhej vety impulzove za vektor rychlosti dosadit vektorovy sucet radialnej a normalovej zlozky rychlosti a formalnou upravou tejto rovnice dostanete pohybovu rovnicu satelitu (Xo),ktora vyplyva z 2.vety impulzovej.
Podrobnejsi vyklad mam uvedeny na: www.gympoh.edu.sk/pk |
| 17.12.2004 - 20:32 - peter | |
|
citace:
Osobne mam tendenci obdivovat nektere lidi, v tomto pripade treba Vitezslava Novaka, ze maji tu trpelivost bavit se s lidmi typu peterjosef. Ne, ze bych nemohl taky vysvetlovat, ale tuto schopnost mam jenom u lidi, kteri si to vysvetlit nechaji...
Moja odpoved Arccosovi je strucna.
Skuste vyvratit peterjozefovi uvodny prispevok "Coriolisova sila v kontexte s kozmonautikou"
Budte si isty,ze Vam bude vdacny. |
|
citace:
Dokazom mojho tvrdenia by mal byt aj planovany projekt odbornikov z NASA s planetarnou sondou Mars Odyssey,ktora mala povodne obiehat okolo Marsu po polarnej a kruhovej drahe.
Ako dokaz uvadzam jeden z poslednych udajov parametrov drahy planetarnej sondy Mars Odyssey uverejnenych na www.kosmo.cz k 31.01.2002.Tieto parametre su nasledovne:sklon drahy sondy k rovine ekvatorialu Marsu i=93o,doba obehu P=118,2 min,vyska drahy v pericentru h(p)=400 km,vyska drahy v apocentru h(a)=400 km.
Z historie udajov parametrov drahy spominanej sondy,ktore su uverejnene na Vasej webstranke,vidiet snahu riadiaceho centra NASA naviest skutocne sondu na polarnu a kruhovu drahu okolo Marsu.
Realny vysledok tejto snahy bol podla zverejnenych parametrov taky,ze sa to nepodarilo.
Podla Newtonovej modifikovanej dynamiky bol zamer naviest satelit na polarnu a kruhovu drahu okolo Marsu vopred predurceny k neuspechu.
Inklinacia k rovine ekvatorialu je i= 93o a nie i=90o.
Vyska drahy v pericetru je rovna vyske drahy v apocentru.
V tomto bodě svých úvah se mýlíte. NASA nikdy nechtěla navést sondu Mars Odyssey na polární dráhu se sklonem 90°, ale již od počátku plánovala kruhovou dráhu ve výšce 400 km se sklonem 93,1°, což je dráha téměř heliosynchronní (to znamená, že sonda přelétá nad stejnou částí Marsu přibližně ve stejnou denní dobu).
V originále (z tiskové zprávy) je to zde :
During the primary mission, Odyssey’s orbit is inclined by 93.1 degrees, meaning that it passes very close to Mars’ north and south poles. The orbit is also nearly Sun-synchronous,” meaning that Odyssey passes overthe same part of Mars at roughly the same local time each day. The spacecraft will orbit Mars once in just under two hours. |
|
Pri svojich tvrdeniach som vychadzal z informacie uvedenej v casopise: Kozmos,2001/3
Rovnicu (Xo), ktora vyplyva z 2.vety impulzovej som mal uz v tomto obdobi odvodenu a preto som sa ju snazil aplikovat na informaciu z Kozmos,2001/3 na planovany projekt NASA,ktora bola v tomto casopise publikovana.
Ak som nespravne pochopil obsah informacie z casopisu Kozmos, potom sa ospravedlnujem. |
|
citace:
Pri svojich tvrdeniach som vychadzal z informacie uvedenej v casopise: Kozmos,2001/3
Rovnicu (Xo), ktora vyplyva z 2.vety impulzovej som mal uz v tomto obdobi odvodenu a preto som sa ju snazil aplikovat na informaciu z Kozmos,2001/3 na planovany projekt NASA,ktora bola v tomto casopise publikovana.
Ak som nespravne pochopil obsah informacie z casopisu Kozmos, potom sa ospravedlnujem.
Po skontrolovani informacie v casopise Kozmos 2001/3,som zistil,ze povodnym zamerom riadiaceho centra bolo naviest Mars-Odysseu na polarnu a kruhovu trajektoriu. |
| 28.1.2005 - 15:07 - Vítězslav Novák | |
|
Peterjosefe, podívejte se sem http://fyzweb.mff.cuni.cz/dilna/krouzek/k30.htm nebo si zadejte "Coriolisova síla" do jyxo.cz, pokud mi nevěříte. Což je chvályhodné, věřit se nemá, má se ověřovat.
Coriolisova síla je zdánlivá síla a stáčí větry, řeky a vůbec vychyluje tělesa pohybující se na zeměkouli směrem k rovníku PROTI směru otáčení. Podívejte se na mapy mořských proudů nebo převažujících větrů, máte to v každém slušném atlase. Když se podíváte zvnějšku, žádnou C.s. nenaměříte. Uvidíte proudy nebo tělesa, která se pohybuje v souladu s 1. Newtonovým zákonem, ale Země pod nimi uhýbá.
To, že rakety startují VE směru otáčení Země, je dáno tím, že takové raketě už samotný pohyb Země dodává energii - těleso, které je na rotující Zemi, má kromě pólů energii danou rychlostí rotace. Tato rychlost je MAXIMÁLNÍ na rovníku a MINIMÁLNÍ (nulová) na pólech, zatímco pro Coriolisovu sílu platí právě opačný vztah - na rovníku je nulová a Foucaultovo kyvadlo tam rovinu kyvu stáčet nebude.
Když to shrnu - C.s. je fiktivní, projevuje se v ní neinercialita rotující soustavy. Působí opačným směrem, než předpokládáte. A je nulová tam, kde očekáváte její maximální sílu.
To vše je nejen odvozeno, ale i experimentálně ověřeno.
Stačí? |
|
citace:
nie je mozne naviest satelit na polarnu trajektoriu (tzn., ze neplati to co tvrdite,tj.ze mozno vypustat rakety pod lubovolnym sklonom).
V novom ponimani gravitacnej interakcie je polarna trajektoria zakazana.
Nedejte si vysmát. Teď jsem udělal drobnou statistiku na souboru dat umělých družic Země (aktivních částí i katalogizovaných nefunkčních objektů) vypuštěných do 2004-03-27 (novější data nemám při ruce a nechce se mi stahovat kvůli tomu asi 10 Mbyte dat) a napočítal jsem
394 (slovy třistadevadesátčtyři) objeklty, které se pohybují na drahách se sklonem 89 < i < 91 stupňů.
Chcete-li být ještě striktnější, tak z nich je 239 v rozmezí 89.8 < i < 90.2 stupně.
Tak mi neříkejte, že nejde udělat přesně polární dráhu, když např. Transit 5A3 se pohyboval po dráze se sklonem 90 stupňů +/- 0,05 stupně!!!!!! A takových příkladů je tam víc (NNS-O4 a spousta úlomků z tohoto startu, FTV-1351 a další družice s ní vypuštěné, prostě většina první amerických vojenský navigačních družic, nebo družic s nimi vypouštěných)
|
|
